„Tisíce dětí v Česku zbytečně berou antipsychotika“

Duševní zdraví mladých lidí se prudce zhoršuje. Dochází k tomu v řadě zemí západního světa včetně Česka, dokládají to statistiky a výzkumy, reflektují to články v médiích. Potvrzuje to i krize české dětské psychiatrie, kvůli níž se lékařská péče pro mladé lidi s vážnými duševními problémy stává čím dál obtížněji dostupnou. Vedou se debaty o jejích příčinách i o důvodech toho někdy až hrozivě působícího zhoršení. Děje se něco s mladými lidmi? Je dnešní západní svět člověku natolik nepřátelský, že kvůli tomu čím dál víc lidí trpí duševní poruchou? Je za tím vším on-line svět, především sociální sítě? Nemaluje tady někdo čerta na zeď?

O tom všem debatoval redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl s dětským psychiatrem Janem Lorencem, dětským psychologem a psychoterapeutem Martinem Galbavým a přednostou Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni Janem Veverou.

Kompletní audioverzi i videoverzi Salonu Týdeníku Echo najdete ZDE.

Zaznamenáváte to prudké zhoršování duševního zdraví především mladších generací i ve své vlastní praxi?

Galbavý: Mohu soudit jen podle toho, kolik lidí se na mne obrací. Samozřejmě jsem viděl velký nárůst v době covidu. Každý druhý den po vyhlášení lockdownu jsem přijímal zoufalé telefonáty rodičů dětí, které měly být po sebevražedném pokusu propuštěny z léčeben a nemohli pro ně sehnat žádného psychologa nebo psychoterapeuta. Tehdy to zvětšení bylo markantní. Odhadoval bych to na 300 procent v kategorii těch sebevražedných pokusů. A pokud mám mluvit o své praxi a praxi kolegů, se kterými se setkávám, tak máme všichni úplně plno, nemáme žádné volné okénko, kam bychom mohli ještě někoho přijmout.

Vevera: Lepší bude používat absolutní čísla, nárůst o 300 procent může být nárůst ze dvou na šest, ale i z tisíce na tři tisíce.

Galbavý: Normálně mi volá tak jeden člověk týdně…

Vevera: Takže to je zvýšení přibližně z 50 na 150? To dramaticky neodpovídá celkovým číslům. V téhle zemi se pořád straší. Objevují se články o studiích, podle nichž dochází k násobnému vzrůstu počtu sebevražd. Jenomže jsou založeny na hloupých novinářských zkratkách a jenom roztáčejí kolo úzkostí. V době covidu tu bylo nejméně sebevražd v historii. To nejdůležitější, co se o počtu sebevražd v Česku dá říci, je, že od sedmdesátých let minulého století strmě klesá. Opravdu hodně jich bylo ve třicátých letech, v době hospodářské krize, čtyři tisíce. V době covidu jich bylo dvanáct set. Nyní jich je třináct set. Ale pořad je to méně než před covidem. Ale říkat, že počet sebevražd, vražd a vážného násilí se po extrémně klidných covidových letech pomalu vrací k předcovidovým číslům, není zajímavý titulek. Sebevražd u dětí je v téhle zemi 20 až 50 ročně, každá z nich představuje tragédii. Ale na desetimilionovou zemi to není nějak strašné číslo. A v době covidu jich bylo nejméně, dvacet.

Lorenc: Jedna věc jsou dokonané sebevraždy a jiná sebevražedné pokusy. Počet dokonaných sebevražd stoupá s věkem, zatímco pokusů je nejvíc právě u dospívajících. Některé studie sledují duševní zdraví dětí a jsou skutečně vypovídající. Zmínil bych třeba studii pražského Centra sociálních služeb, které od roku 2016 sleduje desetitisíce žáků na základních a středních školách z hlediska wellbeingu (pohody, osobní spokojenosti – pozn. red.), úzkostnosti, depresivity, poruch příjmu potravy, rizikového chování, poslední čísla jsou za rok 2022. A tahle studie dokládá velký nárůst v letech covidu, optimistické snad je, že to teď trochu klesá.

Vevera: Že během covidu klesne wellbeing, mi nepřijde nijak zvláštní. Každý den jste zahlcovaný zprávami o počtu mrtvých. Mně by spíš přišlo hrozivé, kdyby v téhle situaci wellbeing neklesal a děti nebyly úzkostné, kdyby s nimi všechny tyhle zprávy nic neudělaly. Jinak souhlasím s tím, že ty wellbeingové studie skutečně ukazují postupný nárůst.

Lorenc: A když mám mluvit o své klinické zkušenosti, tak v roce 2021 jsme otevřeli dětské krizové centrum a během roku do něj přijali pět set dětí, to byl skutečně „masakr“. Přicházely s různými diagnózami, ale když děti nebo jejich rodiče přicházejí s žádostí o pomoc, nemusí být diagnóza to nejdůležitější.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Kompletní audioverzi i videoverzi Salonu Týdeníku Echo najdete ZDE.