Digitalizace je jeden velký moloch, přijetí eura není v tomto období aktuální, říká Bartoš

Digitalizace probíhá nejrychleji v historii, ať už na centrální či resortní úrovni, je to ale jeden velký moloch. V rozhovoru pro Echo24 to řekl vicepremiér pro digitalizaci, ministr pro místní rozvoj a šéf Pirátů Ivan Bartoš. Hovořil také o dostupnosti bydlení, návrzích NERVu, ale také o vleklém sporu s hnutím STAN o nominaci eurokomisaře, legalizaci konopí a budoucnosti Pirátů.

Dokázal byste nyní říci, z kolika procent je dnes česká státní správa digitalizovaná a o kolik procent to třeba ještě posunete?

To se nedá měřit na procenta. Věci, které vidí lidi, jsou služby. Věci, které vidí stát, je jak to funguje na pozadí a jak efektivní jsou ty procesy. A co už nikdo nevidí, je ten hardware, ta technika, na které to běží. Když se dívám na čísla, která mohu ukázat, tak když jsme šli do této vlády, tak měl Portál občana půl milionu uživatelů, teď má milion uživatelů. Nárůst uživatelů v identitách, nejen těch, co poskytuje stát jako je klíč k eGovernmentu, ale i u různých Bank ID, jsme na vyšších milionech využívaných identitních prvků. Portál má třeba třeba 600 služeb. Troufl bych si říci, že takhle rychle se v minulosti napříč resorty nedigitalizovalo. Nejsou to jen ty centrální věci jako Portál občana, nové datovky či eDoklady, ale jde i o resortní věci. Třeba vyřizování věcí na Portálu dopravce, velký techničák či to, že už nemusíte nosit ani řidičák, protože policie má přístup do registrů.

Nově se chystá aplikace Portálu občana, do níž chceme naintegrovat Drozd, což je zásadní i kvůli nestabilní geopolitické situaci. Těch věcí je velká řada, poprvé jsme také vysoutěžili a poskytneme to “železo” na centrální registry. Protože ty systémy, které třeba úředníci používají, tak běží na nějakém hardware, do kterého deset let nikdo neinvestoval. A proto i některé starty našich projektů mají pak ty počáteční problémy. A stejně tak je důležité, to co dělá Digitální a informační agentura (DIA) v souvislosti s Národní identitou občana, to jsou všechno kroky správným směrem.

Naším cílem je nyní i centrální cloud. Někdy před dvěma měsíci jsme schválili Státní pokladnu Centrum sdílených služeb (SPCSS) jako řešení státního cloudu. O tom také pět let každý mluvil, ale nikdo nic neudělal.

Když se podíváme na veřejnou debatu, tak pak ministr Bek mluví o tom, že si MŠMT dělalo systém na přihlášky samo, ministr Jurečka minulý týden v rozhovoru pro Echo24 chválil svůj tým na MPSV. Jaké projekty tedy vlastně děláte vy? Není problém v tom, že ty systémy pak budou nekompatibilní?

Existují pravidla architektury a užívání těch systémů, vlastně jsou to pravidla eGovernmentu. Je to koordinované, protože jsou využívané stejné prostředky a již existující data. DIA má za úkol řešit právě ty centrální systémy, které jsou využívané – ať jsou to registry, ať jsou to identifikace, do budoucna je to ten cloud, pravidla té architektury, že to má být na gov.cz. Je potřeba to koordinovat už jen proto, že když spouštíte více systému najednou, tak ten nápor se pak násobí.

Ta elektronizace přihlášek je vlastně malý zázrak, protože se ukázalo, že i v malém týmu odborníků ministerstva školství se dá za relativně dobré peníze vyvinout systém, který ve finále Českou republiku obhospodaří. V případě MPSV se Marian Jurečka rozhodl si ten tým postavit in-house včetně toho vývoje. A mě vlastně mrzí, protože my tady máme spoustu dobrých firem, které ani nemusí být tak drahé, že v tom systému, jak je nastaven, vám třeba jiné firmy nedovolí tu zakázku vysoutěžit a vy nejste schopen ten systém dodat v potřebném v čase. V Česku je strašně snadné zastavit pokrok, z různých důvodů, může jít o motivaci ekonomickou, politickou… Ty systémy jednotlivých resortů musí fungovat jako jeden ekosystém spolu s těmi systémy centrálními, které má pod sebou DIA.

Takže tam spolupráce, respektive koordinace probíhá?

Ano, my teď třeba řešíme například s ministrem zdravotnictví (Vlastimilem) Válkem aplikaci pro evidenci očkování. Ta se teprve začne naplňovat novým očkováním, není to tak, že vám to ukáže celou historii očkování za padesát let života, to máte někde v papírech nebo v nějaké evidenci. Ale s každým jedním resortem spolupracujeme i z té centrální úrovně. Jednou z centrálních věcí je teď registr plných mocí, který prošel i hlasy opozice, za to jsem rád, je to systém, který umožní dokládat digitální plné moci jako alternativu k těm papírovým. Je to velký moloch ta digitalizace, náklady státu jsou desítky miliard na provoz těch systémů a jejich rozvoj, ale myslím si, že postupujeme hodně rychle.

Hodně se mluví o jednotném inkasním místě (JIM), respektive o tom, že by lidé mohli se státem v případě daní a odvodů komunikovat díky digitalizaci jednodušeji. Na tom se DIA podílí?

Jednotné inkasní místo je i doporučení, které přichází od NERVu. Ve chvíli, kdy musíte dokládat skutečnosti finanční, sociální a zdravotní, tak nejlépe na jednom místě a nejlépe v jednom kroku. Zrovna ten JIM je příklad obrovského projektu, který integruje několik agend. Navrhnout to na straně státu, vysoutěžit a dodat to nebude úplně triviální. My zatím nejsme v tom projektu zapojení, ale víme, jaké systémy to bude konzumovat, třeba ty Identity občanů nebo data z registru. My se soustředíme na to, aby se vybudoval ten sdílený datový fond, což je úplný základ. Pokud máte někde nějakou informaci uloženou, tak aby si jiný úřad, pokud k tomu má zákonné oprávnění, což je ta legislativní část řešená třeba Michalem Šalamounem, mohl na ta data sáhnout. Z pohledu lidí, vy když se přihlásíte k nějaké službě Portálu a vyplňujete nějaký formulář, tak vám tam vyskočí, jestli si přejete ta data zpřístupnit jednou nebo je tam nechat, nebo zpřístupnit trvale.

Když jsme se jako vláda rozhodli pomoci lidem s cenami energií těmi pěti tisíci, tak u lidí, kteří mají nárok třeba na podporu bydlení, tak MPSV ta data už má, má číslo účtu, ví, který rodič je opatrovník dítěte a tak dále… A bylo tak možné obratem ty peníze uvolnit. A k tomu má ještě více pomoci ten sdílený datový fond.

V minulém týdnu se řešila evropská digitální peněženka, vaši europoslanci hlasovali proti. V čem je problém?

Já si myslím, že v tom není problém. Teď tedy nemluvím o tom hlasování. My jsme vyjednávali evropskou peněženku za našeho předsednictví a myslím si, že ten kompromis je správný. Jsou tam prvky toho, aby se nesbírala ta data, aby se neuchovávalo její využití… Na stejném principu jsme postavili eDoklady v Česku. Já jsem se o tom bavil s Marcelem Kolajou, který vede naši kandidátku do evropských voleb a oni chtěli u evropské peněženky jít dál, třeba v systémech záruk u těch dat, byla tam otázka národních implementací a proto byl ten jejich postoj takový, jaký byl.

Ostrý spor o eurokomisaře

Když zmiňujete Marcela Kolaju, tak je jedno téma, které mi přijde až bizarně sporné. Jedná se o právo nominovat eurokomisaře, o které bojujete vy a hnutí STAN. Vy to nemáte někde napsané, že má nominovat PirSTAN? Nebo v čem je základ toho sporu mezi vámi a hnutím STAN?

My jsme po volbách v roce 2021 vyjednávali vstup do vlády jako koalice Pirátů a Starostů s koalicí Spolu. A samozřejmě ty debaty nebyly jen o tom, které resorty by byly zajímavé, ale také o tom, kdo bude nominovat různé pozice, třeba v dozorčích radách a tak dále. A Úřad vlády nedávno opět potvrdil, že ta nominace připadá právě koalici Pirátů a Starostů, tedy nejen hnutí STAN (informaci přinesl deník Echo24 – pozn. red.) a zásadní je, že nakonec ten nominant jde za celou vládu. Navíc vychází z toho, jaká se podaří vyjednat portfolia. Takže ta úvaha není o tom, že si řeknete: Budete to tento člověk a ten půjde do Evropy.

No a když zmiňujete to portfolio…

My se teď bavíme o silném portfoliu. A to může být například, protože jsme předsedali v době energetické krize, energetika. My jsme ale zatím od STAN nedostali formální nominaci, že by to měl být pan ministr průmyslu Jozef Síkela. Může to být vnitřní trh nebo agenda digitalizace, kterou řeší komisařka Vestagerová, se kterou jsem hodně v kontaktu. Může to být otázka telekomunikací, což je převážně digitální agenda, patří tam akt o umělé inteligenci a tak dále… Ale také se nabízí i politika koheze, kterou řeší komisařka Ferreirová. Důležité je vyjednat dobré portfolio a bývá i zvykem, že se do výběru nabízí dva lidé a finální rozhodnutí bude na vládě. Za nás prošel výběrem Marcel Kolaja, který by byl podle mě dobrým kandidátem.

Ve vládě ještě debata o tom, zda by váš kandidát měl šanci uspět, neběží?

Téma, jaké by měly být ty nominace, se vůbec ještě ani na půdorysu K5 neotevřelo. Spíše jsou to nějaké debaty vedené přes média, což je ale zcela legitimní, že to veřejnost a média chtějí vědět. Moc lidí se mě na to ale zatím neptá, což je možná škoda, protože jde o pozici, která může pomoci vnímání Česka na evropské úrovni. Ale zatím ta debata neprobíhá, pan premiér nicméně potvrdil, že nominovat má PirSTAN jako celek.

K tomu silnému portfoliu: Experti uvádí, že Česko stejně žádné silné portfolio nezíská, dokud nebude mít euro. Vy jste tu debatu přesunuli na NERV…

My jsme to řešili na posledním jednání vlády a já jsem dokonce ukotvil ty věci v tom usnesení, aby tam byly stanoveny pevné termíny. My potřebujeme ekonomická data za rok 2024, tedy na začátku roku 2025 má ministerstvo financí s příslušnými resorty přistoupit a říci, jaká je ta situace. My máme v programovém prohlášení přistoupení k ERM II jako součást plnění maastrichtských kritérií, ale stejně ta otázka eura není aktuální ve volebním období do roku 2025, ani by se to nestihlo. Je ale paradoxní a asi je to součást nějaké volební strategie, že některé subjekty to téma eura zvedly takhle krátce před volbami do Evropského parlamentu, který stejně ale o přijetí eura nerozhoduje a rozhoduje o tom ta národní země. Obecně se ukazuje, že ten přechod k euru je komfortnější a měli bychom se bavit o tom, kdy a za jakých podmínek by to Česká republika měla udělat.

Když se podíváte na země, které jsou v ERM II, ale euro zavedené nemají, tak tam má stabilizace kurzu k euru výrazný vliv třeba na obsluhu státního dluhu… Často skloňované je Dánsko, které si s tou fixací hraje a má to vyloženě jako svou politiku. Práce s kurzem není úplně triviální, já to vidím v čerpání evropských dotací, není to úplně komfortní.

A co pozice zmocněnce pro euro?

Já bych chtěl, aby vláda měla zmocněnce, ale aby to byl opravdu vládní zmocněnec, tedy s aparátem a s nějakým cílem udělat skutečný plán přístupu k euru. Zároveň je možná nejdůležitější demytizovat tu debatu, což je pro politiky obzvláště složité. Už v této souvislosti zaznělo tolik zavádějících informací, mluví se spíše o těch negativech spíše než o těch přínosech. Je potřeba, aby se to nezneužívalo k nějakým politickým bojům.

Pokles loňské stavební produkce se nejvýrazněji propsal do dostupnosti bydlení. Problémy jsou ve zdlouhavém a nedostatečném povolování nové výstavby, ale i v dalších věcech. Je nějaká šance, že se to třeba do konce dekády zlepší?

Do konce dekády určitě, já očekávám to zlepšení už teď a výrazné. Nakonec se schválil stavební zákon s podporou opozice, tedy ANO a SPD a s plnou podporou Senátu bez jednoho hlasu. Máme tady stabilizovaný stavební zákon, který od 1. července redukuje o 40 % složitost toho povolování, významně zkracuje tu dobu i tím, že nejsou dvě řízení, ale pouze jedno. Zároveň nemůže v něm fungovat ping pong, kde si úřady vyšší a nižší instance posílají stavební řízení donekonečna, ale vyšší instance finálně rozhodne stanoviskem. Podle složitosti těch staveb jsme je odsunuli na vyšší úroveň… Takže tohle jde správným směrem.

Když se podíváme na ta velká data, každý rok zkrácení znamená úsporu na bytový projekt ve výši až 8 procent nákladů. V loňském roce se v Česku dokončilo zhruba 38 tisíc bytů. Když někdo mluví o sta tisících bytech, tak to ale bylo naposledy v 70. letech, to byla masivní centrálně plánovaná výstavba sídlišť.

To ale samo o sobě nestačí…

Rychlost výstavby není sama o sobě jediným klíčem k dostupnosti bydlení. Úplně tam nefunguje, že čeho je hodně, to je levné. Může to mít třeba vliv na prodejní a nájemní ceny stávajícího bydlení v bytových domech. Ale musí se udělat řada dalších kroků, z nichž některé už jsme nastartovali. První byty ze Státního fondu podpory investic už jsou ve výstavbě a to jsme začali před rokem. A pak třeba investice do obecního a nájemního bydlení. My máme v Národním plánu obnovy téměř 10 miliard a máme mechanismy, jak na to z komerčního segmentu navázat téměř podobné částky, takže to je nějakých 20 miliard během následujících pár let na podporu dostupného nájemního bydlení.

My chceme nabídnout byty pro střední třídu, to je jedna věc. Ale pak je tady další problém, že 1,6 milionu lidí se může v nějaké chvíli ve svém životě ocitnout v bytové nouzi kvůli ztrátě zaměstnání, ztrátě partnera… My máme teď zhruba 154 tisíc lidí v bytové nouzi a potřebujeme jednak to číslo snížit, protože to jsou náklady zhruba čtyři miliardy ročně a logicky zabránit zvyšování. Protože jde často o lidi, kteří jen potřebují poradit, jak načerpat okamžitou hmotnou podporu nebo dát dokupy po smrti partnera všechny dokumenty a tak dále.

A ještě máme realistickou ambici, když se dívám třeba na Belgii, která se týká garančního fondu a dobrovolné aktivace pronajímatelů bytů, kteří mají jeden nebo dva byty. Jejich hodnota se v čase rychle zvyšuje, nemají tedy motivaci je nabídnout na trh s nájemním bydlením. Chceme jim umožnit, pokud se tak rozhodnou, vložit tyto byty do jakéhosi kvazibytového fondu buď města nebo nějaké jiné organizace. Děje se to v Praze, Plzni, Karviné… A to město potom může disponovat těmi byty, jako by byly obecní a zároveň garantuje majiteli, že bude dostávat ten nájem, samozřejmě do určitého limitu. V Belgii je v tomto fondu asi 20 tisíc bytů…

A v Česku by to vycházelo jak?

My bychom měli ambici a opíráme se při tom i o průzkumy mezi pronajímateli do toho dostat zhruba 2000 bytů ročně. Zákon, tak jak je navržen, by měl začít platit od 1. července 2025. Těch 2000 bytových jednotek ročně není žádné závratné číslo. Když si vezmete, kolik je obcí s rozšířenou působností, tak je to snad deset bytů na každou ORP.

Podepsali jsme spolu s ministerstvem financí také podle mě zásadní dohodu s Evropskou investiční bankou na přípravu dalších ekonomických nástrojů a schémat na podporu nájemního bydlení. Určitě se to ale nezmění ze dne na den, je třeba si uvědomit, že minulé vlády s dostupností bydlení nedělaly nic. Je zároveň nutné nedémonizovat nájemní bydlení. V Německu to mají půl na půl a nikdo se na lidi, co bydlí v nájmu, nedívá, jako že v životě selhali.

Legalizaci konopí blokují lidovci

Vláda má na stole návrhy NERVu, tentokrát prorůstové. Některé už jsou v běhu, některé ne. Je vám nějaký z těchto návrhů blízký a budete ho prosazovat?

Já jsem byl na posledním NERVu a říkal jsem jim, že když dají materiál, ve kterém jsou věci, z nichž se řada připravuje a některé se dokonce staly, tak to pak vypadá, že my tady otálíme a nic neděláme. Zrychlení stavebního řízení, energetické výstavby, OZE… To se děje. Další otázka, která je pro mě zásadní, je zapojení lidí do pracovního procesu. Jde o lidi s nakupenými exekucemi, kterým jsme – na vládě to budeme zrovna zase řešit – odbourali nevymahatelné exekuce a penále, abychom jim dali šanci se zapojit na trhu práce. Pak je také klíčová bonifikace lidí v důchodovém věku, kteří se zapojují na trhu práce.

Důležité jsou podmínky pro začínající rodiny. Obce by měly garantovat infrastrukturu třeba předškolní péče a celkově řešíme možnosti rychlejšího návratu do práce, částečné úvazky, home office… To má také akcelerační potenciál. Návrhy NERVu jsou vždycky brány jako bonboniera, ale ty věci musí být kontextově zasazené, protože my potřebujeme dlouhodobě udržitelné změny.

Probíhá třeba naprosto legitimní debata o škodlivosti alkoholu, jehož konzumace zatěžuje zdravotní systém. Řešíte regulační opatření v podobě spotřební daně a pak vám z toho vypadne to tiché víno, které je normálně alkohol. Ta výjimka nedává smysl. Jasně, nějakým způsobem zvýhodnit malé producenty, o tom se nebavím. Ale tohle prostě není systémové…

NERV mluví i o pozitivních fiskálních dopadech legalizace konopí. Schválí se v tomto období?

No tak to je něco, s čím souhlasí třeba i koaliční ODS. Nejenže to je rozumný krok v ochraně nezletilých a k potlačení černého trhu, ale má to významné pozitivní efekty na rozpočet na příjmové stránce. Ty prostředky si nyní rozebírá drogová mafie. Samozřejmě to má vždycky postupné náběhy, ale ten objem příjmů je skutečně zajímavý.

Já bych byl rád, abychom se posunuli a myslím, že platí finální dohoda minimálně o té části samopěstování a o té části možnosti nechat si vypěstovat. Podle mě to složí ten černý trh, protože ta regulovaná výroba skrze konopné kluby vytlačí ten černý trh. Zároveň řešíme reformu trestního řádu, kde i v oblasti zacházení s málo nebezpečnými látkami jako je konopí hrozí riziko drakonických trestů, že si lidi jdou sednout do vězení na čtyři i více let. A ti lidé jsou potom v tom systému vězeňství čistým nákladem pro stát. Každý ví, že faktickou legalizaci blokuje KDU-ČSL, to je veřejně známé a neříkám nic, co by se nevědělo. Přitom se obecně mluví při legalizaci tak, že by to i ze společenských důvodů bylo přísnější, než u těch společností tolerovaných látek.

Co kdyby měli Piráti 40 poslanců?

Preference Pirátů setrvale rostou, v posledním Medianu jste byli druzí. Stále ale s obrovským odstupem od ANO. Co to pro vás znamená?

Já ty průzkumy sleduji i proto, že reflektují aktuální náladu lidí a vnímání činnosti té vlády a jednotlivých stran ve vládě. Když se podívám do minulosti, tak největší preference měli Piráti okolo roku 2019, 2020, kdy jsme byli nejsilnější opoziční stranou s nějakými 17 %. Hnutí ANO se významně posouvá. Když se podíváte, jakou pozici mělo ve volbách v roce 2021, ať už směrem k elektorátu KSČM nebo ČSSD (nynější SOCDEM), který vlastně pojmulo. Teď výrazně pokoukává svými vystoupeními po voličích až bych řekl možná krajní pravice, respektive SPD. Velmi pragmaticky dělají výpady směrem k jednotlivým skupinám.

V tuhle chvíli je postavení hnutí ANO dominantní a bylo i v minulosti. Já se snažím, aby vláda jako celek v těch rozhodnutích vedla Česko skrze tu krizi a byla možnost po příštích volbách sestavovat demokratickou koalici, aby se nezvyšovala role SPD a Tomia Okamury.

No a co proto děláte?

Abychom toho dosáhli, tak je potřeba mít výsledky přes všechny resorty. Zdravá soutěživost je dobrá i uvnitř vlády a jsem rád, že lidé podporují Piráty, ale vláda se hodnotí jako celek. Je potřeba chovat se transparentně, popisovat, proč něco nemohlo být dojednáno tak, jak bychom si to představovali a jak by to bylo, kdybychom v příštím období měli třeba 40 poslanců. Což je 15 %, kdyby se tam dostaly jen ty strany, které tam nyní jsou. Když je na naší adresu nějaká kritika, tak se snažím vysvětlovat, že se ty věci nedají dělat ze dne na den. Možná těch 11 až 13 % a třeba hodnocení Honzy Lipavského jako nejdůvěryhodnější politika odráží to, že snad děláme to, co jsme lidem slíbili a mým úkolem je přemýšlet i tom, co by bylo, kdybychom po příštích volbách měli silnější pozici a zázemí.