Zakáže Německo vtipy o politicích?

ÚHEL POHLEDU

Zakáže Německo vtipy o politicích?
Plakáty vynesly podnikateli policejní návštěvu, osobní trestní oznámení od Annaleny Baerbockové a hrozbu pokuty šest tisíc eur. Snímek z Wikimedia Commons. Foto: Sandro Halank
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Německé vtipy nejsou od toho, abyste se jim smáli, prý řekl Mark Twain. To nebyl jenom aforismus, to byla předpověď. V Německu semaforové koalice se totiž roztrhl pytel s trestními oznámeními samozvané šlechty, které se nelíbí, že si z ní drzý plebs utahuje. Zákon „na ochranu cti politicky aktivních jedinců“ je bohužel dostatečně gumový na to, aby to dovolil. Svobodu slova zatím drží soudy, ale guma praská.

Okresní soud v bavorském Miesbachu v březnu osvobodil dvaapadesátiletého provozovatele taxislužby, který na svém plotě na kraji vlastního pozemku vyvěsil plakáty se satirou na potentáty Strany zelených. Humor, pravda, nebyl z nejrafinovanějších.

 

Na prvním plakátu opatřil čtyři nejvyšší Zelené na cíl orientovanou a poctivě naplňovanou vizí „Všechno srovnáme se zemí“, kterou vhodně akcentuje spolupředsedkyně Ricarda Langová organicky (samozřejmě!) vrůstající v parní válec. Plakát číslo 2 pak vyjadřoval určité pochyby ohledně aritmetických schopností spolkového ministra hospodářství a pro ochranu klimatu Roberta Habecka („Umí vůbec počítat do tří?“). Ten je zastoupen ještě pozoruhodným citátem „Láska k vlasti mně vždycky přišla na blití“. Vida. Habeck je další, kdo chtěl mít hospodu, ale neměl rád lidi. Německo, stěžují si někteří Němci, ale jistě jen voliči extrémní pravice, je jediná země na světě, která nesmí být Domovem.

Fotomontáži se můžeme zasmát, anebo taky ne, oni Němci byli odjakživa spíš přes organizaci než přes legraci, sami uznávají, že nejtenčí knížka na světě je sbírka německých vtipů. Jenže plakáty vynesly podnikateli policejní návštěvu, osobní trestní oznámení od Annaleny Baerbockové a hrozbu pokuty šest tisíc eur. Baerbockovou tam mimochodem vyšvihl jako poťouchlého spratka se založenýma rukama a kazisvětským úšklebkem. Soud ho sice osvobodil s odůvodněním, že kdo je u moci, musí něco vydržet. Chlapík ale plakáty mezitím sundal a už je znovu nepověsí, za zlé se mu to mít nedá.

Zmiňovaný Robert Habeck se sice zrovna přes tenhle případ statečně a velkoryse přenesl (a navíc to už přece pokryla Baerbocková), ale sezona narcisů tím rozhodně neskončila. Jenom za poslední měsíc neuspěl ve dvou jiných přích. Křehké ego jednoho z nejmocnějších mužů Evropy neuneslo jízlivou reakci na fotku, na níž v potu tváře a bez ponožek, nevíme, zda také zpocených, cosi usilovně datluje na podlaze vlakového nádraží. („Habeckův zevnějšek by nevzbuzoval pozornost mezi nádražními alkoholiky.“) Mužskou ješitnost není radno podceňovat! Z řad nádražních alkoholiků se proti zraňujícímu srovnání neozval nikdo.

Také šéfredaktor „drzého“ serveru NIUS Julian Reichelt potřeboval soudní štempl na to, že existuje cosi jako nadsázka. Spolkovému ministerstvu pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se nelíbil jeho tweet: „Německo zaplatilo za pos