Zakáže Německo vtipy o politicích?

ÚHEL POHLEDU

Zakáže Německo vtipy o politicích?
Plakáty vynesly podnikateli policejní návštěvu, osobní trestní oznámení od Annaleny Baerbockové a hrozbu pokuty šest tisíc eur. Snímek z Wikimedia Commons. Foto: Sandro Halank
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Německé vtipy nejsou od toho, abyste se jim smáli, prý řekl Mark Twain. To nebyl jenom aforismus, to byla předpověď. V Německu semaforové koalice se totiž roztrhl pytel s trestními oznámeními samozvané šlechty, které se nelíbí, že si z ní drzý plebs utahuje. Zákon „na ochranu cti politicky aktivních jedinců“ je bohužel dostatečně gumový na to, aby to dovolil. Svobodu slova zatím drží soudy, ale guma praská.

Okresní soud v bavorském Miesbachu v březnu osvobodil dvaapadesátiletého provozovatele taxislužby, který na svém plotě na kraji vlastního pozemku vyvěsil plakáty se satirou na potentáty Strany zelených. Humor, pravda, nebyl z nejrafinovanějších.

 

Na prvním plakátu opatřil čtyři nejvyšší Zelené na cíl orientovanou a poctivě naplňovanou vizí „Všechno srovnáme se zemí“, kterou vhodně akcentuje spolupředsedkyně Ricarda Langová organicky (samozřejmě!) vrůstající v parní válec. Plakát číslo 2 pak vyjadřoval určité pochyby ohledně aritmetických schopností spolkového ministra hospodářství a pro ochranu klimatu Roberta Habecka („Umí vůbec počítat do tří?“). Ten je zastoupen ještě pozoruhodným citátem „Láska k vlasti mně vždycky přišla na blití“. Vida. Habeck je další, kdo chtěl mít hospodu, ale neměl rád lidi. Německo, stěžují si někteří Němci, ale jistě jen voliči extrémní pravice, je jediná země na světě, která nesmí být Domovem.

Fotomontáži se můžeme zasmát, anebo taky ne, oni Němci byli odjakživa spíš přes organizaci než přes legraci, sami uznávají, že nejtenčí knížka na světě je sbírka německých vtipů. Jenže plakáty vynesly podnikateli policejní návštěvu, osobní trestní oznámení od Annaleny Baerbockové a hrozbu pokuty šest tisíc eur. Baerbockovou tam mimochodem vyšvihl jako poťouchlého spratka se založenýma rukama a kazisvětským úšklebkem. Soud ho sice osvobodil s odůvodněním, že kdo je u moci, musí něco vydržet. Chlapík ale plakáty mezitím sundal a už je znovu nepověsí, za zlé se mu to mít nedá.

Zmiňovaný Robert Habeck se sice zrovna přes tenhle případ statečně a velkoryse přenesl (a navíc to už přece pokryla Baerbocková), ale sezona narcisů tím rozhodně neskončila. Jenom za poslední měsíc neuspěl ve dvou jiných přích. Křehké ego jednoho z nejmocnějších mužů Evropy neuneslo jízlivou reakci na fotku, na níž v potu tváře a bez ponožek, nevíme, zda také zpocených, cosi usilovně datluje na podlaze vlakového nádraží. („Habeckův zevnějšek by nevzbuzoval pozornost mezi nádražními alkoholiky.“) Mužskou ješitnost není radno podceňovat! Z řad nádražních alkoholiků se proti zraňujícímu srovnání neozval nikdo.

Také šéfredaktor „drzého“ serveru NIUS Julian Reichelt potřeboval soudní štempl na to, že existuje cosi jako nadsázka. Spolkovému ministerstvu pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se nelíbil jeho tweet: „Německo zaplatilo za poslední dva roky 370 MILIONŮ EUR (!!!) na rozvojovou pomoc TÁLIBÁNU (!!!!!!). Žijeme v blázinci, absolutním, úplném, totálním, historicky ojedinělém blázinci. Co je to za vládu?!“

Tři čtvrtě roku se pak pitvalo nejen, zda je běžný čtenář natolik bystrý, aby pochopil, že je spolková vláda neposlala přímo na účet islamistům, ale i co se přesně myslí tím historicky unikátním blázincem. Německý smysl pro pořádek je v jistém smyslu kouzelný. Věc musela projít dvěma kolečky berlínského zemského soudu a vystoupat až ke spolkovému Ústavnímu soudu, který ji konečně zarazil.

Rekordmankou v urážení je předsedkyně výboru pro obranu a tvář FDP do Evropského parlamentu Marie-Agnes Strack-Zimmermannová, která podává každý měsíc zhruba 250 trestních oznámení. Jelikož to by šlo těžko zvládnout už i časově, najala si advokáta. Tedy ona najala, daňoví poplatníci platí. Soudní pře si většina lidí samozřejmě jen těžko dovolí.

Loni v prosinci uvedl Allensbachův institut pro výzkum veřejného mínění aktuální výsledky tradiční ankety ke svobodě slova. Čtyřicet procent Němců uvedlo, že mohou mluvit svobodně. 44 procent, že je lepší být obezřetný. To je nejvíc od zahájení průzkumu před sedmdesáti lety.

 

×

Podobné články