Něco by se vládě uznat mělo

KOMENTÁŘ

Něco by se vládě uznat mělo
Nějaké zásluhy by se vládě podle Jiřího Peňáse uznat mohly. Foto: Úřad vlády ČR
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Co rozhoduje o tom, jestli je nějaká vláda úspěšná? Nejspíš veřejné mínění. Jenže to je velmi nejistá věc. Především veřejné mínění se může velmi rychle měnit. Co se před časem jevilo jako velký úspěch, nemusí za chvíli vůbec platit. A naopak. Třeba v Itálii se dosud ví, že díky Mussolinimu začaly jezdit vlaky včas. Pak zase přestaly. Vyvozovat z toho, že Mussoliniho vláda byla úspěšná, ale asi moc nejde.

Komunisté zase postavili v Praze metro, do čehož by se asi v podobné době pustila i vláda, která s komunismem neměla nic společného. Některé věci se dělají z toho důvodu, že se prostě udělat musí, přičemž poznat, co to je, a pak to opravdu udělat, to je asi příznakem dobré vlády.

 

Vláda Petra Fialy není ve stavu všeobecné ani většinové oblíbenosti. I člověk, jenž by jí rád přál, musí složitě hledat argumenty pro její případnou obhajobu. Sám předseda vláda působí, jako by si nebyl jistý důvody, proč je předsedou vlády vlastně on. Čím křečovitěji se o tom snaží veřejnost přesvědčit, tím hůř to dopadá. Občas se zdá, že je i našel, v tu chvíli zajásal, rychle to lidem sdělil, načež se důvěra v jeho vládu a v něj osobně zase o něco propadne.

Ale to ještě neznamená, že některé věci nedělá dobře, nebo že aspoň neví, že by je dělat měl. Třeba zbavit se energetické závislosti na Rusku je opravdu správné, ať si Fialovi kritici říkají, co chtějí. Ne všechno se dá přepočítat na profit, navíc pochybný. Rusko opravdu není cisterna, na kterou je vhodné býti napojen. To, že má Rusko nekonečně zdrojů, nebylo nikdy prospěšné ani pro ně samo. Některé neúspěšné země se nerozvíjejí právě proto, že žijí z toho, že je na nich někdo druhý závislý. Země, které lze lehce vydírat, tedy země jako Česká republika, si musí hledat někoho, kdo má k vydírání menší genetické sklony. Otázka je, zda někdo takový existuje, ale Rusko je vyděračská země ze své geopolitické podstaty, což je řečeno beze vší zášti či hany, prostě jako konstatování faktu.

Pokud se taková věc povede, tak veřejné mínění takovou věc docení většinou až za nějakou dobu. Pokud vůbec. Ale na to se nedá vždy a ve všem sázet. Je rozdíl mezi momentálně rozšířenými názory lidí a mezi hlubšími obsahy, které společnost vedou a formulují v delším horizontu. Někdy může veřejnost pohlížet na věci ve zcela rozdílných perspektivách. Školní příklad je postoj Britů k politice appeasementu Nevilla Chamberlaina, kterou naprostá většina veřejnosti na podzim 1938 podporovala. A naprosto obrat, když se za dva roky ukázalo, že politika ustupování Hitlerovi nikam nevede a že naopak se Hitler stává reálnou hrozbou i pro mírumilovné Brity.

Nelze tvrdit, že Češi jsou jako obyvatelé Spojeného království před osmdesáti lety. Také Britové jsou jiní a vůbec všechno je jiné. Ale některé instinkty není špatné udržovat v pohotovosti. Třeba trochu podporovat vládu, která aspoň v něčem chce uchopit věci za správný konec. Nebo jí aspoň nepodrážet nohy.