„Největší motor byl strach.“ Jak se zrodila atomová bomba a proč se použila

V půli července uplynulo 78 let od testu Trinity, prvního odpálení jaderné bomby, 6. srpna to bude 78 let od svržení bomby na Hirošimu. Zároveň do kin přišel biografický snímek Christophera Nolana pojednávající o životě amerického fyzika J. Roberta Oppenheimera. Tyto okolnosti se jevily jako vhodná záminka k uspořádání Salonu Echa o projektu Manhattan, jak znělo kódové označení amerického jaderného programu, o svržení bomb na Japonsko a o samém Oppenheimerovi. Debaty se zúčastnili historici Martin Kovář a Michal Ulvr a profesor fyziky Igor Jex.

Kdy si vědci uvědomili, že energii z jádra lze použít k výrobě atomové bomby?

Jex: Fascinující je, jak rychlé to bylo. Na začátku byla myšlenka řetězové neboli lavinovité reakce. Ta je z roku 1933, kdy, podle Lea Szilarda, ho to před britským muzeem napadlo. Pak se hledal správný kandidát. Ten se našel v prosinci 1938, kdy Otto Hahn a Fritz Strassmann zveřejnili výsledky svého experimentu. Ten dokázal, že může dojít ke štěpení jádra na velké fragmenty. Předtím už samozřejmě byly známé radioaktivní rozpady, tam ale nedochází k velkému štěpení jádra, skutečně roztrhání toho jádra na velké kusy. No, takže se dostáváme do roku 1939, kdy se píše prezidentovi Spojených států. To je ten známý dopis Einstein–Szilard, v němž upozorňují, že může dojít ke zneužití. Szilard ho nadiktoval své sekretářce. Při slovech o tom, že se dá vyrobit bomba ekvivalentní masivnímu leteckému náletu, ale velká jako fotbalový míč, si myslela, že pracuje pro blázna. V roce 1940 přicházejí první skutečně kvantifikované odhady. V roce 1942 se rozběhl projekt Manhattan. V roce 1945 se to vyzkoušelo.

Ulvr: K tomu bych doplnil, že ona sekretářka byla nová. Přišla na inzerát za Leem Szilardem. On většinou bádal ve vaně, protože měl kožní chorobu, která se zlepšovala ve vodě. Ona vešla, viděla ho ve vaně a říkala si, že to musí být nějaký blázen. Pak se posadila k psacímu stroji a on začal diktovat dopis prezidentovi Spojených států. No a pak si měla definitivně uvědomit, že je to blázen. Ale možná je to jen legenda.

Jex: Co se týče údivu nad velikostí, tak tomu bych věřil. Albert Speer ve svých pamětech taky mluví o tom, že mu fyzikové prodávali obrovskou ničivou zbraň ve velikosti ananasu. Ti nejlepší fyzikové si byli vědomi toho, že se to dá udělat. Třeba Oppenheimer měl prý již v roce 1939 na své tabuli malůvky prvního designu jaderné zbraně.

Ulvr: První výpočty vycházely z uranu 238 a tam by to kritické množství bylo tvořeno stovkami tun, ale ve chvíli, kdy se přešlo na uran 235, tak z toho skutečně vycházela velikost kolem fotbalového balonu.

Jex: Uran 238 je potřeba obohatit na uran 235. To byla ta hlavní technologická výzva. Přírodní uran obsahuje 238 a 235 izotop. Obohacení značí navýšení podílu složky 235, podle účelu i výrazně. Uvádí se, že ten projekt v dnešních penězích stál asi dvacet miliard dolarů, tehdy asi dvě miliardy. Z toho 80 až 90 % nešlo na vědecký výzkum, ale na získávání materiálu.

Celý Salon si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.