Je kultura na Slovensku v ohrožení? „O normalizaci nejde. Pravda bývá uprostřed“

Někde to i uprostřed horkého léta mají rádi ještě více horké. Zdá se, že třeba na Slovensku… Odkud přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová, jejíž osobnost, zdá se, je součástí problému: mám takovou hypotézu, že kdyby je odvolal nějaký jiný ministr, zdaleka by to takovou pozornost nevzbudilo – jenže ten by je asi neodvolal.

Jde totiž o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy. Že jsou symptomem stavu, v němž se naše středoevropské společnosti ocitly: ve stavu pozičního konfliktu, který se projevuje různým druhem a stupněm nedůvěry a zášti. Politika se řídí logikou revanše: paní ministryně neodvolala ony dva ředitele kvůli tomu, že by jim něco opravdu závažného vytýkala, ale proto, že to je forma pomsty na té vrstvě obyvatelstva, která se považuje za elitní, přičemž tu svou elitnost bere často z konfliktu s tou vrstvou obyvatelstva, již reprezentuje nynější ministryně kultury. To je taková moje teze. Souhlasíte s ní? Vidíte to jak?

Celá audio a video verze zde.

Otázka je určena našim účastníkům Salonu Echa, divadelní kritičce Janě Machalické, herečce a filmové producentce Deaně Jakubiskové-Horváthové, slovenskému novináři Jaroslavu Daniškovi, výtvarníku a pedagogu Jiřímu Davidovi a kunsthistoriku prof. Pavlu Kalinovi.

Machalická: Především myslím, že odvolávání ředitelů kulturních a uměleckých institucí jedním člověkem, tedy ministrem, je reziduum bolševismu. V civilizovaných zemích se to nedělá. Ředitel takové instituce, jako je třeba Národní divadlo nebo Národní galerie, je především manažer, měl by tedy mít smlouvu manažerskou, což bohužel v našich zemích nemá, jelikož jak u nás, tak na Slovensku žijeme pořád v režimu příspěvkových organizací. Ano, je to ministrovo právo a jeho rozhodnutí, ale problém je, že se může rozhodovat také svévolně, což se na Slovensku stalo. V České republice jsou divadla, kromě Národního, zřizovaná městy, tam se aspoň musí sejít rada čili musí hlasovat víc lidí. U těch velkých institucí o tom rozhoduje jen ministr, třebaže o tom nemusí mít ani ponětí. I sám náš ministr Baxa nedávno řekl, že je to postavené na hlavu. Před pár lety jsem dělala rozhovor s vídeňským radním pro kulturu a ptala se ho, jestli je něco takového možné u nich, a on řekl, že v žádném případě, to by musel dotyčný ředitel někoho zavraždit nebo něco ukrást. Když s ním nejsou spokojeni, tak se mu naznačí, aby se do příštího konkurzu nehlásil.

Kalina: Já bych přece jen oponoval, jestli to odvolání bylo tak úplně svévolné čili k němu úplně chyběly důvody. Mohu se vyjadřovat jen k tomu, do čeho trochu vidím, a to je případ Slovenské národní galerie. Tam to zdůvodnění bylo celkem jasné. Ředitelka vedla galerii celá léta v době, kdy tam probíhala rekonstrukce podle projektu jejího blízkého rodinného příslušníka a za účasti dalšího rodinného příslušníka. To odpovídá realitě. Můžeme se na to dívat různě, ale nelze to popřít. Mě tam zarazila spíš zdůvodnění, že Slovenská národní galerie je málo slovenská a že se věnuje málo slovenskému umění, což mi připadá dost podivné, protože nakolik znám program SNG, tak si neumím představit, že by mohla být ještě slovenštější. Pokud jde o to, jestli je to pomsta, tak to nemůžu vyloučit, ale upozornil bych, že tady může být určitý mezinárodní dominový efekt, protože jsme byli docela nedávno svědky odvolávání šéfů významných institucí v Polsku, kde nový ministr kultury, mimochodem dlouholetý pracovník tajných služeb, podplukovník Sienkiewicz, odvolal docela významné představitele kulturních a veřejnoprávních institucí prakticky okamžitě po nástupu do funkce. Aniž to v zahraničí vzbudilo větší obavy o budoucnost polské demokracie.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.