„Řada vojáků umře cestou na bojiště. Takhle skutečně vypadá válka“

Ostře řezaná tvář s těkavým pohledem, který se na jednom bodě zastaví vždycky sotva na vteřinu – tenhle muž na dovolené je odpočatý jen zdánlivě. Osobní boj s režimem Vladimíra Putina totiž Oleh Sencov (47), režisér a poručík ukrajinské armády, který se ve Varech před pár dny setkal s prezidentem Petrem Pavlem, vede už mnoho let. Rozhovor pro Echo24 poskytl v úterý 2. července.

V roce 2015 byl odsouzen na dvacet let za údajný terorismus na okupovaném Krymu, v roce 2018 držel na protest 145 dní hladovku, v roce 2019 ho Kreml propustil v rámci výměny vězňů s Kyjevem. Od prvních dní války na Ukrajině, od února 2022, bojuje v první linii; do Varů přijel na krátkou vojenskou dovolenou. O prezentaci světové premiéry jeho 90minutového snímku Real, natočeného omylem díky nevypnuté kameře na jeho vojenské helmě, jste už jistě slyšeli: ve Varech jej shlédl nejen prezident Pavel, ale z první řady i jeden z hvězdných hostů letošního festivalu, americký herec Viggo Mortensen.

Jak vy osobně hodnotíte pomoc, respektive organizaci pomoci Ukrajině ze strany naší země?

Česká republika nás podporuje snad nejvíce, i díky iniciativě, kterou výrazně podpořil prezident Petr Pavel. Setkali jsme se spolu osobně a musím říct, že na mě zapůsobil velmi pozitivně: překvapilo mě, jak široce a zároveň hluboce situaci rozumí, jak ji hodnotí bez jakýchkoli iluzí, jak ji vidí reálně. A právě i ta vaše iniciativa, která se týkala dělostřelecké munice, opravdu pomohla. To byla konkrétní pomoc. Pokud ji dále nedostaneme, bohužel nezvítězíme. Neprohrajeme, protože se nikdy nevzdáme, ale válka neskončí – může pokračovat donekonečna.

My si válku představujeme plnou akce, ale ve vašem filmu Real je vidět především zmatek, vzdálený zvuk střelby, vojáci sedící v syrových zákopech, čekání… Pak nejasné hlasy ve vysílačce, která pořád vypadává, nemožnost evakuovat část jednotky… Je tohle nejčastější podoba současné války? Takhle teď válka na Ukrajině vypadá?

Ano, je to přesně tak. To, co jste viděli na tom záznamu, je nejčastější obraz válečné reality. Boje v zákopech se staly neoddělitelnou součástí války. Akce, které vidíte ve válečných filmech, tyhle „action“ scény, ve skutečnosti v podstatě neexistují. Ukázky na sociálních sítích jsou jen vybranými střípky z toho nejvzrušivějšího, co se na frontě děje. Ty střípky jsou spojené dohromady a předstírají, že to je ta velká válka na bojišti, ale v reálu to vypadá takhle. Důležité je na místo boje vůbec dojet: řada vojáků umře po cestě – jsou zraněni nebo zabití při ostřelování. Takže je vlastně velké štěstí, když se na bojiště vůbec dostanete.

Závěrečný titulek uvádí, že během téhle jediné bitvy, jejíž část je ve vašem filmu zachycena, zemřelo 22 Ukrajinců. Nežije už ani část z těch, které na plátně vidíme. Celá bitva trvala osmnáct hodin, váš 90minutový záznam je tedy jen krátkým výsekem. Jak si udržujete mentální zdraví, abyste tohle všechno vydržel?

To je těžká otázka. Žádný podpůrný systém na Ukrajině nemáme. Každý voják ty různé poststresové a posttraumatické poruchy, různé mentální a psychické problémy zvládá sám. Po svém. Stát v současné době nemá k dispozici nějakou centralizovanou pomoc, musí řešit jiné, urgentnější záležitosti, mobilizaci, podporu rodinám zemřelých. Možná později, možná potom. Zatím si pomáháme, jak každý umí.

Když začala válka, byl jste to vy, kdo ji odhadoval na minimálně dva tři roky. Kritizovali vás tehdy jako pesimistu. Na jak dlouho ten konflikt vidíte dnes?

Ano, říkal jsem, že to bude dva tři roky, ale bohužel jsem neměl pravdu. Když vidím tu situaci teď, a snažím se v ní zorientovat, tak říkám deset let. Deset let. Když válka skončí dřív, budu samozřejmě rád. Ukrajina ale zvítězí až poté, co vytlačí ruskou armádu až na hranice, které jsme měli v roce 2021 a vrátí nám Rusko Krym, který okupuje. Je úplně jedno, jestli se tak stane vojenskou, politickou, nebo diplomatickou cestou, ale takhle to být musí. Jestli se to podaří, rádi bychom navíc k zodpovědnost pohnali válečné zločince Ruska. A v neposlední řadě skončí válka ve chvíli, kdy přestane existovat Putinův režim. A to nebude symbolický, ale skutečný konec války. Dokud existuje Putinův režim, nebude Ukrajina v bezpečí, nebude to naše definitivní vítězství. Vždyť válka už v podstatě deset let trvá, od roku 2014, jen teď jsme, jak my říkáme, v aktivní, tak zvané horké fázi. Forma války se tedy, doufám, časem z této horké fáze promění v nějakou mírnější.

Často slýcháme, že Ukrajině chybí munice, vy jste před pár dny mluvil o nutnosti zabezpečit vzdušný prostor. Jak to tedy je?

Je třeba pochopit, že je to skutečně válka konvenčními zbraněmi, válka dronů a dělostřelectva. U dronů je to jasné, ale u dělostřelectva je situace taková, že nám neustále, vždycky, všude, chybí munice. Máme velice slušné dělostřelectvo, a kdybychom pro něj měli dostatek munice, situace by vypadala jinak. Pancéřovaná vozidla nebo tanky nejsou zdaleka tak efektivní jako dělostřelectvo: vždyť tank dejme tomu za deset milionů dolarů vám zničí něco, co stojí 500 dolarů, to je neefektivní způsob boje, obrovský nepoměr. Potřebujeme dělostřeleckou munici pro bývalé sovětské zbraně, používáme i munici z NATO – to jsou všechno velmi dobré zbraně.

Jste poručík ukrajinské armády, a zároveň režisér. O nových filmových projektech ale, předpokládám, nepřemýšlíte.

Na tohle se mě lidé často ptají – ovšem považuju to za trošku zploštělé vnímání mé osoby. Jsem filmový samouk – ano, natočil jsem sice několik filmů, ale můj život je podstatně bohatší. Jeho součástí je celá řada dalších věcí. Jsem především člověk Oleh Sencov. A v současné době jsem nejvíc voják.

Ukázku z filmu můžete vidět zde.