Drsné sestry z Kladna. Nešlukovaly, ale zapáleno měly pořád

Do Kutné Hory je vždycky nějaký důvod si zajet, teď se tam jezdí na Válovky: do GASKu, Galerie středočeského kraje, kde jim uspořádali výstavu, která se trochu pateticky jmenuje Cesta předurčena osudem… „Až o tom budeš psát, zkus se pak vyhnout slovu Válovky,“ doporučil mi editor našeho časopisu, když jsem se tam na ně chystal. To slovo je jistě klišé a nálepka, také to svého času byl poněkud snobský signál, kterým člověk dává najevo, že je in, že se orientuje, protože o Válovkách dlouho věděli jen znalci.

Já jsem o „Válovkách“ slyšel poprvé na začátku 90. let od kunsthistoričky Věry Jirousové, která to používala přirozeně, velmi dobře věděla, o koho jde, vždyť je znala už od konce 60. let osobně, a navíc se jim i trochu podobala: taky to byla žena elf a žena skřítek, i když trochu jiného typu. A mluvila o nich vždy s úctou a zároveň trochu spiklenecky jako o nějakém zvláštním jevu, jako o něčem, co se moc ničemu nepodobá, co vyrostlo samo od sebe a žije si také jakoby samo pro sebe. Jo, Válovky, budou tam Válovky, byly tam Válovky, copak Válovky, ty jsou něco extra, o těch ani není třeba mluvit, to stačí říct „Válovky“ a všem je to hned jasné. Ale právě že není.

Od narození dvojčat Válových loni 13. prosince uplynulo sto let. Jitka byla o trochu starší než Květa, přežila ji o třináct let, zemřela v roce 2011. Na výstavě v GASKu je nyní shromážděno a předvedeno to nejdůležitější z díla těchto dvou kladenských malířek, dvou fenoménů českého poválečného umění, dvou úkazů v jednom.

V bohaté šíři a překvapivé různorodosti rýsují se tu dvě paralelní cesty životem, který splýval s tvorbou a zároveň s osobností té druhé. Byly to srostlice, které měly vlastní končetiny a vlastní hlavu, a přitom žily v symbióze. I ten, kdo měl nějakou představu o jejich tvorbě a znal jednotlivé obrazy z galerií a z předchozích dílčích výstav, bude teď udiven pestrostí a rozmanitostí, přitom sevřeností a jednotou ve dvojím těle.

Vedle díla existuje ještě něco, co by se dalo nazvat „legenda o drsných dvojčatech z Kladna“. Ta je určitě součástí kouzla a přitažlivosti Válovek. Často se zdůrazňuje drsný slovník a plebejskost sester, ale to přišlo až později, nejspíš až v šedesátých letech a možná až pod vlivem intelektuálních přátel nikoli z Kladna, ale z Prahy, možná od Ester Krumbachové, ta se také s věcmi „nesrala“.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.