Elon Musk – král pozornosti

KOMENTÁŘ

Elon Musk – král pozornosti
Muskova síť X zůstane důležitou součástí "pozornostní ekonomiky", v níž pozornost je ta nejcennější komodita, kterou je z lidí potřeba vytěžit, píše Ondřej Štindl. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Elon Musk je král pozornosti, přitahuje ji a jistým způsobem i ovládá. Je to člověk, který je na velkém kuse světa pozorně sledovaný. Někteří z těch pozorovatelů v něm vidí hrozbu, kombinaci stereotypů zlovolného miliardáře a šíleného vědce. Aby naplnil svoje temné záměry, zmocnil se významného globálního média a systematicky pracuje na tom, aby z něj udělal stoku plnou lží, urychlil a umocnil jejich šíření, aby tak otrávil mysli stamilionů. Jiní Muska a jeho síť X vnímají jako pomalu poslední hráz proti dominanci „konsenzu“ drženého západními elitami, které si – také z pocitu ohrožení – chtějí vynutit názorový monopol a vytlačit všechny jim nekonvenující názory mimo sféru přípustného a třeba i zákonného, vyslovitelného.

Představy obou mohlo potvrdit Muskovo čerstvé rozhodnutí obnovit na síti X účet pověstného Alexe Jonese, umanutého konspirátora s rozervanou personou, odsouzeného k miliardovému odškodnění pozůstalým po obětech střelby na škole v Sandy Hook, o níž prohlásil, že byla sehraná. Musk ho na síti přivítal zpátky. V něčem zajímavá britská publicistka Mary Harringtonová v tom vidí projev jeho prozíravosti, instinktivního pochopení toho, co se se světem a s lidmi děje. Odklonu od chápání debaty jako způsobu, jímž se lidé společně a často i ve vzájemném sporu racionálně pokoušejí dobrat čehosi blízkého pravdě.

 

Konspirační teorie, jako jsou ty Jonesovy, podle ní nejsou pokusem o doslovné vysvětlení reálného světa, ale něco jako alegorie, cosi ve vzduchu, efemérní duch okamžiku (anglicky vibe). Píše o „nezastavitelném návratu alegorie do veřejné debaty, stále navenek ovládané racionalistickými normami. Je to další znak širšího posunu v anglofonní veřejné debatě digitální éry. Posunu od chápání pravdy, které upřednostňuje to, co se dá popsat jako objektivní a ověřitelné, k tomu, co staví do popředí vše, co morálně nebo emocionálně rezonuje“.

K tomu posunu pak podle ní nedochází v nějaké specifické výseči publika, která by byla zvláště náchylná k rezignaci na kritéria plus minus tradičně chápané racionality, nebo dokonce k aktivnímu odporu vůči nim. Jeho projevem je konspirační trojčení krajní pravice stejně jako radikálnější projevy soudobých pokrokářů třeba v otázkách identity – politicky protichůdné postoje obou skupin jsou založené na nadřazenosti pocitů nad viděným, změřeným, hmotným. Přesvědčení, že jsou inherentně pravdivější a taky jaksi původní, neodvozené a nenaučené zvnějšku, skutečně naše.

A z tohohle hlediska může být jedno, jestli je Elon Musk odvážný muž, který se proti vůli mnoha mocných snaží udržet část virtuálního světa bez mocenské názorové regulace a zachovat X jako místo svobodné výměny názorů, anebo jestli chce veřejnou debatu rozložit legitimizací a propagováním lží. V obou případech jeho síť zůstane důležitou součástí „pozornostní ekonomiky“, v níž pozornost je ta nejcennější komodita, kterou je z lidí potřeba vytěžit. A člověk, jehož pozornost byla vytěžena, nemá kapacitu skutečně vnímat a poznávat. V procesu „těžení“ nemá příležitost k dlouhému a soustředěnému pohledu, který před ním může otevřít svět a možnost nějaké vzájemnosti s ním. Ten, kdo si chce ve světě pozornostní ekonomiky udržet schopnost něco skutečně poznat, by tomu měl obětovat takzvanou informovanost (napíše se to snadno, ale nemůžu říct, že bych to dokázal). Na tom Elon Musk nic nezmění, ani kdyby chtěl. A asi nechce.

×

Podobné články