Zničující šlechetné úmysly korespondenční volby

„Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální a legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. V USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku.“ Tento výrok z listopadu 2020 Petra Fialy si vyvěsil na svůj účet na sociálních sítích Andrej Babiš. Tehdy byl předsedou vlády a jeho hnutí prosazovalo korespondenční volbu pro české občany v zahraničí.

Petr Fiala jako premiér otočil a dnes stojí v čele koaliční vlády, která stůj co stůj chce prosadit korespondenční volbu proti vůli opozice, v jejímž čele stojí právě Andrej Babiš. Je to horší než jen paradox.

Názorová elasticita lídrů nejsilnějších stran nedokládá jen účelovost záměru měnit volební zákon a zavést korespondenční volbu. Lze se oprávněně domnívat, že by za konstelace pro ně výhodné změnu prosazovali oba, ta nynější je výhodná spíš pro koaliční strany. Padá jim jako celku popularita, dobře si pamatují, že se k moci před dvěma lety dostaly díky souhře šťastných okolností, kdy propadl téměř milion hlasů voličů; a v zahraničí jich pár stovek tisíc je a mohly by se jim hodit.

Sice se neví, kolik lidí by v zahraničí mohlo volit, zda je to 400, či 600 tisíc, volební účast lze čekat u těch jen velmi angažovaných, což určitě nebude procentuálně víc než u oprávněných volících doma, ale u poslední prezidentské volby byl výsledek drtivý, volilo sice jen 20 tisíc lidí, ale 95 procent bylo pro Petra Pavla, tedy kandidáta současné vlády.

Vše nakonec může být v mnoha ohledech jinak, koalice se může do voleb ještě vzpamatovat, Čechů v zahraničí bude volit jen zlomek, nebo taky ne. O tyto kalkulace nejde. Nejvážnější je právě vstupovat do systému voleb, který přes třicet let dobře slouží, nejsou žádné pochyby o regulérnosti administrace voleb. Samotný systém je transparentní, regulérní, jsou zachovány stejné podmínky pro všechny, například ta, že všichni voliči se rozhodují ve stejný čas, za stejné konstelace, dokonce máme zákonná omezení, co se v době voleb nesmí dělat, například publikovat průzkumy veřejného mínění. Petr Fiala to tenkrát v listopadu 2020 řekl výstižně, nepochopitelný je spíš jeho další smutný názorový kotrmelec.

Konečně už tady máme jeden trpký příklad, když se změnil způsob volby prezidenta na přímou. To bylo nářků, když v něm byl dvakrát zvolen Miloš Zeman. Teď je to zase v pořádku, protože prohrál Andrej Babiš, ale příště už to zase hlasitým elitám nebude muset vyhovovat. Přímá volba byla přitom zavedena změnou ústavy, pro kterou je třeba tří pětin hlasů přítomných zákonodárců, a to v obou parlamentních komorách. Tak byla aspoň zaručena široká politická podpora pro tak zásadní změnu. Zavedení korespondenční volby ústavní většinu nevyžaduje, ale společnost by ji potřebovala, pro zlepšení důvěry v systém. Obavy o narušení ducha voleb, tedy výsostného občanského práva, a především o jejich regulérnost mají své oprávnění. A také jsme to v případě jiných zákonů již zažili, třeba při reformě zdravotnictví nebo penzijního systému, kdy střídající se garnitury mění pravidla, a lidé tak těžko mohou plánovat svůj život. Důvěra v systém je dána také jeho předvídatelností.

Nepřekvapujícím průvodním jevem vládou prosazované korespondenční volby je, že zákon je špatně připravený. Ministr vnitra Vít Rakušan už přiznává, že se bude muset upravovat v průběhu dalšího projednávání ve sněmovně. Je to opět mrzutost a paskvil ve všech možných ohledech. A už zase jsou propagačním nástrojem prosazení změny něčeho fungujícího dobré úmysly a šlechetné motivy. A dopadne to jako vždycky.