Potravináři vyhrožují ještě dražším jídlem: Není to charita. Je na lidech, co snesou

Od nového roku zákazníkům ještě více zdražím výrobky, protože vláda mi nedává na vybranou, říká šéf největší české mlékárny Madeta Milan Teplý. Nedostane prý dotaci od státu a trápí ho rostoucí náklady na energie. Jak moc brát slova potravinářů vážně, co může jídlo v obchodech zlevnit a jak moc může zákazníkům vládou slibované nižší DPH na potraviny?

Šéf Madety tvrdí, že nedostane slíbených 100 milionů z národních dotací, což ale resort zemědělství rozporuje, když tvrdí, že Madeta žádné stamilionové dotace slíbené neměla. Také tvrdí, že firmy s velkým ziskem nepotřebují podporu od státu. Madeta měla za loňský rok čistý obrat 7,37 miliardy a zisk po zdanění 212,9 milionu korun.

Vláda od příštího roku zruší objemnou neinvestiční národní dotaci pro velké potravinářské firmy na Podporu zpracování zemědělských produktů. V rámci zrušeného dotačního programu, který obsahoval 230 milionů korun, bylo možno čerpat dotace na technologické modernizace, modernizace skladování surovin a hotových potravinářských výrobků nebo třeba stavební náklady vyvolané pořízením a instalací technologie.

Podporu z programu v minulosti čerpalo několik potravinářských firem z holdingu Agrofert, mlékárenská společnost Madeta či Mlékárna Kunín. Madeta podle Státního intervenčního zemědělského fondu obdržela z dotačního programu na podporu zpracování zemědělských produktů jen v roce 2021 17 milionů korun. Za celý rok dostala z národních dotací přes 115 milionů korun. V roce 2022 z programu čerpala 19 milionů. Přes 10 milionů také dostala na projekt Mléko do škol.

„Stamilionové dotace soukromým společnostem, notabene ziskovým, jsou rakovinou české ekonomiky, jak ostatně opakovaně upozorňuje i Nejvyšší kontrolní úřad. Systém jejich přidělování je již tak přebujelý, netransparentní a zažitý, že se z čerpání dotací stal byznys sám o sobě. Deklarovaná ukřivděnost ziskového soukromého subjektu, který zřejmě nějakou dotaci neobdržel, je symptomem vážné nemoci, kterou česká ekonomika trpí,“ řekl redakci hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

Slova Teplého o tom, že zdraží mlékárenské produkty až od ledna, pokládá Hradil za projev strachu z odlivu zákazníků kvůli vyšším cenám. „Pokud má jakákoliv firma dojem, že její zákazníci snesou zdražení aniž by je to významně odradilo od nákupů, pak zdraží okamžitě a nemusí vyčkávat na růst vlastních nákladů. Jelikož ovšem zmiňovaná společnost s avizovaným zdražením vyčkává, má patrně obavu, že pokles odbytu vlivem snížené poptávky převáží dodatečné tržby plynoucí z vyšší ceny. Kdyby tuto obavu neměla, zdražila by hned. V nedávné době byly ziskové marže tuzemských firem na historické poměry významně zvýšené, a lze tedy spekulovat, že by případný růst nákladů teoreticky firmy mohly vzít na sebe a nepromítat je do vyšších koncových cen. Jedná se ovšem o soukromý byznys, nikoliv o veřejně prospěšnou činnost, a v konečném důsledku tedy záleží hlavně na ochotě zákazníků vyšší ceny tolerovat,“ tvrdí Hradil.

Za jediný funkční nástroj pro dosažení dlouhodobě přiměřených cen považuje Hradil zdravou konkurenci na trhu. „A je pravdou, že v tomto ohledu má Česko významné rezervy, když například systém dotací naopak protěžuje velké hráče na trhu, čímž jim pomáhá dále betonovat vlastní neotřesitelnou pozici, díky které pak mohou šponovat ceny výše. Nesouhlasil bych ovšem s apelem na to, aby stát firmám zlevňoval energie a snižoval daně,“ říká.

Na chybějící konkurenci naráží i hlavní ekonom České spořitelny Michal Skořepa. „V otázce výše ceny neexistuje žádná objektivní, správná úvaha nebo výpočet. Od toho máme tržní ekonomiku, aby skrze neustálé souboje tohoto typu hledala úroveň ceny, která bude únosná pro obě strany. Aby ale tento mechanismus fungoval skutečně správně, je zcela klíčové, aby na daném trhu panovala konkurence. V malé ekonomice, jako je ta česká, není splnění tohoto předpokladu vůbec jednoduché,“ tvrdí analytik.

Pokud projde návrh energetického regulátora na výrazné zdražení regulované složky, velkých odběratelů energie, kam spadá i mnoho potravinářských výrobců, se to opravdu dotkne a náklady se jim zvýší. Vláda by zde ale měla především měla informovat o tom, že se to děje kvůli přechodu na bezemisní zdroje a že zdražování bude pokračovat.

„Česká vláda tyto příčiny zřejmě nedokáže ovlivnit a jediným prostředkem, jakým by energie mohla zlevnit, by bylo je opět začít dotovat. Tím ovšem cenu ničeho ve skutečnosti nesníží, výroba i distribuce zůstanou drahé, ale budou sponzorovány z peněz daňových poplatníků. Ve výsledku si tedy průměrný Čech nijak nepomůže, jen namísto vyšší cenovky na kostce másla bude platit vyšší daně, aby dotace ufinancoval. Kromě toho politika dotování energií nejvíce prospívá energeticky náročným firmám, čímž uměle zvyšuje poptávku po energiích a ve skutečnosti tak tlačí jejich cenu dále nahoru,“ varuje Hradil.

Ke zlevnění potravin určitě nemusí vést ani vládou prosazené snížení jejich DPH o tři procentní body na 12 procent. „Z historie víme, že snížení DPH se v konečné ceně projeví maximálně z 50 procent. Za každou korunu, kterou stát – tedy daňový poplatník – uleví na DPH, tak 50 haléřů doputuje ke spotřebitelům ve formě nižších cen a 50 haléřů si ponechá podnikatel ve své marži. Ve výsledku tak daňový poplatník neušetří absolutně nic, naopak se stane ještě o něco štědřejším sponzorem obchodníků,“ varuje Hradil.