Ještě jednou k přijímačkám na střední školy

KOMENTÁŘ

Ještě jednou k přijímačkám na střední školy
Uplynulo několik měsíců od jarního neštěstí přijímacích zkoušek na střední školy a téma dětí, které nemohou studovat to, co by chtěly, stále rezonuje. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Uplynulo několik měsíců od jarního neštěstí přijímacích zkoušek na střední školy a téma dětí, které nemohou studovat to, co by chtěly, stále rezonuje. Jako by permanentně doutnalo, než se zase plně rozhoří na jaře, až se přiblíží další vlna podávání středoškolských přihlášek. Co je to tentokrát: v uplynulém týdnu vzbudila – alespoň na sociálních sítích vzdělaných lidí – pozornost zpráva, že dvě pětiny žáků devátých škol se letos nedostaly na školu s maturitou a musely ve vzdělání pokračovat na učilištích.

Následovalo pohoršení, mrzení a konstatování, že takto vzdělaností ekonomiku nevybudujeme, že všechny vlády dělaly v uplynulých letech kulové a že je skandální, aby si děti a jejich rodiče nemohli vybírat školu dle svých skutečných preferencí. Někteří dodali, že situace si nezadá s totalitním režimem: jestliže ten bránil dětem studovat kvůli třídnímu původu, nynější režim se studentům brání kvůli své ekonomické struktuře.

 

To rozčilení je pochopitelné a vlastně správné, protože se skutečně zdá, že stát přešlapuje na místě a vzdělávání je položkou, na níž je tato bezradnost zřetelně vidět. Zároveň realita středoškolských přijímaček je, jak to již bývá, poněkud složitější. Zaprvé je nutno poznamenat, že od jara je řeč vlastně pouze o dvou krajích: Středočeském a Praze.

Zadruhé je potřeba poznamenat, že to není jednoduše tak, že by nebyla místa, ale že rodiče (třebaže vzhledem k nastalé atmosféře pochopitelně) podléhali zmatkům a hysterii, které se kolem letošních přijímaček vytvořily, a volili školu méně ambiciózně, než kdyby byla situace klidnější nebo měli k dispozici více než dvě přihlášky na střední školy. To znamená, že možná zřetelněji přemýšleli nad tím, na co jejich dítě má a na co ne. Anebo to můžeme postavit jako otázky: Podceňují snad rodiče své děti? A nepodléháme snad příliš emocím svého okolí, místo abychom postupovali uvážlivěji? Ostatně budou k mání data rovněž z dalších krajů? Mají také tam rodiny jiné představy, než jaká je realita nabídky?

V červnu jsem v této rubrice psal o výsledcích průzkumu ministerstva školství, z nějž vyšlo, že nakonec místa na středních školách v Praze i Středočeském kraji letos zbyla: dokonce stovky míst, dokonce i na gymnáziích. Tehdejším uvedením této skutečnosti a jejím dnešním opakováním nechci podceňovat situaci a tvrdit, že žádné problémy nenastaly, že některé děti skutečně nezůstaly pod svými možnostmi, že bychom se neměli snažit děti vzdělávat víc než míň.

Spíše se ptám: Jak ministerstvo komunikuje svou agendu, když tato zpráva, pokud jsem si v červnu dobře všiml, média příliš nezaujala, tedy ji nešířila dále k hlavním potenciálním příjemcům, to jest rodičům a dětem? Naopak v srpnu jsme se mohli dočíst, že vzrostl počet dětí, které zamířily na jazykové školy, což znamená, že přicházejí o postavení studenta a je potřeba za ně platit zdravotní i sociální pojištění a samozřejmě školné. Pro leckterou rodinu to patrně bude zátěž.

Zároveň nechci působit jako kverulant, ale vzpomínám si na časy svých studií, kdy jsme také neměli nic jistého, člověk se musel snažit a vzdělávání bylo nastaveno výkonnostně. Jako rodiče mě čeká klání s přijímačkami v letošním školním roce, definitivně za roky dva. Nemyslím, že tomu ujdu, máme doma se synem samozřejmě více času se na to zásadní utkání připravit. Možná to nebude tak strašidelné jako letos: Cermat vyhlásil, že od letošního školního roku bude možné podávat nikoli dvě přihlášky, nýbrž v každém z obou přijímacích kol tři (v prvním kole to bude tedy o jednu více než dosud, ve druhém naopak půjde o omezení původně neomezeného počtu přihlášek). A podat vše bude možné elektronicky – což nás Západu přece jen konečně přiblíží.

Myslím, že to slibuje především úlevu školám, nervům rodičů a také jim to ponechá možnost skutečně reálně posuzovat možnosti svých dětí: vybírat dle preferencí a současně dle reality. Jistě to přinese další neplechy, které si zatím alespoň já představit nesvedu – ale podstatná zpráva je, že se stát snaží rychle reagovat na problém a snad i předcházet dalším. Protože ono se skutečně detailně neinformovanému pozorovateli zdá, že na strukturu ekonomiky (a tudíž i vzdělání) této země se od časů Zemanovy vlády, která vsadila na montovnu Západu, kloudně nesáhlo. Kéž celá tato polízanice vede k posunu vpřed a ke zlepšení kvality vzdělání i postavení dětí.

×

Podobné články