Zajímají levici ještě ti lidé?

KOMENTÁŘ

Zajímají levici ještě ti lidé?
Problém není v tom, že se v sobotu demonstrovalo, problém je spíš, že se demonstruje bez rozumných mužů (a žen), píše Jiří Peňás. Foto: Policie ČR
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Demonstrace jako ta sobotní je v situaci, jako je ta naše, tou nejpřirozenější a nejnormálnější věcí. Jsou země, slavný je příklad Francie, kde by stačil zlomek toho, co dopadlo v posledních měsících na takzvaný lid, aby už táhl ulicemi, což ostatně tam dělají i teď. Francouz by na to pohlížel jako na součást kulturní tradice a projev hrdé nespoutanosti galského ducha.

Prostě bouřit se je správné, což sice říkal Mao, který tím heslem začal kulturní revoluci, ale právo na shromažďování, tedy na demonstrování patří k zákonným právům moderních států. Dalo by se říct, že veřejným vyjádřením protestu se rozumné státy udržují, protože co je bez chvění, není pevné, jak říká jiný klasik. V totalitních zemích a diktaturách se protestovat nesmí, a proto je protesty a demonstrace často smetou. Demokratický stát a vláda demonstrace svým způsobem naopak vítají, neboť poznávají, co si mohou dovolit a co už ne.

 

Lid, tedy démos, je totiž teprve lid, když se sebou nenechá orat. Tak k tomu byl nabádán a vychován velkými postavami sociálních hnutí, všemi těmi úctyhodnými muži a ženami, po kterých se více méně právem jmenují náměstí a ulice evropských měst. Každého hned napadne Marx (nebo Luxemburgová), ale těmi skutečnými zastánci lidí práce byli daleko spíš renegáti a zrádci, reformisté a revizionisté, tedy ti, kteří zakládali sociálnědemokratické strany a věnovali se pozvednutí dělnictva a jiných pracujících. Ti věděli, že kapitalistický hospodářský systém je v podstatě správný, ale musí být spravedlivý a musí z jeho prosperity být dobře živi ti, kdo ji svou námezdní prací vytvářejí. Jinak vzniká nesnesitelné napětí a revoluce, kterou si nikdo rozumný nepřál.

Problém tedy není v tom, že se v sobotu demonstrovalo, problém je spíš v tom, že se demonstruje bez těch rozumných mužů (a žen). V této zemi zcela zmizel správce takových protestů: normální levice, sociálnědemokratická strana a odbory. Ty by měly být přirozenými organizátory takových protestů, které mohou být i docela ostré a radikální, ale nedegenerují v davové pocity, že nejlepší je všechno rozmlátit a pak zaútočit na vlajku státu, který byl napaden jiným státem.

Takové chutě se zajisté týkaly jen zlomku těch lidí, kteří tam přišli, ale mohou narůstat, když se ta většina nechá napospas. Kde se vyklidí prostor, tam nastoupí chaos a za ním demagogové, svůdci a cvoci.

Je to vlastně paradox: levice je všude plno, v redakcích, v posluchárnách, na univerzitních katedrách, v institucích. Jenom není tam, kde by ji člověk čekal. U lidí, kteří mají dost dobrých důvodů zaplnit Václavák a čekat, kdo se jim postaví do čela a něco správného jim řekne. Možná čekají, ale nedočkají se – za to si pak na sociálních sítích přečtou, že jsou dezoláti a fandí Rusku. Třeba pak začnou.

 

×

Podobné články