„Brutalita předčí vaši představivost. Muže oběsili na jeřábu,“ říkají protestující z Íránu

Íránci pokořili přes sto dní protestů, které už mnozí z nich nazývají revolucí. A režim začíná přitvrzovat. Zatímco lidé stále vychází do ulic a pracovníci vyhlašují stávky, došlo k prvním popravám, které dalším desítkám lidí zřejmě hrozí. Samotná represe proti protestům má mít na svědomí už stovky mrtvých. A zatímco se počty protestů snižují, režim přidává na brutalitě, popisuje situaci v posledních týdnech pro deník Echo24 jedna z protestujících Íránek.

Nejdéle probíhající protesty od revoluce roku 1979 vypukly v polovině září poté, co zemřela 22letá Íránka kurdského původu Mahsá Amíníová. Mravnostní policie ji měla zadržet kvůli příliš volně nasazenému hidžábu, šátku, kterým si má muslimská žena zakrývat vlasy a dekolt a který ženy v Íránu musejí od islámské revoluce z roku 1979 nosit na veřejnosti. Podle policie žena utrpěla infarkt, podle její rodiny a dalších zdrojů zemřela na následky policejní brutality.

Jednoho muže veřejně oběsili na stavebním jeřábu

„Je těžké popisovat současnou situaci, brutalita předčí vaši představivost. Nejméně čtyři stovky lidí byly zabity, z toho šest desítek dětí, tisíce lidí bylo zatčeno,“ uvedla jedna z protestujících žen pro deník Echo24 s tím, že dalším desítkám lidí včetně dalších dětí hrozí poprava.

„Nic se nezměnilo kromě našeho psychického zdraví,“ dodává k vývoji rekordně dlouhých protestů. Tento měsíc v Íránu popravili dva muže, kteří byli zadrženi během demonstrací, jeden z nich byl veřejně oběšen na stavebním jeřábu jako odstrašující příklad ostatním. Podle nevládní organizace Iran Human Rights (IHR) pak hrozí trest smrti nejméně další stovce zadržených.

Írán už v posledních letech bouřlivé protesty zažil, tyto jsou však v některých ohledech podle pozorovatelů i samotných protestujících jiné. V roce 2009 zažil Írán rozsáhlé protesty v reakci na výsledky prezidentských voleb, které dostaly přízvisko Zelená revoluce, k dalším protestům docházelo například i v letech 2017 až 2019, kdy během takzvaného „krvavého listopadu“ mělo zemřít podle vyšších odhadů až 1 500 lidí.

„Zelená revoluce zvedla lidi ze střední třídy a nedokázala oslovit dělníky, krvavý listopad pak jen chudší část obyvatelstva, tentokrát se zapojili všichni,“ popisuje rozdíly oproti dřívějším protestům mladá žena z Teheránu, která si přála zůstat v anonymitě a nynějších protestů, které už podle svých slov preferuje nazývat „revolucí“, se účastní od samého počátku.

Začalo to hidžábem, změnilo se to v revoluci

Podle ní lidé v Íránu čekají na změnu roky, cesta reforem se ukázala jako neprůchodná, požadavky však zůstávají stejné. Podobně jako v případě předchozích velkých demonstrací se nynější protesty změnily v odpor proti íránskému režimu jako celku.

„Začalo to jako protesty proti povinnému nošení hidžábu, brzy se ale změnily v revoluci. Chceme demokracii, sekulární vládu, která respektuje lidskou důstojnost,“ uvedla. Protestující tak podle ní mají celou řadu požadavků na změny v otázce lidských práv, otevřených vztahů s jinými zeměmi, svobody slova a tisku či snahy o zlepšení stavu v chudších částech země.

Today on Dec 17, oil workers & employees joined the strike in different cities such as Ahvaz, Mahshahr, Tang Bijar, Gachsaran & Asaluye. Every day new groups of people from all around the country join the strike to protest against the Islamic Regime. #IranRevoIution pic.twitter.com/5VXn64k9iL

— Masih Alinejad 🏳️ (@AlinejadMasih) December 17, 2022

Podobně mluví i další protestující z Íránu, která poskytla vyjádření deníku Echo24 pod podmínkou anonymity a do protestů se zapojila až později. Ačkoliv připouští velmi malé změny k lepšímu, je podle ní nutná radikální změna. Jako jeden z hlavních rozdílů od předchozích protestů vidí zapojení nejmladších generací včetně teenagerů. Povaha protestů i chování režimu se však podle ní v posledních týdnech postupně mění.

„Počty protestů se zmenšují, ale lidé se snaží být aktivní jiným způsobem,“ uvedla s tím, že kromě stávek se snaží odpůrci režimu komunikovat se zahraničními médii či aktivisty a vyvíjet tak tlak na organizace i politiky ve snaze o změnu režimu v Íránu. „Režim se jednoznačně chová hůř a stupňuje brutalitu a represe na vyšší úroveň. Současné popravy těch, kteří pouze vyšli do ulic a volali po svých základních právech dokazují, že se nic nemění,“ dodala.

Popravení muži, které policie zadržela během protestů, podle justice napadli členy bezpečnostních složek. „Vynášením rozsudků smrti a jejich vykonáváním (úřady) chtějí přinutit lidi, aby zůstali doma,“ řekl agentuře AFP ředitel IHR Mahmúd Amírí-Moghaddam. Podle něj to ale často má opačný efekt.

IHR, která sídlí v Norsku a situaci monitoruje, ve své zprávě uvádí, že je mezi těmi, kteří už byli k trestu smrti odsouzeni nebo jim odsouzení hrozí, pět žen. IHR vychází z informací od rodin zatčených a skutečný počet lidí, kterým hrozí poprava, tak může být vyšší. Při demonstracích podle IHR zemřelo nejméně 476 lidí včetně 64 dětí a 34 žen.