Jsou travestité dobří manželé?

KOMENTÁŘ

Jsou travestité dobří manželé?
Když se muž začne třeba převlékat za Ljubu Hermanovou, asi má k tomu nějaký docela silný vnitřní důvod. A nedělá to proto, že si myslí, že v tom bude nenápadný a bude tím bojovat za genderovou rovnost, píše Jiří Peňás. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Člověk chvíli nedává pozor, a už se společenská debata stáčí novým směrem. Tentokrát se tedy diskutuje o tom, zda je normální, aby muž nosil ženské šaty, respektive aby se převlékal za ženu. Otázka vypadla jako vedlejší produkt z rozvodového řízení jedné celebritní dvojice.

Pro většinu veřejnosti se tak stalo překvapivě ve zdůvodnění návrhu církevního(!) rozvodu, jako by tohle církev potřebovala vědět. Jenže tady jde o dva pohledy na manželství: a ten starší, církevní, potřebuje nějakou silnější munici než jenom obvyklé, že „se naše cesty rozešly, ale zůstaneme přáteli“. Kvůli tomu, že nás to jednou přestane bavit, se opravdu před Bohem „dokud nás smrt…“ neslibuje. Ale záliba v podprsence na mužské hrudi, to je sice zajisté každého věc, ale když to tak uvážíme, tak to také může být docela slušný zádrhel v představě, jak má takové normální manželství vypadat.

 

Zajisté do toho cizímu člověku ale vůbec nic není. Dejme tomu, že však přece jen má ten cizí člověk lehký sklon zapojit se do debaty, co to znamená, když muž začne nosit sukně. Tedy sukně zajisté nechť si nosí kdekdo. Klidně i paví péra nebo stříbrné střevíčky s těmi nejvyššími podpatky. Je fakt, že v různých kulturách cosi jako sukně nejsou vůbec atributem ženství, stejně jako kalhoty mužství. Dějiny lidského oblékání jsou bláznivé a plné podivností, muži nosili i v civilizované Evropě bizarní věci, třeba takové alonžové paruky nebo renesanční podvazky byly dosti výstřední a rozhodně nešlo o projev uměřenosti. Muži jsou úplně stejně marniví jako ženy, možná ještě víc, protože je k tomu nikdo nenutí. Výstřednost mužského oblečení však nemusela být vůbec spojena s tím, že se chce cítit jako žena: když se třeba válečníci do bitvy líčili (třeba Napoleon), bylo to proto, aby více vynikly jeho mužské rysy, nebo prostě proto, že taková věc jako bitva za to stojí.

Klíčová je nejspíš otázka, co onen muž, který se rozhodne pro sukni, při tom aktu cítí. Jestli si sukni bere proto, že se mu v tom dobře chodí a hezky to větrá a vůbec se mu to zdá zábavné a příjemné, nebo proto, že ho to neodolatelně vzrušuje. Pak si ještě navíc vezme ženské spodní prádlo. Důvod už je jiný než praktický nebo emancipační. Ale i to je rovněž jeho právo a moderní člověk je dávno tolerantní a chápavý a ví, že člověk je složitá bytost, která je stvořena, aby na ní nebylo nic jednoduchého. Zároveň je fakt, že věci něco znamenají a nesou nějaký obsah, takže když se muž začne třeba převlékat za Ljubu Hermanovou, asi má k tomu nějaký docela silný vnitřní důvod. A nedělá to proto, že si myslí, že v tom bude nenápadný a bude tím bojovat za genderovou rovnost. Ne, dělá to kvůli úplně něčemu jinému.

Můj milovaný a dnešními pokrokáři zatracovaný Woody Allen mužskou touhu po ženských šatech zpracoval v jedné obzvláště legrační kapitole svého naučného filmu Všechno, co jste chtěli vědět o sexu (ale báli jste se na to zeptat). Ta kapitola se jmenuje Jsou travestité homosexuálové? a je o jedné starší solidní manželské dvojici, která jde navštívit přátele. Během nudné večeře pán, kterého skvěle hraje kníratý Lou Jacobi, odejde na toaletu, ale pak mu to nedá a zamíří do ložnice paní hostitelky. Tam ho popadne neodolatelná touha převléct se do jejích šatů. Pustí se do toho, navléká na své chlupaté tělo kombiné, podvazky, podprsenku, celý se u toho chvěje rozkoší. Už je v nejlepším, když se ho hostitel vydá hledat v obavě, že uvázl na toaletě. Zoufalý travestita se snaží skrýt, nakonec se spustí po okapu a prchá mezi americkými domky ulicí v ženských šatech. Nemůže to dopadnout jinak než pořádným skandálem. Večer pak odhalený travestita uléhá se svou ženou, která mu říká: prosím tě, proč jsi mi nikdy neřekl, že tě baví převlékat se do ženských šatů? – Pán pokrčí rameny, neřekne na to nic a popřeje ženě dobrou noc. Je rád, že si může ke své ženě v klidu lehnout.

Lidská sexualita je zkrátka podivná věc, ale důležité je, když vás má kdo pochopit.

 

×

Podobné články