Hrad i Senát jsou lajdáci

Petr Pavel v pondělí dobře udělal, když si vzal čas na posouzení nových informací o předlistopadové práci kandidáta do Ústavního soudu Roberta Fremra. Je třeba konstatovat, že případ Alexandera Ereta z roku 1988, kolem něhož se rumraj Fremr točil celý minulý týden, ani po tom týdnu věcně neznáme natolik, aby se na jeho základě dal o Fremrově způsobilosti být ústavním soudcem vynést definitivní úsudek.

Proč například nebyl Eret plně omilostněn ani na počátku 90. let, kdy to mohl udělat a rozhodl se neudělat Václav Havel? Jaký byl vztah Ereta a dalších dvou odsouzených? Ti snad byli za vandalství a záškodnictví odsouzeni po právu? Zatím je kauza Fremr–Eret hlavně ukázkou ukvapenosti, jakési až morální paniky šířící se na sociálních sítích. Podstatu případu, který byl nepochybně zpolitizovaný, jen zatím nevíme, kým přesně a v jakém stupni, měli zodpovědní lidé – především od prezidenta a mezi nimi především Jan Kysela, pak senátoři a konečně i specialisté na justici mezi novináři – zjišťovat dřív než na poslední chvíli.