Mají toho české děti moc, nebo na ně klademe nižší nároky?

Mají toho české děti moc, nebo na ně klademe nižší nároky? S debatami nad věcmi, jako je rušení domácích úkolů, se vracejí tradiční otázky o kvalitě vzdělávání. Ministerstvo školství pod vedením Národního pedagogického institutu (NPI) se mezitím snaží vypracovat „návod“ k zásadním změnám, které mají proměnit výuku na základních školách. Pod těžkopádným názvem revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) pracují stovky lidí na vzniku dokumentů, které mají pomoci ji zmodernizovat. Vést děti od „biflování“ ke „kompetencím“.

Co to ale vlastně v praxi znamená? A klademe si ve vzdělávání dětí dostatečné ambice? Diskutovat o tom do Salonu přišli Jiří Nantl (ODS), náměstek ministra školství, Ivo Jupa, ředitel NPI, a „z praxe“ předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová s učitelem základní školy Pavlem Bobkem, který si ze svých studií a práce v Anglii přivezl cenné zkušenosti.

Kompletní audio a videoverzi Echo Salonu najdete ZDE.

Řekněme si na začátek, jak vlastně vypadá výuka na základních školách dnes? Co tam vidíte jako negativní?

Jupa: V současné době to není na všech školách úplně špatné, minimálně existují stovky, možná víc stovek škol, které si vedou velmi dobře, výuka je tam v pořádku podle všech parametrů, o kterých v roce 2024 víme, že dělají dobrou školu dobrou a spokojené děti spokojenými dětmi. Ale existuje celá řada škol, které ten rámec nevyužívají tak, eufemisticky řečeno, jak by mohly.

Když se nebudeme bavit na úrovni rámců, ale zaměříme se na výuku z hlediska používaných metod, dá se říct, že se většina drží nějakého spíš konzervativního přístupu?

Nantl: Ta praxe v realitě českého školství je velmi pestrá, diverzifikovaná, je velký problém z hlediska chování rodičů a žáků v systému, nemají garantovanou konzistentní kvalitu.

Mazancová: Myslím, že to nejvíc záleží na učitelích. Ti učí, jak jsou nejlépe schopni, je ale otázka, jakou podporu mají v tom, aby byli lepší. Připočtěme k tomu průměrný věk učitele, který je přes padesát let, připočtěme k tomu, že nám mladších učitelů až tolik do systému nepřichází a že systém nijak nevytváří podmínky pro to, aby učitel učil dobře. Je to na řediteli, jak vede školu, a pak na konkrétním učiteli. Není tam podpora systému. Další velmi silný faktor jsou skutečně rodiče, vysvětlit jim, že to, jak se učili oni, není dnes ten nejlepší trend a dokážeme to lépe, chce nějaký čas a nějakou pozici učitele ve společnosti.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Kompletní audio a videoverzi Echo Salonu najdete ZDE.