Ztrátě svobody vždy asistovala intelektuální elita

Na HBO Max je stále možné vidět všechny čtyři série německého seriálu Babylon Berlín, který se odehrává na konci dvacátých a na začátku třicátých let minulého století v Německu. Jde o výjimečné filmové dílo s úžasnou výpravou ukazující módu té doby, podmanivě výtvarně zpracované, plné tónů swingu, vhledu do různých sociálních vrstev. Seriál má až magickou atmosféru a mrazivě zachycuje nástup nacismu jako vyvrcholení rozdělení společnosti, které provázely pouliční války mezi anarchisty, komunisty a socialisty na jedné straně a nacionálními socialisty na té druhé. Uchvácení moci nacisty v Německu mělo i jiné kořeny, zakódované ve versailleském míru. A to zase pěkně vysvětluje historik Robert Gerwarth (měli jsme s ním v Echu před pěti lety rozhovor) v knize Poražení, známé i u nás, ale i Gerwarth popisuje nástup nových ideologií, s jejichž odkazem se potýkáme dodnes, a násilí mezi znesvářenými stranami.

Společenské napětí, pokud navíc narůstá, nemůže odeznít jen tak, neodejde samo. Nakonec stejně musí přijít konflikt a vítězný tábor poražené zadupe, nastolí tvrdý, často autoritářský režim. Zdrojem společenského napětí bývá pocit strachu a ohrožení, spor se vede o to, jestli je strach oprávněný a jak mu čelit. U nás je to strach z války a Ruska, v zemích na západ od nás to jsou zase důsledky nelegální migrace, která do evropských měst přináší nebývalé násilí a kriminalitu. Vlády nevědí, jak čelit novému ohrožení, které společnost rozkládá a znejisťuje.

Do toho stále doutnají kulturní války a tento jedovatý koktejl nezřízeně šíří sociální sítě. I vzdělaní lidé začínají ztrácet základní instinkty a sahají po jednoduchých řešeních, která vidí v zakazování a potlačování jakýchkoli jiných názorů, které zcela neodpovídají jejich pohledu na svět. Ale to také dobře známe z nedávné historie, nám nejbližší bylo většinové selhání elit a intelektuálů, od nichž se právě očekává kritická analýza jevů, když podlehli komunistické ideologii. Pozdní lítost ale křivdy nenapravila.

Václav Bělohradský nedávno v Echu přirovnal současný stav české společnosti k atmosféře temných padesátých let minulého století. Rezignace na nalézání řešení, sahání po mnohem jednodušších nástrojích v podobě represe vidíme dnes v Británii. V minulém vydání britský historik a komentátor Ed West přirovnal novou labouristickou vládu k anarchotyranii; a nebude proti ní odpor, protože podle Westa většina Britů nesnáší svobodu. Dokládá to například tím, že jen 20 % Britů za epidemie čínského viru odmítalo lockdowny.

K obětování svobody, včetně svobody projevu, bude ze strachu a znejistění docházet i u nás a už nyní to posvěcují intelektuální elity. Ve společnosti časem začínají převažovat ti, kteří nesvobodu a totalitu nezažili a jsou to pro ně jen pojmy z učebnic dějepisu. Nemají prožité časy nesvobody, a proto si se ztrátou svobody tak zahrávají, zvlášť když svoboda jiných může zvětšovat jejich strach a pocit ohrožení. Svoboda se snadno a rychle ztrácí, ale těžce se získává zpět.