Americký prezident v epoše Boba Dylana

KOMENTÁŘ

Americký prezident v epoše Boba Dylana
Záběry z filmu Bob Dylan: Úplně neznámý. Foto: Searchlight Pictures
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Bude Ústavní soud rušit volby? Covid je z laboratoře. Potvrzeno!?

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Co si asi tak myslí Bob Dylan o prezidentu Trumpovi? Na to autor tohoto sloupku není schopen odpovědět. A ani to vlastně netouží vědět. Možná že se Dylan nějak i vyjádřil, ale politické proklamace umělců je dobré brát s rezervou, včetně případného vyjádření Boba Dylana.

Můj soukromý odhad je, že je v téhle věci, jako v mnoha jiných, spíš nad věcí, pohlíží na ně z pozice básníka, mystika a potulného kejklíře, jenž je zároveň světovou hudební superstar, která se však nepodobá žádné jiné superstar. Dylan nikdy nebyl v pravém smyslu slova politický umělec, i když ho tak mnozí chtěli vidět, čemuž on se velmi záhy vzepřel a šel si svou vlastní cestou osamělého génia, který slouží jen svému tvůrčímu duchu.

 

O té vzpouře je právě film režiséra Jamese Mangolda Bob Dylan: Úplně neznámý (v originále A Complete Unknown), který v současnosti běží v kinech. Je to bravurně odvedený biopic, jak se říká životopisným filmům co nejvěrněji rekonstruujícím dobové poměry a události, byť s jistou mírou příběhové licence. Dylanologové by jistě našli nějaké nesrovnalosti, ale v podstatě to tak nějak bylo, přičemž důležité věci jsou provedeny věrně a bravurně. Zcela výjimečné je převtělení herce Timothéa Chalameta do Roberta Zimmermana té doby: Chalamet Dylana i zpívá a opravdu chvílemi i člověk, který má Dylanův huhňavý (a přitom jedinečný) zpěv v uchu, si není vůbec jistý. Skvělí jsou ovšem i další herci, Edward Norton jako Pete Seeger, Monica Barbaro jako Joan Baez nebo Elle Fanning, která dostala smutnou roli Suze Rotolo, Dylanovy milé z prvních let newyorské slávy: vedou se na obálce desky The Freewheelin’ Bob Dylan jako dva šťastní milenci. Ve filmu se ovšem jmenuje Sylvie, a kdo četl Dylanovy životopisy (doporučuju Down the Highway od Howarda Sounese), ví, že se k ní promiskuitní Mistr choval ještě o něco hůř než ve filmu…

O něm by se dalo také říci, že je to dokonale odvedená hagiografie: životopis světce moderní doby, světce ovšem velmi problematického, hříšného, rozporuplného, svéhlavého a svým bližním ubližujícího. Ale přesto světce, rozumíme-li tím člověka, ve kterém plane „světlo“, cosi velmi odlišného od ostatních, takže je tím poznamenán, osvětlován i spalován. Film je natočený tak, jak by asi postupoval středověký pisatel legendy o svatém Bobovi. Začíná jeho příchodem na místo, kde bude konat zázraky, tedy do New Yorku (zima 1961), pak jeho zasvěcením, jež se děje setkáním s jeho předchůdcem, již nemohoucím „svatým“ Woodym Guthriem, pokračuje přijetím do svazku bližních, mezi onu zapálenou sektu vyznavačů folku a protestních písní, přičemž tam má zásadní roli světící biskup a dosavadní strážce ortodoxie Pete Seeger, který to myslí dobře, ale na Boba nestačí. A Bob se sice stává významným členem církve, ale brzy jsou mu její pravidla těsná, a tak se jim vzpírá, vymezuje se proti nim, hřeší a revoltuje. A přitom koná zázraky, což se děje tajemným způsobem, že se v něm rodí zázračné písně, ty modlitby a kázání, jež přesně vystihnou dobu, pocity a touhy zástupů. Jenže to prorokovi nestačí, v něm se toho odehrává nesrovnatelně více než v běžném věřícím, v něm dlí Duch svatý, který ho zvedá vysoko nad horizont doby, kam ostatní nevidí nebo se vidět bojí. A to se děje tím, že odhazuje konvence a dogmata, zapojuje kabel elektrické kytary do zesilovače a se svou kapelou rozpálí hymnus velké rozluky: vydá se po dálnici Highway 61 Reviseted, jak se jmenuje ta přelomová deska, od které bylo pak už všechno jinak.

Ono „A Complete Unknown“ (česky se to také překládá „úplná nula“) je samozřejmě verš z refrénu slavné písně Like a Rolling Stone, která ve filmu několikrát zazní a jejímž úžasným provedením film vrcholí: na slavném „skandálním“ vystoupení na festivalu v Newportu v dávném létě 1965. Hořký text té nádherné zlostné písně (jde vlastně o šestiminutovou „mstivou kantilénu“) se ve filmu stává epilogem za etapou Dylanova zrání, neúprosným rozchodem s dosavadním společenstvím, které ho sice zbožňovalo, ale zároveň ho spoutávalo, omezovalo a přizpůsobovalo si ho pro své touhy a potřeby. Jenže génius se spoutat nedá a nesmí, musí se z pout vymanit, zpřetrhat všechny svazky, spálit mosty a vydat se do osamění a nejistoty. Což samozřejmě nebylo v případě Dylana absolutní, světovou hvězdou být nepřestal, naopak ji, tu svou hvězdu, pověsil na oblohu, ze které ji už nikdo nesejme. Vlastně by se dalo říci, že patří k těm několika gigantům, kteří to ustáli. Je mu třiaosmdesát a nedávno oznámil, že vyráží na další turné.

Co si myslí o Trumpovi, není v tomto smyslu vlastně vůbec důležité.

×

Podobné články