Fialova rozpočtová politika je prachmizerná. Jsem zklamán, říká Kalousek

Minulý týden oznámil ministr financí Zbyněk Stanjura dlouho očekávané parametry státního rozpočtu na rok 2024. Deficit má dosáhnout 252 miliard korun, což je o čtyřicet miliard méně než letos. Stanjurův dávný předchůdce ve funkci Miroslav Kalousek to považuje za fatální zprávu o nedostatku vůle Fialovy vlády dát státní kasu do pořádku. A upozorňuje, že nebýt kosmetických úprav, byl by citelně horší i očekávaný stav letošního rozpočtu.

Vláda je už skoro v polovině mandátu, což je dost času na průběžné hodnocení. Jakou dělá ekonomickou politiku?

Na takto rozsáhlou věc se dá samozřejmě dívat různě. Shodou okolností včera mi jeden ministr, se kterým jsem si povídal, na mé námitky říkal: Záleží na úhlu pohledu. Moje námitky hodně krouží kolem rozpočtové politiky, na té mi velmi záleží. V tomto ohledu nedošlo k žádné zásadní změně oproti politice, vůči níž jsme předtím osm let protestovali. Rozpočtovou politiku Fialovy vlády pokládám za prachmizernou a jsem nesmírně zklamán z nenaplněných slibů. Za první rok vláda neudělala víceméně nic, s odůvodněním, že je válka a energetická krize. To samozřejmě argumenty byly, ale přesto i ten první rok prostor k jednomu dvěma systémovým krokům byl. Takže v roce 2022 mohli udělat jeden dva kroky tak, aby deficit v roce 2023 nemusel být 295 miliard.

Jaké konkrétně systémové kroky byste si tehdy představoval?

Alfa i omega jsou poměr příjmů k mandatorním výdajům. Dnes je přes 95 procent příjmů dopředu rozděleno na mandatorní a kvazimandatorní, tedy povinné výdaje. Neboli vláda si půjčuje nikoli na mimořádné investice, ale na svůj běžný provoz. Mám rád jedno přirovnání s rodinným rozpočtem, které není moje: Rodina si může půjčit na auto, na byt, na pračku a splácet to, ale rodina si nemůže každý měsíc půjčovat na nájem. My jako Česká republika si každý měsíc půjčujeme na nájem. Já jsem pevně věřil této vládě, že s tím něco udělá, že se poměr mandatorních výdajů k příjmům sníží. Ale vláda nejenže neudělala nic, situace se v tomto bodě spíš ještě zhoršila. První rok nás vláda chlácholila, že teď má strašně moc práce, ale příští rok za to vezme, na jaře předloží ozdravný balíček a začne snižovat strukturální deficit o jedno procento HDP ročně.

Což nezačne.

Jedno procento HDP dělá odhadem 77,5 miliardy korun. To by byl uspokojivý výkon, samozřejmě neškrtnete v rozpočtu 200 miliard z roku na rok, to by byl nadlidský výkon. Ale snižovat o jedno procento tři roky po sobě by znamenalo, že jsme z problému víceméně venku. Patřil jsem k těm, kdo se tím slibem nechali uchlácholit, a čekal jsem napjatě na tiskovou konferenci, která se posléze konala letos 11. května. Všichni si na tu tiskovku pamatujeme: pět předsedů vládních stran plus ministr financí. Zazněly dvě důležité informace: dohodli jsme se na ozdravném balíčku a dohodli jsme se na čísle deficitu pro příští rok ve výši 210 miliard. Já byl velmi spokojen, to by snižovalo deficit dokonce o trochu víc než o jedno procento. Podpořil jsem vládu ve svém okolí, na sítích, tam, kde jsem mohl. Radost mi vydržela asi čtrnáct dní, do chvíle, než ministr financí předložil návrh s deficitem 235 miliard. Ne že by se kvůli 25 miliardám zbořil svět, ale já jsem nechápal ten posun. Proč nastal? Příprava rozpočtu je proces, který musí mít nějaké zásady. A když se nejvyšší board, v tomto případě předsedové vládních stran, dohodnou na nějakém stropu, tak od toho okamžiku nemůže už o klíčovém čísle být diskuse, pokud má příprava rozpočtu směřovat k cíli. Pokud nepřijde nějaká mimořádná událost, pracuje se s číslem, které společně oznámili předsedové vládních stran. Od onoho 11. května, pokud vím, nepřišla žádná informace, která by objektivně zdůvodnila vyšší deficit. A přesto začala létat různá čísla: 236, pak 270, nejnověji ministr Stanjura předložil 252. A nikdo z nás neví, jak to skutečně dopadne na konci září, až vláda návrh přinese do sněmovny. Nikdo z nás neví, jaký další dluh navěsí na mimorozpočtové fondy.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.