Velitel, nebo pucflek? Petr Pavel před zásadním dilematem
Je jasnější a zářivější, že musíme být obezřetnější před těmi, kteří to s námi a uspořádáním společnosti myslí dobře a chtějí vylepšit náš život a dělat ho radostnějším, přinést harmonii do mezilidských vztahů, domoci se rovnoprávnosti a dát každému možnost ke spokojenějšímu životu.
Projevuje se to v debatě parlamentem o Istanbulské úmluvě nebo zavedení korespondenčního hlasování ve volbách. Ve většině etablovaných médiích je Istanbulská úmluva prezentována jako dokument, jenž má chránit postavení žen ve společnosti, především před fyzickými a psychickými zločiny. Nikdo z civilizované, kulturně vyspělé, demokratické společnosti takovou ambici nemůže zpochybňovat. Drtivá většina elit, ale i občanů, ženy i muži, se na ochraně před násilím na ženách shodnou, většina to dokonce niterně cítí, ale z referování většiny médií o Istanbulské úmluvě se doví, že jde jen o ochranu před násilím na ženách. Nic o vzdání se státní suverenity, vynucené podpoře ideologických neziskových organizací, které napáchaly škody na lidském myšlení, popíraní individuality, podléhání dogmatům, vzdání se svobodného uvažování. Čelíme novodobým sektám, které jako kdykoli v minulosti manipulovaly s lidským vědomím, se signifikantním vlivem na společnost a posilování ukotvení tzv. Česka A.
Podobně ušlechtile je prezentováno korespondenční hlasování ve volbách. Volby do parlamentu nebo neorganicky zavedený výběr prezidenta je nejvyšším privilegiem občana a vůle společnosti. O tomto zdánlivě nudném tématu, ale systémově zásadním, jsem rozepsal v minulém vydání. Nebudu to opakovat.
Nemůžu si ale odpustit dovětek k prvnímu výročí Petra Pavla ve funkci prezidenta republiky. Nezpochybňuju, že je to sympatický chlapík, který má rád klasické motory v krásných motorkách, možná má jiné sympatické zájmy a s lidem umí promluvit. Je otázka, zda to stačí na výkon role hlavy státu. Po Havlovi, Klausovi a Zemanovi přichází prezident sehrávající podobnou roli, jakou má německá nebo rakouská hlava státu. To byl zásadní přínos Petra Pavla v roli prezidenta, člověk důstojně vystupující, plnící ceremoniální roli a vzhledem k ústavou daným kompetencím partička, která zvolení prezidenta osnovala, vytvořila marketingový produkt, jak jsem na toto riziko několikrát upozorňoval, naposledy loni v srpnu na tomto místě. Investoři a zájmové skupiny chtějí svoji investici zhodnotit a realizovat.
Před rokem byla pro mnohé volba prezidenta bez debat, pro některé fundamentální. A většina skutečně odmítla, aby reprezentantem českého státu byl Andrej Babiš. Petr Pavel evidentně něco z toho vnímá a je mu ke cti, když opět zopakoval, že už příště o funkci prezidenta usilovat nebude.
Petr Pavel má ale před sebou ještě čtyři roky na Hradě. Určitě vnímá, že si s ním hrají podržtašky, čarodějové druhé kategorie a různí slouhové. Ti všichni chtějí nejen politický vliv a hlavně finanční profit, prezident může významně vstoupit do témat o nákupu zbraní, stíhaček, dostavby jaderných bloků pro výrobu energie. Když k poznání nedospěje, také se nic nestane, stačí pozorovat šíbry a demaskovat je. Konečně Mynář a Nejedlý prezidenta Zemana skončili jako příštipkáři.
