Každá třetí česká firma přidávala plošně, experti varují před inflační spirálou

Každá třetí středně velká firma na začátku roku přistoupila k plošnému navyšování mezd, nejčastěji v rozmezí mezi 5 až 10 procenty. Z průzkumu poradenské společnosti RSM vyplývá, že často pouze doháněly předchozí resty. Zaměstnanci nadále tlačí na zvyšování mezd, experti ale varují před takzvanou mzdově-inflační spirálou.

Malým a středně velkým podnikům chybí podle závěrů průzkumu strategie kompenzace rostoucích životních nákladů, přesto se snaží svým zaměstnancům vyjít vstříc v době rostoucích životních nákladů. Hned ve dvou ze tří českých firem proto na začátku letošního roku zaměstnancům přidávali. V polovině z nich na základě osobního nebo týmového výkonu, ve druhé pak šlo o plošné zvýšení. Lednové změny na pásce byly pro některé zaměstnance dokonce už druhým navýšením za uplynulých dvanáct měsíců.

„Je zřejmé, že firmy často dohánějí nejen inflaci, ale také předchozí resty. K plošnému navýšení mezd začátkem roku proto nejčastěji docházelo v průmyslu, který dlouhodobě bojuje s odlivem zaměstnanců do mzdově perspektivnějších sektorů i s jejich stárnutím, a tak zde plošně přidávalo dokonce 70 % firem. Naopak lidé v segmentu IT, kde je v oblasti mzdové politiky dlouhodobě vysoká konkurence, se v letošním roce navýšení mzdy překvapivě vůbec nedočkali,“ komentuje výsledky průzkumu, do kterého se zapojilo 176 tuzemských firem, řídící partnerka RSM Monika Marečková.

„Tato skutečnost dobře ilustruje velké rozdíly mezi odvětvími a rozevírající se nůžky v rámci české ekonomiky. Na jedné straně tu máme firmy, které od nového roku dokázaly stabilizovat situaci, na straně druhé ty, které i nadále pokračují v úsporném módu,“ všímá si Monika Marečková.

Růst nestačí potřebám ani očekáváním

Zatímco spotřebitelské ceny v lednu meziročně vzrostly o 17,5 procenta, zaměstnanci si mohou o srovnatelném přilepšení nechat jen zdát. Růstu mzdy o více než desetinu se dočkala pouhá tři procenta z nich a navyšování se nejčastěji pohybovalo mezi 5 a 10 procenty. Zaměstnancům to ale podle průzkumu nestačí. 70 % firem se shoduje, že je i nadále vystavena tlaku na další zvýšení mezd.

Celých 24 % zaměstnanců totiž očekává zvýšení mzdy o více než 10 %, 32 % by pak uvítala nárůst mezi 5 – 10 procenty. Což je pochopitelně zcela mimo možnosti většiny firem. S druhým navýšením mezd v průběhu roku ostatně spíše nepočítá nadpoloviční většina oslovených firem. Pouze 16 % to má jako součást svého mzdového plánu.

„S dalším zvyšováním mezd počítají spíše firmy ze specifických odvětí, často ty, které v loňském roce nemohly přidat dostatečně – tedy například automotive nebo strojírenský sektor,“ uvedla Marečková. „A své lidi si zároveň chtějí udržet kreativní a manažerské obory, kterým se naopak daří – tedy především z oblasti finančnictví, marketingu a reklamy nebo poradenství a consultingu. S alespoň částečnou valorizací pak počítají také dopravní a logistické firmy,“ dodala Marečková.

Výrazným způsobem se podle průzkumu také změnil přístup k finančnímu plánování. Zatím co v loňském roce velká část firem navyšovala mzdy, přestože je nedokázala pokrýt z vlastních tržeb, nyní jsou podnikatelé výrazně opatrnější. 57 % firem zmínilo, že vyšší mzdy pokryje z tržeb zcela, 12 % pak alespoň z části. Do vlastních zisků bude muset sáhnout 9 % podnikatelů, kteří většinu mzdy nemají jak pokrýt, a 8 % firem pak mzdy „zadotuje“ alespoň částečně.

„To je zásadní změna oproti loňskému roku a buďme za ni rádi. Mzdy a s tím související odvody tvoří v mnoha firmách významnou část nákladů a jejich slepé navyšování jen na základě údajů o inflaci nebo tlaku zaměstnanců by mohlo firmy velice rychle přivést do problémů,“ vysvětlila Marečková. „Zároveň tyto hodnoty napovídají, že firmy dokázaly optimalizovat příjmovou a výdajovou stránku – částečně pravděpodobně propouštěním, tlakem na efektivitu a více často pak zdražením svých služeb.“

Čtvrtina respondentů přiznává, že valorizace se bude odvíjet od celkové strategie globálního vlastníka nebo skupiny. 24 % pak zatím žádný plán nemá. V 17 % případů pak firmy počítají s rozvojem benefitů jako kompenzace nižšího růstu mezd. 14 % pak bude energii věnovat hlavně solidárním programům pro ty nejnižší příjmové skupiny.

Ekonomové varují před mzdově-inflační spirálou

Pokračující inflace a tlak na zvyšování mezd způsobují velké riziko tzv. mzdově-inflační spirálu, což je začarovaný kruhový proces, ve kterém zvyšování mezd způsobuje zvyšování cen, což způsobuje zvyšování mezd. „Pokud by se česká ekonomika opravdu ocitla ve mzdově-inflační spirále, byť částečné, znamená to, že celkové zkrocení inflace si vyžádá delší čas a napáchá větší ekonomické a sociální škody, než se dosud předpokládalo. K úplnému zkrocení inflace totiž může být s vyšší pravděpodobností třeba například znatelnějšího nárůstu míry nezaměstnanosti,“ myslí si ekonom Lukáš Kovanda.

Při velmi nízké nezaměstnanosti, jako je v tuzemsku, si totiž zaměstnavatelé nemohou dovolit propouštět, protože by neměli kde brát, a musí proto často vyslyšet požadavky na vyšší odměny.

Hlavní ekonom Deloitte David Marek redakci dříve řekl, že hrozba roztočení inflaci je jedním z hlavních problémů nynějška. „Přidávání ve firmách, pokud se k tomu přidá i stát, opravdu výrazně zvyšuje riziko mzdově inflační spirály. Byl by to největší ekonomický problém, kterému bychom čelili,“ řekl deníku Echo24.

Otázkou je, o kolik by zase ceny poskočily. To by záviselo na tom, o kolik by se mzdy zvedaly a kde by na to firmy braly. „Je tu ale kvalitativní riziko, že by inflace mohla být vyšší, než se očekává,“ varuje Marek, který s ekonomickými otázkami radí prezidentu Petru Pavlovi.

Ekonom Roklenu Pavel Peterka má za to, že volání po vyšším odměňování je logické, stát ale podle něj nemá moc manévrovacího prostoru. „Zatímco penzistům se stát snažil co možná nejvíce kompenzovat růst cen, tak u učitelů, policistů a dalších složek státu reálná mzda výrazně klesá. A nyní v situaci, kdy významnou část krizových peněz na dluh spořádal důchodový systém, nemá stát příliš možností, jak navyšovat mzdy ve veřejném sektoru. Leda by si opět půjčil, což by šlo proti nastavené politice hledání úspor,“ míní.