„Ne, hrobařem Lidovek nebyl Andrej Babiš.“ O zániku nejstaršího českého deníku
ZÁNIK LIDOVÝCH NOVIN
S koncem srpna přestávají na papíře vycházet Lidové noviny. Tato zpráva vyvolala větší rozruch a větší účast, než když někdy v minulosti skončil nějaký jiný deník. Kolem Lidovek panovala zvláštní aura, tady se přinejmenším v 90. letech odehrával pokus mít v češtině jeden deník evropské úrovně. Jaký po nich zůstává otisk ve společnosti? Je sen o pořádných novinách dosněn?
Hosté Salonu jsou všichni aktéry příběhu LN. Vladimír Mlynář, kterého si dnes veřejnost bude pamatovat spíš jako politika nebo činitele investiční skupiny PPF, byl na sklonku 80. let členem redakce ještě samizdatových LN, které plnil svými články, pak je vyráběl a distribuoval. Dramatik a komentátor Karel Steigerwald byl výraznou tváří listu v 90. letech. Dalibor Balšínek byl jejich poslední šéfredaktor v předbabišovské éře, do roku 2013. Pavel Matocha, novinář a člen Rady České televize, do LN dodnes přispívá.
Celá audio a video verze zde.
Jakou emoci ve vás zpráva o konci Lidovek vzbudila?
Mlynář: Ve mně žádnou velkou. Pro mě jsou nezajímavé už mnoho let. To, že přestanou vycházet na papíře, beru jako logický vývoj, který i další tituly budou následovat. Nespatřuji v tom žádnou intelektuální ztrátu.
Matocha: Ve mně, přestože taky rozumím, že postupný zánik tištěných deníků je trendem doby, to jistý smutek vyvolalo. Nejen proto, že to u nás byly jediné noviny s šachovou rubrikou, která tímto končí, ale i proto, že mezi deníky mají pořád nejzajímavější komentářovou dvoustranu.
Steigerwald: Podle mě se tu seběhly dva úplně odlišné jevy. Prvním je mnohaletý zápas, obtížně uchopitelný, o to, co Lidové noviny vlastně jsou. Druhý je příběh, který běží celým světem, v němž tištěné deníky odcházejí ze scény a nahrazuje je čím dál tím víc úplně jiný druh komunikace. Pro mě to ale vlastně nebyl žádný konec, pro mě Lidové noviny skončily v momentě, kdy si je koupil Babiš. Pak už to přece byla jen činnost, kterou markýrovali existenci novin. Jediné, co si z té éry pamatuji, je kulturní rubrika, kterou někteří lidé jakžtakž zachraňovali. Jinak to byl cár papíru. Už asi deset let.
A nezůstávaly ty noviny přece jen aspoň jako potenciál, kdy se i za Babiše dalo předpokládat, že až jeho éra skončí, ta značka může znovu vykvést?
Steigerwald: Ony kvetly předtím.
Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.
Zkrácená verze Echo Salonu na You Tube zde.