„Komisařka Jourová chce určovat, co smím říkat online“

ÚHEL POHLEDU: Pokud žijete v Evropě, snadno získáte pocit, že je všechno OK. Váš každodenní život probíhá stejně jako dřív. Smíte si říkat, co chcete, číst, co chcete, sledovat, co chcete.

Ale všechno není OK. Právě teď zavádějí úředníci Evropské unie systém cenzury internetu, který svou silou a rozsahem dalece přesahuje cokoliv, o co se pokusili komunisté nebo fašisté. Političtí lídři v EU nasazují své zpravodajské služby, aby očernili každého oponenta, od německých sedláků po konzervativní politiky, coby entity „napojené na Rusko“. Policisté napříč Evropou, teď nápadně ve Skotsku, jsou instruováni k postihu „nenávistného projevu“, do kteréžto kategorie se vejdou dokonce i průpovídky stand-up komiků.

Jistě, Evropa pořád zůstává svobodná. Skotská policie ujistila veřejnost, že svým policistům nikdy neřekla, aby se přednostně zaměřili na komiky. Unijní cenzoři trvají na tom, že neplánují cenzurovat politické názory, pouze projevy nenávisti, misinformace a případy cizího zasahování do voleb. A důkazy o tom, že ruská vláda finančně podporovala novináře a politiky po Evropě s proruskými názory, existují.

A přece evropské vlády potlačují určité názory, používají jako zbraň zpravodajské služby a samy šíří dezinformace. Policie ve Skotsku opravdu nacvičovala v „řadě scénářů“ i zatýkání bavičů, kteří porušili nový zákon o nenávistném projevu. Úředníci EU to asi budou popírat, ale oni dnes opravdu mají možnost cenzurovat názory, o nichž se předtím subjektivně rozhodlo, že jsou nepřesné nebo „nenávistné“, ať jsou to třeba kritické poznámky o masovém přistěhovalectví nebo nechuť používat (pro osoby s genderovou dysforií – pozn. red. ) preferovaná zájmena.

A ačkoliv, jak už jsem napsal výše, skutečně z minulosti máme důkazy o tom, že Rusko financovalo v Evropě politiky a novináře, čeští vládní úředníci v kauze BIS vs. Voice of Europe minulý týden nejenže nikoho nezatkli, oni ani žádné důkazy o uplácení nepředložili.

Dnes evropským elitám nejde o nic menšího než uvalit na lidi nový totalitární systém. Dětem těch, kdo před pětatřiceti lety bojovali proti komunismu, to může připadat šokující, ale je to tak.

Proč mě to trápí? Jednak si dělám starost o Evropu. Starý kontinent může nabídnout tolik věcí, které obdivují: základní školství daleko lepší než naše v Americe, lepší zdravotnictví, méně zločinu, závislostí a méně masových střílení.

Ale trápí mě to i proto, že úmyslem EU prostě je ovlivňovat rozsah toho, co lidé smějí říkat online, po celém světě včetně Spojených států. O této cenzuře jsem se dozvěděl teprve, když jsem se stal jedním z žurnalistů, kteří psali o „Twitter files“, tedy v prosinci 2022 a lednu 2023. Mezitím si cenzoři EU otevřeli kancelář v centru San Franciska, odkud chtějí Elonu Muskovi sdělovat, co může a co nemůže tolerovat na své platformě X. „Otevření kanceláře v San Francisku“, prohlásil vysoký reprezentant EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a současně místopředseda Evropské komise Joseph Borell, „je konkrétní krok, jak dál posílit snahy Evropské unie v kybernetickém prostoru, jak vzdorovat hybridním hrozbám, manipulacím s informacemi a vměšování ze zahraničí.“

Bude vám to znít jako pokleslý žargon, ovšem v takových větách má každé slovo svůj zvláštní význam a vlastní místo ve slovosledu.

Od roku 2017 propagují zpravodajští a vojenští předáci v USA, Británii a Evropské unii cenzuru za pomoci velice chytré dezinformační strategie. Jejich vlastním cenzurním aktivitám se má říkat „kybernetická bezpečnost.“ Úředníci obvykle své cenzurní reje zahuhňají v jedné větě a vměstnají v ní všechno – tak jako když Borell spojí „kybernetické hrozby“ a „zahraniční manipulace.“

A co přesně je ta zahraniční manipulace? Dobrá otázka. Provinil jsem se já „zahraniční manipulací“, když jako americký novinář tu píši článek pro publikum v Evropě? Jste vinni „napojením na USA“ proto, že teď čtete můj článek? Množství peněz a „luxusních výletů“, které Rusko poskytlo novinářům a politikům z Evropy, bledne ve srovnání s miliardami, které USA a EU pumpují do údajně nevládních organizací, jakými jsou Institut pro strategický dialog, Aspen Institut či Atlantická rada. Ty všechny šíří vládní propagandu včetně toho, že protivníky vlády haní jako osoby „napojené na Rusko“ nebo jako „krajní pravici“.

Výmluvné bylo, když nedávno jednomu takovému expertovi v jeho domněle ničivém vláknu na X, kde měly být představeny tvrdé důkazy o ruském financování, už po několika prvních větách došly argumenty a tak mu nezbývalo než psát o „poradci bývalého vicepremiéra Mattea Salviniho“ , který prý “vedl utajované rozhovory s ruskými úředníky, aby poslali naftorubly na konto italské ultrapravicové Ligy severu.“

Čtenář této věty si pochopitelně bude myslet, že takové finanční převody se udály, a to nedávno. Ale pro ty převody neexistují žádné důkazy, a celá epizoda je stará čtyři roky. Opět: žádná zadržení, žádná vazba, asi proto, že nebyl spáchán žádný zločin. Nikoliv překvapivě autor citovaného vlákna Pekka Kallioniemi nikde ani slovem nezmíní nic, co by bylo v rozporu s jeho výkladem.

Účel všech těchto „malinformací“ od lidí Kallioniemiova typu je zřejmý: vyvolat paranoiu, démonizovat vnitřního nepřítele jako „zahraniční“ sílu, ovlivnit volby. Podle dnes platných pravidel EU by už samotné odvysílání projevu Vladimíra Putina mohlo být pokládáno za „zahraniční manipulaci“ a médium, které projev odvysílalo, by si tak mohlo vykoledovat pokutu a cenzuru. Aby vyniklo, jak směšný a současně totalitářský tento důraz na „zahraniční manipulace“ je, připomeňme si, že za studené války CIA nejen dovolovala Američanům číst sovětské noviny, ona je dokonce ještě překládala do angličtiny a rozesílala do tisíců knihoven po celých USA.

"Pracoval jsem v oddělení CIA pro světová média,“ vyprávěl mi loni Martin Gurii. „Běžně jsme tam překládali stohy materiálu z komunistických zemí – Pravdu, Izvestije, cokoliv – a vydávali je v publikacích, které byly napůl vládní a napůl veřejnoprávní. A nakonec americké knihovny disponovaly sovětskou propagandou, kterou jim poslala přímo americká vláda!“

Ptejme se sami sebe: Opravdu Evropané potřebují Rusy, „s Rusy spojené“ jednotlivce případně „jednotlivce papouškující Moskvu“, aby se rozčílili nad vysokými cenami energie a nekontrolovaným přistěhovalectvím? Celý ten narativ o „ruském vlivu“ šířený politiky a službami stojí na masivní urážce, že Evropané by byli neteční jak tažná zvířata, kdyby mezi ně Rusové pořád nezasévali sváry.

Je starý politický trik vykreslit protivníka jako cizího agenta. Východoevropští komunisté a mccarthyovští republikáni v USA tímto způsobem démonizovali domácí protivníky jako tajné agenty cizí mocnosti, vydrželo jim to takřka půl století. Po dvojím politickém šoku z roku 2016 – Brexit a Trump – kolos skládající se z USA, NATO a EU zahájil válku proti populismu a vypůjčil si do ní výrazivo z války proti terorismu, používání sociálních médií k rozdmýchávání „hybridní války“ a vládních převratů, jak to známe z Arabského jara a různých barevných revolucí.

Jiným trikem je šířit o svých protivnících konspirační teorie a současně je obviňovat z toho, že… šíří konspirační teorie. Představa, že každý, kdo oponuje válečnému úsilí na Ukrajině, to potají dělá pro Rusko, je konspirační teorie. Představa, že sedláci v Německu, kteří mají obavu z růstu cen energií, ve skutečnosti pracují pro Rusko nebo „krajní pravici“, je konspirační teorie. Ale právě německé sedláky a protiválečné aktivisty unijní propaganda obviňuje z „šíření konspiračních teorií“. Psychologická projekce tu byla použita jako psychologická operace.

K trvalým rysům totalitních režimů patří vrozená nechuť k humoru. Vtipy jsou náš nepřítel! Když si my Američané chceme připomenout boj Čechů za svobodu, vytane nám na mysli rošťácký úsměv Václava Havla, jeho smysl pro humor. „Jediné, co v této chvíli mohu doporučit,“ pravil kdysi Havel, „je schopnost nahlížet věci v jejich směšné a absurdní dimenzi, vysmát se ostatním i sobě samým, dát ironii do všeho, co v tomto světě volá po parodování.“

Ano, musíme se vysmát totalitářům, a současně z nich mít strach a klást jim odpor. Sami se nabízejí jako snadný terč. Zrovna v těchto dnech česká viceprezidentka Evropské komise Věra Jourová obvinila politické protivníky z jakéhosi napojení na Rusko, a přitom si pořizovala selfíčka s Hillary Clintonovou. Kdyby to takhle vymyslel nějaký spisovatel, budeme mu vyčítat prvoplánovost. Díky nezávislému vyšetřování, které se konalo z iniciativy amerického ministerstva spravedlnosti, máme dnes dobře zdokumentováno, že to byl právě Clintonové volební štáb, kdo v roce 2016 začal šířit dezinformaci, že Donald Trump při své kampani nějak spolupracoval s Ruskem.

Unijní úředníci jako Jourová nebo vrchní cenzor Evropské komise, komisař Thierry Breton, tito rádoby totalitáři jsou směšní, jsou mimo realitu a také až příliš vypočítaví pro svůj vlastní prospěch. Přehnali to. Jestli se pokusí o systematickou cenzuru na platformách, jako je Muskův X, budeme asi schopni přitáhnout k tomu pozornost, zapůsobí tu „efekt Streisandová“.

Nejmocnější obranou proti cenzuře zůstává svoboda projevu. Pokaždé, když se nějaká západní vláda pokusí kohokoliv z nás cenzurovat, musíme k této jejich snaze přitáhnout pozornost veřejnosti.

Lidé v Evropě musí tyto kvazitotalitáře u voleb odvolit. Začíná to tím, že si uvědomíme, kdo jsou, a pojmenujeme je. Občas až vyráží dech, jak snadné to je. Zmíněný Kallioniemi, ten, kdo ve svém virálním vlákně na X nepravdivě tvrdil, že má zdokumentované rozsáhlé ruské financování dezinformací v Evropě, vystupuje jako pouhý „výzkumník dezinformací.“ Je ovšem také laureátem ceny litevské vlády za „boj s dezinformacemi“ a především je součástí operace v „informační válce“ pod názvem NAFO (North Atlantic Fella Organization, což je proválečná propagandistická skupina na webu.

Novináři, jako je u vás v České republice Cecílie Jílková, tvoří naši obranu proti super-roznašečům dezinformací Borrellovi, Kallioniemu a Jourové. Jsme hrdí na to, že jsme uveřejnili článek Cecílie a podobné články, které zase odhalují vládní snahy o šíření dezinformací a zavádění cenzury v Německu, Irsku nebo v Brazílii. Tyto sondy odhalí skoro vždycky stejný typ osob: lidi z tajných služeb, mainstreamových médií a údajně nevládních organizací, které jsou zpravidla jako na potvoru těžce dotované ze státních peněz.

Ale změna se blíží. Přibývá Američanů připravených bojovat spolu s příznivci svobody z Evropy. Řada z nás se už potkáváme, tak jako loni v červnu v Londýně, abychom si navzájem vyměňovali postřehy o tom, jak přesně politici zneužívají zpravodajské služby k šíření dezinformací, jak zasahují do volebních kampaní a cenzurují své spoluobčany. Ne, není všechno OK. Totalitářství nakazilo Evropskou unii, což je fakt. Dobrá zpráva zní, že sluneční světlo působí jako nejlepší dezinfekční prostředek.