Předstírej úctu ke koránu, občane

KOMENTÁŘ

Předstírej úctu ke koránu, občane
Dánský parlament odhlasoval 7. prosince nový zákon, podle nějž se stane trestným činem „nevhodné zacházení s náboženskými texty na veřejných místech“. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Dánský parlament odhlasoval 7. prosince nový zákon, podle nějž se stane trestným činem „nevhodné zacházení s náboženskými texty na veřejných místech“. Za takový skutek budou hrozit až dva roky odnětí svobody. Teoreticky je nová norma nábožensky neutrální, prakticky jde o ústupek islámu. Tato norma totiž vznikla jako reakce na veřejné pálení koránu, které se v severských zemích během posledních let konalo opakovaně. (Švédsko zatím podobnou zákonodárnou iniciativu vylučuje.)

 

Citům rozčilených muslimů tak musela ustoupit svoboda projevu, jeden z nejzákladnějších civilizačních parametrů, kterým se západní demokracie odlišují od různých autoritářských systémů. Potvrdila se tím, mimo jiné, teorie libanonsko-amerického intelektuála Nassima Nicholase Taleba, že nejagresivnější a nejmíň tolerantní menšina má tendenci vyhrávat, protože unavená, lhostejná nebo vystrašená většina tváří v tvář neustálým požadavkům, výhrůžkám a řevu nakonec raději couvne, aby měla takzvaně klid. Samozřejmě, ani samotní navrhovatelé zákona neočekávají, že by jeho přijetí způsobilo, že si dánský lid korány a jiné tyrany autenticky zamiluje; jeho podstatou je nařízení, že je nutno tu úctu aspoň předstírat.

(Nebyla to náhodou pohádka dánského vypravěče Hanse Christiana Andersena, ve které lidé obdivovali „císařovy nové šaty“? Ó ano, a vyšla v Kodani roku 1837, dávno předtím, než v zemi bývalých Vikingů vyrostla první mešita. Některé věci se zas tolik nemění.)

Ke cti Dánů je nutno aspoň přiznat, že opozice kladla návrhu tuhý odpor; dojde-li po příštích volbách ke „střídání stráží“, patrně bude zákon zase zrušen. Současná vláda je u moci teprve rok, stihla už ale promarnit značnou část své původní voličské podpory (není vám to povědomé?) a chamberlainovský přístup, který zaujala k otázce svobody projevu a (odmítání) náboženství, jí rozhodně nové voliče nenaláká. Bohužel má však na další vládnutí ještě tři roky – a my, Evropané z jiných zemí EU, se musíme nějak vyrovnat s nebezpečným precedentem ve svém okolí.

Bojíme se, a to právem, že jednoho dne přijdeme o svobodu skrze bodáky a děla cizích agresorů; ale přijít o ni skrze zbabělost a ústupkářství není o moc lepší. Možná dokonce horší, protože to ukazuje na vnitřní slabost, která ani nepotřebuje vnější ohrožení k tomu, aby rozhlodávala samotné útroby civilizace.

×

Podobné články