Kissinger: Mírový proces by měl definovat nové uspořádání. Zničením Ruska by vzniklo vakuum

"Ukrajina se poprvé v novodobé historii stala významným státem ve střední Evropě," napsal ve svém sobotním článku pro britský časopis The Spectator bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger. Alternativa, že by země, na kterou v únoru zaútočila ruská armáda, byla neutrální, už podle něj není smysluplná. Její vstup do NATO je tak prý nevyhnutelný.

Kissinger ve svém článku zopakoval své doporučení z května, podle nějž by se měla stanovit tzv. linie příměří. "Rusko by se odtud vzdalo svých výbojů, nikoli však území, které obsadilo před téměř deseti lety, včetně Krymu. Toto území by mohlo být předmětem jednání po uzavření příměří," napsal Kissinger. Pokud by se nedařilo dosáhnout předválečné dělící linie, bylo by podle něj možné využít principu sebeurčení.

Mírový proces by podle něj měl dvojí cíl, potvrdit svobodu Ukrajiny a definovat nové mezinárodní uspořádání. Upozorňuje ale, že v takovém uspořádání by své místo našlo i Rusko. "Pro některé je preferovaným výsledkem Rusko, které by se v důsledku války stalo bezmocným. S tím nesouhlasím," uvedl. "Přes všechny své sklony k násilí Rusko po více než půl tisíciletí rozhodujícím způsobem přispívalo ke globální rovnováze a rovnováze sil. Jeho historická role by neměla být snižována," dodal.

Skoro stoletý Kissinger zdůraznil také, že vojenské neúspěchy Ruska neeliminovaly jeho globální jaderný dosah jakožto jedné ze dvou největších jaderných mocností. Díky tomu má také Rusko možnost hrozit eskalací konfliktu na Ukrajině a jeho zničením by došlo k vytvoření "sporného vakua".

"Snaha o mír a pořádek má dvě složky, které jsou někdy považovány za protichůdné: snahu o prvky bezpečnosti a požadavek aktů smíření. Pokud se nám nepodaří dosáhnout obojího, nebudeme schopni dosáhnout ani jednoho. Cesta diplomacie se může zdát složitá a frustrující. Pokrok na ní však vyžaduje jak vizi, tak odvahu se na tuto cestu vydat," uzavřel svůj článek bývalý ministr zahraničí.

Henry Kissinger zastával post amerického ministra zahraničních věcí v letech 1973 až 1977. V roce 1973 získal Nobelovu cenu za mír za spoluúčast na diplomatických jednáních během války ve Vietnamu.