AD Věřím, že Bůh má plán s Romy a hned potom i s Čechy, č. 51–52/2024

Vážený pane Kaisere,

děkuji Vám za rozhovor s Reném Ferkem o víře a Kristu. Děláte vždycky vynikající rozhovory a píšete výborné komentáře, tak proč Vám děkuji právě za tento? Víra se čím dál víc vytrácí, přestože je jí tak hrozně potřeba a lidé po ní v podstatě prahnou. Církve tomu příliš nepomáhají, většinou jsou zapouzdřené, rigidní. Ale u pana Ferka se, zdá se, úžasně zadařilo. Překvapil jste mě tímto tématem, které bych od Vás nečekala. O to více mě potěšilo jeho symbolické zařazení v předvečer nového roku. To je krásný dárek.

Hranice mezi ryzím křesťanským uskupením a sektou je často tenká, ale Vy jste volil pečlivě jako vždy. Dívala jsem se na to uskupení pana Ferka a jsou to opravdu silné až dojemné příběhy lidí, kterým změnila víra život. Navíc ta evangelizační idea pana Ferka, jakkoli může znít naivně, není vůbec hloupá. Snad jen pro ty, kteří považují za naivní samo dobro, což jsou ovšem nešťastníci. Romové tím, že jsou živočišnější, přírodnější, neztratili ještě lidské emoce v jejich přímočaré vřelé podobě. Instinktivněji, tedy lépe chápou Krista, který není nic jiného než láska. Já sama jsem vůči církvím celoživotně poněkud ostražitá, byť uznávám jejich význam, v Boha ale věřím od dětství. Krista jsem plně pochopila až v hluboké dospělosti a děkuji Bohu za to, že se tak nakonec stalo.

Přeji Vám, pane Kaisere, do nového roku hodně lásky, radosti a zdraví. Šárka Skaláková