Změna pohlaví nepřinesla klid. Vychází kniha o transgenderu, která v Americe čelila bojkotu

Kniha Když se z Harryho stala Sally, jejíž české vydání právě vstupuje do prodeje, vyšla ve Spojených státech poprvé roku 2018. Poděkování, které Ryan T. Anderson napsal k paperbackovému, tj. o něco pozdějšímu vydání, zmiňuje lékaře, profesory a právníky, kteří mu pomohli, ale on je nejmenuje s ohledem na jejich profesní kariéru, je ještě optimistická. Anderson píše: „Doufám, že tato kniha pomůže vytvořit kulturu, kde mohou mluvit svobodně.“ Takový posun rozhodně nenastal, dění kolem Andersonovy knihy naopak ukazuje, jak se v následujících téměř pěti letech prostor k svobodné diskusi o transgenderismu v Americe nadále zužoval.

Nejprve na knihu vyšly nepříznivé recenze v hlavních novinách; v nich se čtenářům podsouvalo, že Anderson je nepřející, bigotní člověk, který své čtenáře vede k posměchu a opovrhování translidmi. Myslím, že ani puntičkář by v následujícím textu nenašel místa, která takové vážné tvrzení ospravedlňují. Anderson – možná u vědomí, pro jaké publikum taky píše – čtenáře naopak výslovně nabádá, aby lidi s „genderovou dysforií“ nijak nestigmatizovali a nezvětšovali tak jejich trápení. Kniha se v éře kulturních válek příjemně odlišuje i tím, že autor nejprve dost férově vyloží argumenty transgender ideologie, než se s nimi utká, vědecky i filozoficky.

Tři roky po vydání – v únoru 2021 – najednou tuto knihu stáhl ze své nabídky Amazon. To je pro spisovatele rána, přes toto internetové knihkupectví se prodá víc než polovina tištěných knih na americkém trhu. Zákaz vzbudil jisté pozdvižení a čtyři republikánští senátoři v čele s Markem Rubiem se na firmu obrátili otevřeným dopisem. Amazon ve své odpovědi oznámil svou novou politiku neprodávat knihy, „které LGBTQ+ identitu představují jako mentální nemoc“. K faktickému bojkotu Ryana T. Andersona se vzápětí přidal i řetězec Wallmart.

Můžeme to brát jako důkaz, že ideologie transgenderismu postoupila v agendě progresivní, „woke“ levice úplně na vrchol. Amazon se jinak pyšní svou otevřeností, sám to formuluje ochotou „nabízet i nevhodné knihy“, poněvadž „přístup ke psanému slovu je tak důležitý“. Když byla Andersonovi vystavena stopka, daly se na Amazonu pořád ještě objednat Mein Kampf od Adolfa Hitlera nebo Spisy Josifa V. Stalina. (Hitlerovi byla posléze stopka vystavena také).

Brzy vyšlo najevo, že firma chce stažením kacířského díla odčinit fakt, že se nedlouho předtím ocitlo v čele dvou specializovaných žebříčků nejprodávanějších knih Amazonu. Je pozoruhodné, že pro úspěch nátlakové kampaně hrstky twitterových aktivistů nepředstavovalo žádnou překážku ani to, že majitel Amazonu Jeff Bezos byl v té době nejbohatším člověkem na planetě. Místo aby odkázala na svou tradici otevřenosti, firma se podřídila – tak nezpochybnitelná dnes transideologie je.

Když se z Harryho stala Sally není zakázaná literatura ve smyslu, jaký si pod tím pojmem představíme v postkomunistické Evropě. Nakladatel ji dál nabízí a některé knihkupecké řetězce prodávají, nicméně stigmatizovaná je určitě. Český čtenář tedy žádný bod obratu, který kniha chtěla přivodit, nezameškal.

Druhý důvod, proč z českého pohledu kniha neztrácí hodnotu, je to, že u nás se s ideologií transgender hnutí dokonce i politicky zainteresovaná veřejnost teprve blíže seznamuje a pro nezasvěcené si tato kniha coby úvod do problematiky udržela vysokou informační hodnotu. Stav vědeckého poznání, v knize zachycený do roku 2017, se ani poté nezměnil. Žádná terapie, medikamenty ani blokační hormony, žádný chirurgický zákrok dosud nepřekonaly fakt konstatovaný Andersonem a dalšími nonkonformisty, totiž že kdo se narodil jako muž nebo žena, zůstává i po té nejpovedenější tranzici biologicky mužem nebo ženou.

Ve Spojených státech lidí, povětšinou teenagerů, kteří se necítí v souladu se svým tělem, posledních pětadvacet let přibývalo, přičemž nejstrmější nárůst se udál po roce 2017. Dnes jako kdyby se v Americe bez demonstrace souhlasu s transgender učením neobešlo nic, co usiluje o místo na seznamu ušlechtilých kauz. Demonstruje to dokonce i válka na Ukrajině. Pět dní před ruskou invazí zdroje z americké vlády, která se pokoušela varovat, že vojenská operace je na spadnutí, tvrdily, že Rusové mají sestavené seznamy lidí určených na Ukrajině k likvidaci, mezi nimi LGBTQI+ osob. V srpnu a září 2023 americká transosoba Sarah Ashton-Cirilloová (donedávna Michael Cirillo) působila jako mluvčí ukrajinské pozemní armády pro anglickojazyčná média.

A zatímco ještě v roce 2019, tedy historicky velmi nedávno, renomovaný Pew Research Institute zjistil, že společensky přijatelná je homosexualita jen pro 14 procent Ukrajinců, o tři roky později výzkum zručně rozšířený z homosexuálů na celou LGBTQ skupinu zjistil, že 64 procent Ukrajinců souhlasí s větou „LGBTQ občané by měli mít stejná práva“. Tento druhý výzkum uskutečnil Mezinárodní sociologický institut v Kyjevě, což je od 90. let ukrajinsko-americký podnik.

Kontinentální Evropa

Zbývá podstatná otázka: Do jaké míry nám Anderson svou knihou zprostředkoval pohled do zoologické zahrady anglosaského světa a do jaké se nás přímo týká?

Zaprvé je třeba konstatovat, že transgenderová vlna se někdy kolem roku 2017 rozlila z anglosaského světa i do Evropy, nikoli překvapivě skrze Velkou Británii, a s ní i vynucování souhlasu s novou ideologií. Za poslední rok, pro který jsou přístupná data, sezonu 2021–2022, policie v Anglii a Walesu registrovala přes 4300 nenávistných projevů proti transosobám, což dělá v meziročním nárůstu 56 procent. Odhadem asi desetina těchto „trestných činů“ vyústila v trestní stíhání.

I nedaleko od nás, totiž v Německu, vznikl vládní návrh zákona, který občanům umožní jednou ročně si změnit pohlaví, nebude třeba nic dokazovat ani podstupovat, postačí úřadům nahlásit změnu pocitu.

Mohli bychom pokračovat zemi od země, ale nejdůležitější je případ Maďarska. To plave proti proudu a od června 2021 zakazuje propagaci „odchylky od vlastní identity odpovídající pohlaví při narození, propagace změny pohlaví a homosexuality“ pro všechny pod 18 let.

Evropská komise naprosto pozoruhodně odůvodnila, proč proti Budapešti zahajuje (další) řízení: „Ochrana mladistvých je legitimním veřejným zájmem, který EU sdílí a podporuje. Avšak v tomto případě Maďarsko nevysvětlilo, proč by fakt, že jsou děti vystaveny LGBTQI obsahu jako takovému, měl být škodlivý pro jejich rozvoj nebo proč by neměl být v souladu s nejlepším zájmem dítěte.“ Evropská komise se stává aktivním vymahatelem učení o změně pohlaví na základních a středních školách členských zemí. Je to vymahatel s mocnými pákami. Maďarsku i kvůli LGBT zákonu zadrželo 22 miliard eur z evropských fondů.

My

A kde se v tomto ohledu nachází Česká republika? Judikaturou se řadí na „zaostalý východ“. Aby stát uznal změnu pohlaví, musí zájemce mimo jiné podstoupit operaci pohlavního orgánu.

Pod hladinou zákona se samozřejmě společnost nějak vyvíjí. Transgender osob je u nás něco přes 30 tisíc. Z nich asi tisíc podstoupilo operaci pohlavních orgánů, většina se spokojí s blokátory puberty nebo hormony. Ale trend i u nás ukazuje prudce nahoru. Během posledních deseti let se počet lidí, kteří ročně před speciální komisí ministerstva zdravotnictví požádají o chirurgický zákrok, ztrojnásobil.

Pokud připustíme, že lidí, kteří aspoň po nějakou dobu svého života mají neodbytný pocit, že se ocitli ve špatném těle, se ve společnosti rodí minimálně, jsou vysoká čísla „nebinárních“ mladistvých v různých západních společnostech výsledkem sociální nákazy nebo špatné lékařské diagnózy. Kde jsou taková ohniska sociální nákazy v České republice? Přední místo tu hrdě zaujímají umělecké školy. Z anekdotických vyprávění je známo, že například na pražské AVU při obhajobě prací některé studentky o sobě mluví v mužském rodě, protože taková obhajoba (nebo zkouška) je boj a při boji se studentka cítí mužem. Dokumentární film Zkouška umění (2022) přiblížil nebinární studenty široké veřejnosti.

Každý mladší ročník bude tímto trendem patrně zasažen o něco víc. Když jsme v červenci 2023 v Týdeníku Echo přinesli interview s Američanem Waltem Heyerem, dnes už osmdesátníkem, který prodělal tranzici a sedm roků žil jako Laura, než se vrátil k mužské identitě a své tranzice začal hořce litovat, napsal mi kamarád, jehož manželka učí na gymnáziu ve středočeském městečku. „Musím jí to dát přečíst. Dva až tři případy v každé třídě.“

Přes čáru

S tím, jak se ve Spojených státech stalo bezmála oficiální ideologií, vynucovanou federální vládou i soukromými korporacemi, se transgender hnutí nesmírně radikalizuje. Zásadní otázkou dneška je, zda přitom náhodou už aktivisté nepřekročili hranici, za níž ho většina přestane tolerovat. Leckomu vadí skandalizace lidí, jako je právě doktor politické filozofie Anderson, vzdělaný, podle donedávna platných měřítek nikterak radikální myslitel. Ještě citlivější hranici představuje vpád transaktivistů do dětského světa, infiltrace ve školách a ve školkách, zpravidla bez vědomí rodičů. Zákazy a omezení „transgender péče“, tedy terapie, která spočívá v doporučení změny pohlaví a automatickém předpisování blokátorů puberty, v několika státech USA mluvčí Bílého domu odsoudila kuriózním výrokem: „Jsou to naše děti. Patří nám všem.“ Takový extremismus se mnoha rodičům pochopitelně nelíbí a leckde se pokoušejí organizovat odpor, například ve školních radách.

Není tedy vyloučeno, že transhnutí v první zemi, kterou si podrobilo, zkolabuje ještě předtím, než se v České republice stačí rozvinout. Ale s ohledem na to, kolik životů a kolik lidského potenciálu je v sázce, bychom měli vědět, co se na nás s „momentem transgenderu“ valí. Ray Anderson je tu spolehlivější průvodce než Joe Biden.