Někdo musel ustoupit víc, pro ODS se program vlastně nemění, říká k eurovolbám Vrecionová

Koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) nakonec navzdory názorovým rozdílům a členství jednotlivých stran v různých frakcích půjde do eurovoleb společně. Proč převážila společná kandidátka, jak bude probíhat kampaň a bude vůbec nějaká politická spolupráce mezi europoslanci pokračovat i po volbách? A jak to bude s právem veta či rozšiřováním EU? Na to všechno odpovídá v rozhovoru pro deník Echo24 europoslankyně za ODS a šéfka zastřešujícího volebního štábu koalice Spolu pro volby v roce 2024 Veronika Vrecionová.

Vy sama, ale i Alexandr Vondra jste říkali, že dáváte přednost samostatné kandidatuře ODS. Proč nakonec převážila společná kandidátka, na které má být například právě Alexandr Vondra a Luděk Niedermayer, dva lidé se zcela odlišnými názory?
Ta diskuse probíhala hrozně dlouho, v podstatě půl roku, na předsednictvu ODS, ale i u těch zbylých dvou stran. Diskutovali jsme, jestli půjdeme sami nebo Spolu, aby naši kandidáti – především ODS, ale samozřejmě i Spolu – udělali co nejlepší výsledek. Pro politiky ve vedení stran bylo cílem nepoškodit značku Spolu.

Jsme totiž přesvědčeni, že na národní úrovni má značka Spolu velký smysl, je úspěšná a chceme, aby pokračovala. Je pravdou, že strany sdružené ve Spolu mohou být trochu více doleva či doprava, ale dokážou najít shodu. My jsme argumentovali tím, že v čem je asi největší neshoda, je právě ta evropská politika, takže to může být trochu nepraktické. Obávali jsme se, abychom tu značku nepoškodili, protože se budeme hádat a budeme mít na jedné kandidátce osobnosti jako je právě Saša Vondra a Luděk Niedermayer.

Co se nakonec změnilo?
Nakonec převážil ten argument, že když půjdeme sami, tak to daleko více zmate naše voliče – jednou Spolu, jednou sami, tak jak to vlastně chcete? A jsme ve společné vládě, ve které chceme pokračovat i za dva roky. Proto jsme vytvořili pracovní tým, který se měl pokusit najít nějakou shodu, na níž by se dalo stavět. To se nakonec povedlo a už jsme i zveřejnili naše desatero, které napsal Saša Vondra, ale i ostatní strany si tam dodaly své věci.

Já jsem sama překvapená, jak jsme byli schopni tu shodu najít. Já nemám problém jít s tímto desaterem před členy ODS a obhájit ho tam. Jsme teď jako ODS v situaci, že můžeme říkat, co jsme říkali i předtím, pro nás se nic nemění. Někdo samozřejmě musel ustoupit víc, ale nakonec to všichni podepsali. A našli jsme i klíč, podle kterého se rozdělují mandáty s tím, že máme superlídra, kterým bude Saša Vondra a my ostatní uvidíme, protože třeba v ODS teprve budou primárky, ale máme jisté druhé místo na kandidátce, o které já budu určitě usilovat. Rádi bychom, aby tam za nás byl třeba na pátém místě Ondřej Krutílek, ale ještě to nemáme potvrzené.

Je Spolu pytel blech?

Jak budete reagovat na kritiku, že jste se dohodli se skřípěním zubů, spíše z rozumu? Nemůže to být vaše slabina v kampani, kde na to jistě budou vaši oponenti poukazovat?
Tím, že jsme dosáhli shody na programu, tak jsme riziko minimalizovali. Máme díky tomu nějaké ohraničené pole, v němž se budeme pohybovat, což pomůže, aby nikdo neustřelil. Myslím si, že v tomto značku Spolu nepoškodíme.

Že třeba hnutí ANO bude říkat, že jsme slepenec, to je jasné. Ale zase na druhou stranu měli šest europoslanců a v podstatě se jim to úplně rozpadlo. Radka Maxová odešla hned po roce, teď vlastně i Dita Charanzová a Markéta Dlabajová už také řekly, že nechtějí mít s hnutím ANO nic společného a zůstali tam jen ti tři pánové (Ondřej Knotek, Ondřej Kovářík a Martin Hlaváček – pozn. red). Takže nevím, jak chtějí něco vyčítat, když se sami rozpadli a když třeba Green Deal, který dnes kritizují, zpočátku hlasovali pro a podporovali tuto komisi. Hlasovali úplně jinak, než jak dneska mluví (Andrej) Babiš. Takže sami mají máslo na hlavě. A jasně, hlasoval tak i Luděk Niedermayer a můžeme se ptát proč, ale nyní se zavázal, že se bude pohybovat v rámci toho našeho desatera.

Byla jste jmenována „vedoucí” volebního štábu. Co bude vaším úkolem? Jakou podobu bude kampaň mít, co už je nyní jasné? 
Mým úkolem bude v první řadě určitá koordinace, protože každá ze tří stran má svůj miništáb s tím, že každý ten štáb bude mít svého zástupce v tom velkém volebním štábu, jehož jsem já šéfem. V nejbližších dnech proběhne první společná schůzka, kde si musíme říct, jak se kdo podílí například finančně, v čem budeme postupovat spolu, co si budou strany dělat samy. Bude to podobné tomu, jak vypadala ta “velká” kampaň do sněmovny, kde to také vypadalo jako pytel blech, ale nakonec se dokázali dohodnout. Budeme projednávat komunikační strategii, časový harmonogram, budeme společně řešit billboardy, kdo tam s kým bude, musíme si říci, co máme samostatně v plánu, abychom se nějak nepřekvapovali a tak dále…

Jak se budete dělit o finanční náklady na kampaň?
Já rámcovou představu mám, ale nemáme to ještě podepsané. Teď právě připravujeme smlouvu, která tohle bude řešit, ale já nechci předesílat, jak se kdo bude podílet. Zdá se, že tam shodu najdeme.

Můžete říci, kdy bude hotový zbytek kandidátní listiny a kdo třeba na ní další bude?
No tak třeba lidovci už měli primárky, takže ti ví, kdo na kandidátce bude. My teď víme, kdo bude mít jaké místo a kdo bude superlídr. U nás nyní probíhají regionální sněmy a jasno bychom za ODS měli definitivně mít v lednu. Takže v lednu pak budeme mít i jasno, jak bude vypadat celá kandidátka Spolu.

Už jste zmínila desatero, které má tvořit páteř kampaně a zdá se být hodně obecné. Vyhýbáte se konkrétním věcem, jako je třeba Green Deal, který tam explicitně není zmíněn, záměrně?
To se zrovna prolíná vším, jsou tam zmínky třeba o energetice a o ochraně životního prostředí. Na tom se všichni shodneme, že chceme chránit životní prostředí. Jde o tu rychlost a způsob. My si myslíme, že by mělo být méně zákazů a příkazů a více motivací, aby se mohli lidé rozhodovat více dobrovolně. Nechceme si navíc nastavovat cíle, které se časem ukáží jako nereálné. Třeba euro tam nezmiňujeme záměrně, protože to není záležitost Evropského parlamentu, ale jde o vnitropolitickou záležitost, která leží na vládě.

Máme ale například dohodu, že si každá strana zůstane ve frakci, ve které chce, nebudeme se v tomhle omezovat.

To je ale právě obava mnoha lidí. Pokud zůstanete v různých frakcích, budete vůbec nějak po volbách spolupracovat? Je to vlastně politicky možné?
No to je právě zajímavé. Nevím, jak to dopadne, ale vypadá to, že strana (italské premiérky) Giorgie Meloniové (Bratři Itálie) půjde do eurovoleb se stranou, která je odkazem Silvia Berlusconiho, Forza Italia. Ta je v europarlamentu v lidové frakci, jednání v tomto smyslu probíhají. Takže to, co děláme my, se děje i jinde.

Navíc během tohoto období sice lidová frakce podporovala komisi, hlasovali třeba pro Green Deal, ale v posledním roce se ta frakce začíná štěpit a minimálně polovina poslanců, třeba německá CDU, začíná mít problém s voliči. Já sama se věnuji zemědělství, kde ty změny dopadají na lidi velice rychle, ne jako v průmyslu, kde to dopadne na firmy a pak teprve na lidi, tak v zemědělství je to rychlejší. CDU teď překvapila ta měnící se nálada v Německu… A minimálně v této oblasti, ale třeba i v obnově přírody a tak dále jsme schopni s nimi v posledním roce najít shodu. Hlasování lidové frakce se velmi výrazně proměnilo.

Já si dokonce myslím, že kdyby šla část kandidátů Spolu do lidové frakce a my zůstali v ECR, u níž průzkumy ukazují, že by měla po volbách posílit, myslím si, že bychom mohli velmi dobře spolupracovat. Daleko lépe, než kdybychom šli všichni do jedné frakce, takhle bychom měli daleko větší manévrovací prostor.

Máte předmyšleno, zda by se někdo chtěl ucházet o nějaké personální funkce, například v předsednictvu EP?
To budeme řešit až po volbách, až budou čísla, koalice. Takhle daleko ještě nejsme, protože nikdo neví, jací partneři v té frakci zůstanou, mohou přijít jiní. Italové třeba, jak jsem říkala, mohou velmi výrazně posílit. Mohou být úplně jiné vyjednávací možnosti, to se bude opravdu řešit až po volbách.

Jaké aktuální téma budete zvedat vy sama?
Samozřejmě mezi má témata patří zemědělství, rozvoj venkova nebo ochrana zvířat. Ale téma této kampaně bude obecně bezpečnost. Protože to, co se teď děje, na Ukrajině i v Izraeli, se nás blízce dotýká. Migrační vlny budou velkým tématem a pak také dopady Green Dealu obecně. Bude to určitě i energetika.

Zrušení veta nebude, jednoho člena nemůžete zahnat do kouta

Co v desateru zmiňujete konkrétně, je to, že nechcete, aby Česko přišlo o právo veta. To je velmi aktuální téma. Co mohou reálně europoslanci v této záležitosti dělat?
Čas od času s tím někdo v europarlamentu nebo jinde přijde. Musely by pro to hlasovat všechny členské státy, to se nestane, já tomu nevěřím.

Evropský parlament, kde má většinu část, která je pro, řekněme, federalizaci, může přinášet nějaká usnesení či výzvy. Nedávno to vykopl výbor pro ústavní záležitosti, ale je to návrh z vlastní iniciativy a je potřeba si uvědomit, že Evropský parlament nemá zákonodárnou moc. Takže to může přijít na plénum, ale i kdyby to prošlo, tak to prostě stejně vůbec nic neznamená.

A my máme dneska úplně jiné problémy, Evropa se stává nekonkurenceschopnou, máme ekonomické problémy, budeme mít strašné problémy s bezpečností… To jsou věci, které máme řešit a ne se točit na tomhle. Je pravdou, že se to spojuje s dalším rozšířením EU a příslušnou revizí smluv. Třeba se navrhuje, že se změní počet komisařů…

Ale zrušení práva veta se podle mě určitě nedohodne, platí třeba i v NATO. Nemůžete zahánět jednoho člena do kouta, pak se to začne drolit. Navíc to ani nikdo nevyužívá, občas se tím hrozí, když někdo něco chce. Pořád vytahují Viktora Orbána, ale kdyby kvalifikovaná většina přehlasovala Orbána, tak Vladimir Putin to zvedne a bude říkat: Podívejte, oni nejsou jednotní. A posílila by tak jeho pátá kolona. Není to chytré ani politicky.

Jak se stavíte k rozšiřování EU v souvislosti se zeměmi, které jsou nyní ve hře, včetně Ukrajiny?
Všechny ty země, které jsou nyní ve hře, jsou evropské země a já jsem naprostou podporovatelkou toho, že se má Evropská unie co nejvíce rozšiřovat, třeba i z bezpečnostních důvodů. Chápu, že více má chránit NATO než EU, ale je to dobře a měli bychom dělat kroky k přijetí těch zemí včetně Ukrajiny.

Ale nemůžeme si dělat iluze, že to bude rychle. Bude to trvat dost dlouho, protože Ukrajina je země ve válce, nevíme, kdy to skončí. Pevně doufám, že Ukrajina uspěje. Dokud nemá jasné hranice, tak je ten postup složitý. Ale spolupracujeme s nimi, třeba právě i v zemědělském výboru jednáme s jejich poslanci. Právě jejich zemědělství bude klíčovou oblastí pro budoucnost EU, ale jiné zemědělské země jako třeba Polsko či Francie, s tím mohou mít problém. A samozřejmě mají na Ukrajině i jiné problémy, včetně třeba korupce a tak dále a čeká je hodně vnitropolitické práce po skončení války. Ale snažíme se, aby Ukrajina postupně začala ty své úkoly plnit, já jsem za to moc ráda, ale je to ještě dlouhá cesta.