Stav ekonomiky EU je neutěšený. Draghi se ale vyhýbá kritice „posvátných krav“

KOMENTÁŘ: Stav ekonomiky EU je neutěšený, konstatuje Mario Draghi ve své zprávě. Ta je sice správným popisem řady problémů, leč s receptem, jak na ně, už je to horší.

Draghiho čerstvá zpráva je v dílčích aspektech své kritiky samozřejmě správná. Ostatně konečně uceleně pojmenovává řadu problémů, na které někteří ekonomové už přes deset let soustavně upozorňuji a které dokládají těžko zpochybnitelnými daty. Zarážející tedy je, kolik času se promrhá, než se dá vůbec dohromady jejich autoritativní pojmenování.

Jenže u souhrnného pojmenování řady dílčích problémů přínosnost Draghiho zprávy vlastně končí. Ze dvou zásadních důvodů. Zaprvé, Draghi nijak nezpochybňuje „posvátné krávy“ současného směřování Bruselu. Přitom praktický každý ekonom, když jen pohlédne třeba na graf níže, jejž Draghi jistě dobře zná, musí konstatovat, že prostá analýza nákladů a přínosů ambiciózní dekarbonizace EU v její prospěch může hovořit jen těžko.

Drtivou většinu emisí má dnes na svědomí svět mimo EU, které se navíc emise daří už od 80. let snižovat (zatímco ve světě prudce rostou).

Z toho plyne, že další snížení emisí v EU bude relativně vysoce nákladné, jak ekonomicky, tak sociálně, aniž by samo o sobě jakkoli významněji globální emise mohlo snížit, ba alespoň zbrzdit jejich nárůst. Ekonom Draghiho kalibru by se neměl opírat o politické, ba ideologické proklamace typu té, že snad EU svým ambiciózním úsilím o redukci emisí bude vzorem zbytku světa. Změřil někdo tento údajný vliv? A mohli bychom výsledky takového měření vidět?

Zadruhé, Draghi nejen že se vyhýbá objektivně zcela adekvátnímu zpochybnění „posvátných krav“, ale navíc ještě nabízí jako klíčové recepty, které jsou politicky neprůchodné, což sám opět musí dobře vědět. Ostatně více než výmluvné je to, že Draghi jako klíčové řešení ve zprávě navrhne další masivní společný dluh EU, načež se hlavní financiér takového potenciálního řešení – německý ministr financí – pár hodin po jejím vydání ostře ozve, že nic takového nepřipadá v úvahu, neb Německo nemíní platit za ostatní.