Rozvrat střední třídy jako cíl

Výborná zpráva. Češi jsou nejméně ohroženi chudobou z celé Evropské unie. Jsou na tom dokonce lépe než Němci či třeba Dánové. Takovou informaci bez dalšího komentáře sdílela nedávno na sociálních sítích vládní ODS. Zřejmě s očekáváním, že voliči pochválí kabinet, jak to dělá dobře. Tvrzení ale, mírně řečeno, pokulhává.

ODS informaci převzala z žebříčku sestaveného Eurostatem, který Českou republiku opravdu zařadil až na poslední místo, co se hrozby upadnutí do chudoby týče. Platí, že v Česku je výskyt chudoby, a hlavně té extrémní, v evropském srovnání podprůměrný. Jak ale v reakci na občanské demokraty uvedl sociolog Daniel Prokop, tvrzení, že jsme nejlepší v Evropě, se opakuje každý rok – a přitom se nesmyslně porovnávají nesrovnatelné hladiny hranic chudoby. Operuje se tu totiž s relativní příjmovou chudobou. Ta se změří tím, že najdeme medián, tedy prostřední hodnotu příjmů domácností v každé zemi, a z něj se vypočítá šedesát procent. Kdo spadne pod těchto šedesát procent, počítá se mezi chudé. Jenže asi není těžké dojít k myšlence, že mezi těmi, kdo mají pod šedesát procent mediánu mezd v Česku, a těmi, kteří mají takový relativní příjem v Německu, je podstatný rozdíl. Jejich životní úroveň se bude výrazně lišit, i když měřítka Eurostatu je hází do jednoho pytle s označením „chudí“. Jak také podotýká Prokop, nezapomeňme, že německý chudý = český středněpříjmový.

V letošním prvním čtvrtletí došlo po více než dvou letech k vítanému jevu. Konečně totiž meziročně vzrostla reálná mzda, o 4,8 procenta na necelých 44 tisíc korun hrubého. Znamená to, že poprvé po oněch dvou dlouhých letech růst mezd předehnal inflaci. Jen pro pořádek, mluvíme-li o růstu mezd, rozlišuje se nominální vyjádření, které představuje to, kolik peněz lidé obdrží ve své výplatě. Reálná hodnota je však více vypovídající, protože vyjadřuje, co si za tyto peníze mohou koupit. Pokud tedy máme vysokou inflaci, nominální růst mezd neznamená, že lidem vzrůstá příjem a že roste jejich životní úroveň.

Loni průměrná mzda činila přes 43 300 korun a nominálně meziročně vzrostla o 7,5 procenta. Jenže průměrná inflace loni byla 10,7 procenta, což znamenalo, že reálně se mzdy propadly o necelá tři procenta. Rok 2022 byl ještě bolestivější, průměrná roční inflace dosáhla patnácti procent, tedy druhé nejvyšší hodnoty od vzniku samostatné republiky (nejvyšší průměrnou roční inflaci jsme měli v roce 1993, dosáhla tehdy 20,8 procenta). Kvůli takto drtivé inflaci se téhož roku reálné mzdy propadly o 8,5 procenta. Reálné výdělky Čechů spadly dokonce úplně nejvíc ze všech zemí OECD. Znamená to, že za poslední roky došlo k poklesu reálných mezd o 11,5 procenta, což se rovná bezprecedentnímu propadu životní úrovně českých domácností. Reálné mzdy jsou teď na úrovni jako v roce 2017 a očekává se, že na úroveň, jaká byla ještě před covidem následovaným dalšími krizemi, se dostanou nejdřív v roce 2026.

Stabilizující prvek společnosti mizí

Budeme-li se tedy ptát ne na to, zda jsou Češi ohroženi chudobou, ale zda zchudli, odpověď je, že ano. A zchudli opravdu výrazně. Za poslední tři roky inflace kumulativně dosáhla více než třiceti procent. O tolik nám narostla cenová hladina a o tolik z hodnoty svých úspor domácnosti v Česku přišly. Téměř o třetinu. Zchudnutí Čechů tedy chápejme jako razantní sešup životní úrovně právě kvůli velkému poklesu kupní síly a o třetinu nižší reálné hodnotě naspořených prostředků. Pozitivního na tom lze najít možná jen to, že situace aspoň část lidí odradila od držení peněz jen na běžných a spořicích účtech.

Celý text si můžete přečíst ve speciálu Best of Echo 2024. Koupit si jej můžete ZDE.