„Od masakru 7. října se v Německu leccos změnilo. Jsme opravdu v šoku“

Andrease Reckwitze čte německý kancléř Olaf Scholz, akademici po celém světě i širší veřejnost. Sám sociolog to považuje za výhodu, vlastně za nutnost: „Sociolog, který píše jen pro sociology, je jako pekař, který peče jen pro jiné pekaře.“ Je autorem pojmu kulturní kapitalismus, který osvětluje paradox moderní společnosti. Kultura bývá zesměšňována jako zbytná aktivita, ale také platí, že není zbytí: Chceme-li uspět, musíme se všichni stát umělci.

Z hlediska sociologa žijeme v nejlepším z možných světů. Krize stíhá krizi. To platí i pro Německo. Mě poslední dobou zaujalo, že heslo „Zvládneme to“ se proměnilo v „Nejspíš to nezvládneme“. Mluví se o deindustrializaci, o nárůstu oblíbenosti AfD, nyní ve vyostřené podobě i o hrozbě muslimského radikalismu. Promítají se tyto bezprostřední krize i do vašich úvah?

Chce se mi říct: Nic nového pod sluncem. Sociologie vznikla jako monitoring krizí, od dob Émila Durkheima je spjatá s otřesy. Z tohoto hlediska lze říct, že sociologie profituje z krizí. Což vnímám velmi zřetelně i já: zájem o sociologické analýzy je ohromný. Ale přece jen chci zdůraznit, že já se zabývám makrosociologií. Snažím se přispět k sociální teorii, zabývám se dlouhodobými procesy. Aktuální jevy, které jste zmínila, samozřejmě reflektuji, ale nejsem sociolog, který by zkoumal aktuální události. Zdá se mi, že když se zaměříme na každodennost, vidíme jen špičku ledovce. Potřebujeme mít oboje oči: ty, které vidí větší celky, a ty, které se zaměřují na dnešek. Já mám ty první oči. Ještě bych možná zmínil, že mě nikdy nezajímalo jen Německo. Ani jsem se Německem nikdy nezabýval především. Mnoho malých každodenních krizí souvisí s velkou proměnou modernity, se ztrátou orientace v západních společnostech nebo se ztrátou důvěry v pokrok. A je jedno, jestli žijete v Německu, nebo v Česku.

Budeme se zabývat i těmito otázkami. Nicméně, prosím, nejprve zůstaňme u migrační krize. Debaty kolem ní mě fascinují. Do 7. 10. 2023, tedy do útoku Hamásu na Izrael, si intelektuálové i novináři stěžovali, jak nesnadné je hovořit kritičtěji o imigraci, protože dotyční se hned ocitnou v podezření z krajně pravicového smýšlení. Jenže po 7. 10. 2023 se mi zdá, že se to převrátilo. Najednou slýcháme silácké řeči o deportaci, aniž je zjevné, kdo by měl být kam deportován a jestli je to aspoň náznakem proveditelné. Tím chci říct, že mě vyděsila extrémnost té debaty, a to v obou fázích.

To, co říkáte, je zajímavé, protože sledujete situaci zvnějšku. Ale já situaci nevnímám takto dramaticky. Do Německa přicházejí migranti od 60. a 70. let z Turecka, z Itálie, dalších zemí. Přístup Němců k migraci byl dlouho velmi takový, řekl bych, skoro uvolněný, prostý výraznějších vášní. Samozřejmě jsme měli obavy, třeba z paralelních společností. Ale nikdy to nebyly masivní problémy. Ale tento rozhovor vedeme 15. listopadu a od masakru ze 7. října se leccos změnilo. Německo má k Židům a Izraeli zvláštní vztah, který samozřejmě souvisí s holocaustem. Na tomto pozadí se jeví projevy solidarity s Palestinou jako nemístné, budí podráždění. V Londýně se konaly větší demonstrace, ale v Německu to má jiný význam. Ale nakonec si nemyslím, že to vyústí v kritičtější přístup k migraci. Je však brzy to hodnotit. Zatím je třeba respektovat, že jsme opravdu v šoku, a ještě bych neusuzoval na budoucí politiku.

Takže v těch místy velmi tvrdých slovech rozpoznáváte spíš bezmoc než změnu kurzu, o níž je však taky řeč?

Opravdu si myslím, že bezmoc zde hraje klíčovou roli. Levicově-liberální veřejnost, včetně médií, se domnívala, že v Německu nemáme problém s antisemitismem. Lidé samozřejmě věděli, že takoví lidé existují, ale neměli tušení, že jde o problém snad dokonce systémový, možná masový. Nyní si musíme přiznat, že určitá část migrantů či jejich potomci zastávají antisemitské postoje. To je obrovský problém. Ale jak se k tomu postaví politika, na to si počkejme. Šok je to ohromný.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Máte rádi texty Terezy Matějčkové? V Edici Echo právě vychází její kniha Bůh je mrtev. Nic není dovoleno. Koupit si ji můžete zde.