Končí volbou Pavla na Hrad v Česku antikomunismus?

KOCÁB, BLAŽEK, VÁVRA, KROUPA

Končí volbou Pavla na Hrad v Česku antikomunismus?
O konci nekonci antikomunismu v Česku v souvislosti s nynějšími finalisty boje o Hrad diskutují v Salonu Echa Michael Kocáb, Petr Blažek, David Vávra a Mikuláš Kroupa. Foto: Radovan Jelen
8
Týdeník

Daniel Kaiser

Lidé, kteří Andreji Babišovi vyčítali komunistickou minulost, v poslední době kritizují každý hlas upozorňující i na dosud málo známou předlistopadovou minulost jeho soupeře Petra Pavla. Asi největší nálož v posledních dnech obdržel Michael Kocáb po svém vystoupení v Českém rozhlase. Už delší dobu Pavlovu minulost tematizuje historik Petr Blažek (předtím se věnoval i předlistopadové minulosti Andreje Babiše).

Naopak herec David Vávra ve prospěch generála oživil formát Alles Gute a nedávno s Milanem Šteindlerem natočil skeč na jeho podporu. Sestavu Salonu Echa uzavírá ředitel organizace Post Bellum a provozovatel unikátní pamětnické databáze Mikuláš Kroupa.

Foto: Jan Zatorsky

Nastává druhým kolem prezidentské volby konec antikomunismu v Česku?

Kocáb: Začnu trochu zeširoka, abych objasnil, proč je můj postoj, možná se budete divit, vlastně smířlivý. Brzy po sametové revoluci jsme já a Jirka Křižan apelovali na Václava Havla, aby KSČ byla prohlášena za zločineckou organizaci a zakázána. V lednu 1990 jsme se sešli ve větší skupině na Vikárce, Václav to tam nadnesl, ale odezva byla rezervovaná. Celé se to odsunulo, už se k tomu nikdo pořádně nevrátil. Tudíž jsem potom celých 33 let byl v té věci dosti smířlivý, právě i proto, že jsem cítil určitou spoluzodpovědnost za ten nedodělek. Ale mám v sobě červenou linii: na nejvyšší post ve státě by se neměl dostat člověk, který v době, kdy jsme sesazovali Gustáva Husáka, působil v komunistické straně. Tady moje tolerance končí. Nežiju samozřejmě mimo realitu a jsem si vědom rozdílu mezi Babišem a Pavlem. Pavlův politický program se mi zdá uvážlivý a odrážející kritickou situaci u nás i v Evropě. Babiš osciluje mezi obhroublým populismem a takzvanou reálpolitikou. Kdybych volil, tak Pavla. Ale představa, že se hlavou státu stává normalizační komunista, je pro mě nepřijatelná. Každý ať jde volit podle svého svědomí. Mně to moje svědomí neumožňuje. Takže za mě odpověď na otázku zní: Ano, je to svého druhu konec antikomunismu v Čechách. Já už nevím, jak bychom ho po tomhle kroku mohli v politice dál praktikovat.

Vávra: Zaprvé bych připomněl i toho druhého kandidáta, on má taky nějakou minulost. Vy jste se otřel jen o generála. Zadruhé, a to mi připadá důležitější: Co to je komunismus? Zažil někdo z nás komunismus? Zažili jsme socialismus, ne? Komunismus nikdy. My vůbec nevíme, co komunismus je, nikdo ho ani nemohl zažít. Jediné, co jsem já viděl a co komunismus vzdáleně připomínalo, byl kibuc v Izraeli, ale tam to mají dobrovolné. V kibucech kdysi lidé, uprchnuvší před diskriminací v Evropě a později třeba i přeživší z vyhlazovacích táborů, zažívali každý den jako požehnání a radost. Tam možná aspoň na chvíli vůbec mohlo vzniknout něco, co v sobě nese prvky společnosti bez rozdílů. Ale my jsme zažili akorát tak štempl od zvětralého náměstka kdesi v zeleném saku, strejce, co nám sloužili jako terče a zdroje úžasné inspirace. Nezažili jsme 50. léta a opravdu tvrdé kriminály. Zažili jsme 80. léta, která už byla tak trochu předznamenání naší skvělé doby, kdy si můžeme urážet, koho chceme, a nic se nám nestane. To je přece fantastický stav. Komunismus je heslo, které nikdy nebylo naplněné. Tím pádem ani nevím, co by byl antikomunismus.

Tím se nemyslí opak systému, který v učebnicové podobě nenastal, ale odpor ke komunistické straně, která u nás zavedla totalitní systém.

Vávra: Dobře, byla to stupidita totality, která měla náhodou razítko komunismu. Tahle stupidita je všude jinde po světě v jiné formě. Chceš někoho ovládat, tak si k tomu najdeš nástroje a nějak je nazveš. Víc bych z toho dnes nedělal. Já prostě nemám rád negaci. Já jsem nikdy nebyl antikomunista. Proč? Mě komunisti nezajímali, to byli nějací šmejdi odnaproti. Vysvětlí mi konečně někdo, proč, když je hlásání komunistické ideologie trestné, tu byla připuštěna další existence komunistické strany? Já nevím, proč honit bývalé komunisty, když tu pořád máme tohle.

Blažek: Taky jsem tento stav nikdy nepochopil. Ale důvod je nejspíš v tom, že se používaly argumenty podobné, Davide, těm tvým, při vší úctě, kdy se komunismus jako politická ideologie nespojoval s konkrétní politickou stranou.

Kroupa: Období 1948–1989 skutečně nazýváme komunismem a doufám, že se tu shodneme na jeho zločinnosti.

Jaké otázky v salonu dále zazněly:
Platí argument Michaela Kocába, že by mělo existovat aspoň nějaké místo, jedna svatyně, kde by se bývalý komunista neměl vyskytovat?

Je rozdíl mezi komunistou normalizačním a osmašedesátníkem?

Má dnes ještě smysl hodnotit lidi podle toho, co dělali před 33 lety a dřív?

Celý salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.