Fenomén Tucker Carlson

KOMENTÁŘ

Fenomén Tucker Carlson
Nejsledovanější televizní komentátor na světě, Tucker Carlson, byl v pondělí vyhozen z Fox News. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Nejsledovanější televizní komentátor na světě, Tucker Carlson, byl v pondělí vyhozen z Fox News. Nemá smysl teď a tady (tedy okamžitě poté, navíc z Prahy) řešit bezprostřední příčinu odchodu této star amerického veřejného života, když se o ní zatím jen spekuluje i v Americe. Pro Fox je to rána, Carlson (53) s konstantním počtem diváků nad 3,5 milionu hned a dalších milionů, kteří jeho monology sledovali později na síti, byl hlavním magnetem Murdochovy televize. Po zprávě o jeho odchodu šly její akcie dolů o pět procent a hodnota televize téměř o miliardu dolarů.

Odchod to byl každopádně nečekaný, i pro Carlsona, nesl rysy popravy. Zbytek Fox News je až na výjimky konvenčně republikánský. Carlson uměl být stejně kritický k protistraně i k „vlastním“, tedy do republikánského tábora. To z něho dělá novináře ve smyslu dnes už údajně překonaném. A současně platí, že tento výřečný muž s ohromným hereckým talentem není pouze novinář, ale politický faktor. A to do té míry, že se o něm už v uplynulých letech vedly spekulace jako o potenciálním prezidentském kandidátovi zhruba s trumpovskými pozicemi.

 

Je politický faktor svým vlivem například právě na Trumpa. O tom, jak se teď ukázalo při sporu Fox vs. Dominion Voting System, v interní komunikaci psal, že ho „vášnivě nesnáší“, přesto podle svědectví z tehdejšího Bílého domu jedna Tuckerova talk show zapůsobila na prezidenta víc než jeho poradci – a jim navzdory se zkraje roku 2019 vyhnul eskalaci vztahů s Íránem, protože ta situace hrozila otevřením další zahraniční fronty.

Ten muž je však politický faktor hlavně jako nejznámější hlas tradičního konzervativismu, v Americe by se řeklo předneokonského, tedy vysoce skeptického vůči silové zahraniční politice a neustálým vojenským intervencím ve světě, nebo vůči symbióze mezi tzv. velkým byznysem a státem, nejnověji ztělesněným kooperací Bidenovy vlády se Silicon Valley při cenzuře na sociálních sítích.

Carlsonova zásadní opozice vůči neokonzervativcům ho dělá relevantním i pro nás. Důležití lidé na české pravici, od Alexandra Vondry přes Petra Fialu až po těch několik konzervativních intelektuálů, kteří jsou únosní pro veřejnoprávní média, nikdy nebyli a nejsou carlsonovskému pohledu na svět, skepsi vůči vojensko-průmyslovému komplexu (Dwight Eisenhower) vystaveni. Je to pochopitelné, osobní zkušenosti s politikou a v politice sbírali od začátku 90. let, kdy bylo po studené válce a rozpadu Sovětského svazu a kdy reaganovce, přece jen uměřenější, v americké zahraniční politice a bezpečnostním establishmentu začali doplňovat a nahrazovat neokonzervativci. S těmito revolucionáři světové politiky, často bývalými marxisty, tak naše pravice ke své smůle v podstatě vyrostla. Dodnes je to její strop v chápání světa.

Carlson, jehož otec za Reagana a George Bushe staršího řídil v druhé polovině 80. let Hlas Ameriky, byl zprvu konvenční republikán, jak říká, bezmyšlenkovitě pro velký byznys a pro zahraniční intervence. Avšak poté, co se z invaze do Iráku stala katastrofa biblických rozměrů, přehodnotil své názory, provedl tedy na sobě něco, co si výše vzpomínaní lidé u nás ušetřili.

Jedním z nejnapínavějších momentů americké politiky příštích let není to, zda se Joe Biden v nějakém stavu funkčnosti dočká příštích prezidentských voleb, ale souboj v Republikánské straně mezi trumpisty a neokony, kteří si tak dnes ovšem už neříkají. Carlson byl tomuto republikánskému establishmentu trnem v oku. Buď ho majitel Fox News Rupert Murdoch vytáhl a trn skončí v koši, nebo se Carlson chytí jinak, zřejmě mimo mainstream, a bude ho slyšet ještě víc.

×

Podobné články