Střet vdov Havlových o obrazy nově objeveného malíře, prezidenta Václava Havla

Dagmar Havlová, vdova po Ivanovi, bratru prezidenta Václava Havla, seznámila veřejnost s rolí Václava, kterou zatím neznal téměř nikdo. Ani jeho nejbližší přátelé. Do nedělní aukce Galerie Kodl na pražském Žofíně nabídla dva obrazy, jejichž autorem je právě první prezident samostatného Česka. Jeho bývalou ženu Dagmar to očividně zaskočilo.

Díla pochází z padesátých let, kdy byl Václav Havel teenager. Výtěžek z aukce chce Dagmar Havlová věnovat na rekonstrukci Paláce Lucerna, která je nyní v plném proudu. Václav Havel byl spisovatel, esejista, dramatik. O výtvarné umění se celý život zajímal a také ho sbíral. Dosud ale nebylo známo, že by sám také maloval.

„Teď se objevily obrazy, které nám ukazují Havlovu další podobu a tvář,“ říká galerista Martin Kodl. Havel v roli malíře zaskočil i ty, kdo ho dobře znali. Česká televize se v pořadu 168 hodin na teenagerské obrazy pozdějšího prezident ptala jeho někdejšího mluvčího Ladislava Špačka a kancléře Iva Mathého. Oba přiznávali, že o nich nic netušili. Stejně jako vdova po Václavovi Dagmar Havlová. Ta se tvářila na televizní kameru až zaskočeně. Tvrdila, že si s Václavem povídali důvěrně opravdu o všem, ale o svých dětských výtvarných pokusech jí nikdy neřekl. Proto ji obrazy překvapily a odmítala uvěřit, že je její muž opravdu maloval.

Obrazy objevil už před lety Havlův bratr Ivan. Na jednom z nich je portrét Vincenta van Gogha, druhý je Krajina se sluncem. Televizní reportáž o těchto dílech vzbudila pozornost. A ozval se výtvarník Jaroslav Róna. Jeden z mála, kdo poznal Václava Havla v roli malíře už před  listopadem 1989. Róna se poprvé s Václavem Havlem potkal ten večer, kdy ho v květnu 1989 propustili z vězení.

„Nikdy předtím jsem ho neznal a osobně neviděl. Seděli jsme s Tomášem Vorlem na obědě v pražské restauraci Paroplavba na Rašínově nábřeží. Václav Havel tam tehdy slavil s celou společností disidentů návrat na svobodu. Byl tam třeba Saša Vondra a mnoho dalších. Nějaký známý Vlasty Chramostové se nás zeptal, jestli se nechceme seznámit s Václavem Havlem. Přišel za námi a přisedl si. Povídali jsme si a pak se přidali k té disidentské partě,“ říká Róna pro Echo24.

„Pro mě, člověka ze šedé zóny, to tehdy byla obrovská čest, že se s námi vůbec baví. Mejdan pak pokračoval u Havlů v bytě. Když jsem v noci lehce ovíněn odcházel, měl jsem dojem, že ráno budu mít pocit, že se mi to zdálo. Proto jsem chtěl mít něco na památku, abych věděl, že to nebyl jen sen. V chodbě na skříni jsem uviděl obrázek. Vypadal jako od dítěte. Zeptal jsem se, jestli si ho můžu vzít. Jaké dítě, že to malovalo. Václav Havel odpověděl: to jsem maloval já,“ říká Róna.

Olga Havlová, s níž se později spřátelil, po něm chtěla obraz zpátky. Róna ji přesvědčil, že si ho nechá a dá manželům Havlovým svůj vlastní. Tehdy už byl velmi ceněný malíř. „Takže to pro ně bylo výhodné,“ říká výtvarník. Václav a Olga Havlovi pak pomáhali s výstavou Tvrdohlavých, k nimiž Róna patřil, v Jízdárně Pražského hradu. Teď, když se rozjela debata o nově objevené roli Václava Havla jako malíře, přinesl Jaroslav Róna Havlem darovaný obraz ukázat do Galerie Kodl.

Havla v roli výtvarníka zachytila už v roce 1992 výtvarná Revue Raut. V její redakční radě seděli vedle Róny, architekt David Vávra, spisovatel Jáchym Topol nebo Michal Cihlář. Grafickou podobu měl na starost přední český grafický designer Aleš Najbrt. V říjnovém čísle roku 1992 je dvoustrana věnovaná právě Václavu Havlovi v neobjevené roli výtvarníka. Na první straně je Havlův portrét od Tona Stana. Na druhé reprodukce obrazu, který dostal Róna od Václava Havla darem a Havlův vlastní text dokládající autorství.

„O tomto svém obrazu vím toto 1) Že jsem ho namaloval já. 2) Že to byla zřejmě má první a poslední olejomalba. 3) Že jsem ho namaloval někdy počátkem padesátých let, tedy asi ve čtrnácti letech. 4) Že jsem ho namaloval na letním sídle rodiny zvaném Havlov. 5) Že můj bratr ho nedávno objevil mezi starými krámy, vystavil ho v chodbě našeho bytu, kde ho viděl malíř Róna, projevil o něj zájem, tudíž jsem mu ho dal,“ píše Václav Havel v Rautu. Text je podepsán. Václav Havel, Hrádeček 22. 8. 1992.

Vdova po Ivanovi Dagmar tvrdí, že s tím darem pro Rónu tehdy vyhrabal Ivan mezi starými krámy i ty dva, co teď dala do aukce Galerie Kodl. Podle svých slov má ještě jeden další olej, který si ponechala.

Přestřelka o Havlova teenagerská malířská díla, v níž proti sobě stojí vdovy po obou bratrech, kdy jedna jeho díla nabízí do aukce a druhá kroutí hlavou nad tím, že její zesnulý manžel v dětství vůbec výtvarně tvořil, přitahuje pozornost k dosud neznámé tvůrčí tváři prvního polistopadového prezidenta.