O dvou královských převratech

KOMENTÁŘ

O dvou královských převratech
Je škoda, že němečtí monarchisté opravdu se zdají koketovat s pravicovým extrémismem. Správně pojatý německý monarchismus by mohl být umírňující ideologií, která by otupovala ty nejhorší excesy na levici i na pravici, píše Ondřej Šmigol. (Na snímku říšská orlice.) Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Na první pohled to vypadá jako děsivá zpráva. Německá policie podnikla jednu z největších razií ve svých dějinách. Zatkla několik desítek krajně pravicových extremistů, kteří plánovali státní převrat. Mezi nimi byla bývalá poslankyně a soudkyně i elitní voják. První náznak, že spíše než o drama se jedná o tragikomedii, se objevil s informací, že vůdcem pučistů byl jednasedmdesátiletý kníže, který se chtěl stát regentem obnovené německé říše.

Heinrich Reuss (nebo – jak nejspíše on preferoval – Jindřich XIII.), princ z Reussu, patří ke starobylému německému šlechtickému rodu. Od konce 13. století se všichni mužští členové rodu jmenují Jindřich na počest císaře Svaté říše římské Jindřicha VI., který jim daroval území, o než se opírala jejich moc. Číslování Jindřichů je lehce zmatečné. V hlavní linii se pokračuje do stovky a poté se začíná znovu od jedničky. Ve vedlejších liniích počet Jindřichů vždy roste do konce století, pak se začíná znovu.

 

Konspirátoři patřili k hnutí Říšských občanů. Tento obskurní spolek věří, že druhá německá říše, tedy německý stát vzniklý sjednocením v roce 1871, stále existuje. Tvrdí, že německá revoluce v roce 1918, která svrhla císařství a zavedla republiku, nemá žádnou legitimitu. Všechny německé státy, které následovaly, to znamená výmarská republika, hitlerovské Německo, spolková republika i NDR, jsou neplatné. Za jedinou právoplatnou hlavu Německa považují Jindřicha Fridricha Pruského, současnou hlavu rodu Hohenzollernů a přímého potomka posledního německého císaře Viléma II.

Monarchismus je v Německu spíše okrajový politický směr. Podporuje ho zhruba 10 procent Němců. Některé monarchistické spolky se zdají docela neškodné. Například Ewiger Bund vydává svoje vlastní pasy ve stylu hohenzollernského Německa, do kterého se následně snaží získat razítka bývalých vládnoucích rodů ve víře, že tak obdrží občanství zaniklého císařství.

To Říšští občané jsou naopak spolek radikalizovaných důchodců. Německá policie jednu takovouto buňku rozbila již na začátku listopadu. Vedla ji pětasedmdesátiletá bývalá učitelka. Členem byl čtyřiapadesátiletý účetní. Přiznali se k plánu unést Karla Lauterbacha, německého ministra zdravotnictví a architekta tamějších lockdownů.

Image neškodného spolku bláznů rovněž kazí nacistické sympatie některých členů. U výše zmíněného účetního policie nalezla uniformu SS a hnutí se snažilo najít podporu pro své plány u Vladimira Putina, i když se nezdá, že by u vládce Kremlu našli pochopení.

Je škoda, že němečtí monarchisté se opravdu zdají koketovat s pravicovým extremismem. Správně pojatý německý monarchismus by mohl být umírňující ideologií, která by otupovala ty nejhorší excesy na levici i na pravici. Jedním z méně známých zlomových okamžiků dějin je smrt německého císaře Fridricha III. Ten se považoval za pacifistu a liberála a plánoval změnit německou ústavu po britském vzoru. Císař by se stal pouze symbolickou figurou, kancléř a vláda by byli odpovědní parlamentu. Fridrich však žádné reformy nestihl, vládl pouze 99 dní, než zemřel na rakovinu hrtanu. Jeho autokratický syn Vilém II. pak svou neschopnou zahraniční politikou pomohl rozpoutat první světovou válku. To je samozřejmě úskalí monarchie. Trůnu se může ujmout jak osvícený vládce, tak i šílenec.

Své by o tom mohli vyprávět Britové, kteří musí děkovat Bohu, že Harry se narodil až jako druhý. Ten dnes společně se svojí ženou Meghan rozpoutal vlastní puč. Na Netflixu začíná dokumentární seriál o jejich utrpení a zasahování do jejich životů. Britové této dvojice mají již plné zuby. Na jednu stranu si neustále stěžují na nedostatek soukromí, na druhou se neustále cpou do médií. Nejlépe to vystihl titulek deníku Daily Star: „Stydlivý pár vyhýbající se publicitě se podělí o nejintimnější tajemství s osmi miliardami lidí.“ Vysoká popularita britské královské rodiny Harrymu a Meghan navzdory je nejlepším vyznamenáním stabilitě, kterou Británii poskytuje, ať se v politice děje cokoli. Možná to je to, co němečtí monarchisté hledají.

 

×

Podobné články