Bestii je třeba dodělat. Trump stále dýchá

EDITORIAL

Bestii je třeba dodělat. Trump stále dýchá
"Trump se nevzdává, stále dýchá, chce se znovu o Bílý dům poprat, a tak je třeba jej dodělat. Do boje nastupují staří dobří hráči z médií i ze státního aparátu a exprezidentovi udělali doma šlachtovskou šťáru." Foto: Bílý dům
1
Komentáře

Dalibor Balšínek

Už podruhé se vracíme k trochu pozapomenuté historii, respektive k něčemu, co mělo být už dávno zapomenuto. Stále se to objevuje. Bestie, která měla být už dávno pod drnem, se stále hýbe, dští oheň a ukazuje drápy.

K jejímu zničení byly použity všechny dostupné prostředky. Liberální média, která stojí na té správné straně, vytrvale přicházela s neuvěřitelnými historkami ze života a myšlení mocného muže. Našlo se také dostatečné množství těch slušných lidí, kteří prohlédli a přinášeli, často v knižní podobě, obvinění dokazující, že v čele velmoci stojí nekompetentní, nevzdělaný šílenec.

Dokonce ho zablokovali na sociálních sítích Facebooku a Twitteru, to se mimochodem autoritáři v Moskvě nebo Pekingu museli náramně bavit, když slyšeli, že hlavu státu jejich největšího soupeře umlčí, přitom oni dělají pravý opak, umlčují své oponenty. Samozřejmě nejničivějším kalibrem bylo od počátku úřadování bestie obvinění, že prezidentem se stal někdo z vůle Putinova Ruska a peněz Kremlu.

To je mimochodem stále populární nástroj i u nás, jak diskreditovat a pošpinit názorové odpůrce, přesněji ty, kdo odmítají dogmata a zaslepenou propagandu. Každý, kdo položí nepříjemnou otázku nebo se jen zamyslí nad záměry Evropské unie, dovolí si tvrdit, že je jedinečný vztah ženy a muže jako nejpřirozenějšího prostředí pro vývoj dětí, kdo má pochybnosti o Green Dealu atd., je podezřelý.

A vůbec nejvíc Kremlem navedení byli údajně ti, kteří se vzpírali omezování občanských svobod v době pandemie a chtěli si uchovat vlastní volbu, zda se nechat očkovat, či mít odpovědnost za své zdraví.

Kremlofilů je najednou nějak moc, až tak moc, že ti, kteří ruskou propagandu skutečně prosazují, se mezi nimi ztrácejí. Nakonec i u té bestie soudy nakonec konstatovaly, že žádné napojení na ruský penězovod, který ji měl dostat k moci, se neprokázalo. Ale koho dnes vlastně zajímá, jak to bylo.

Podobně, a to jsme popisovali v minulém vydání, prezident stále nejmocnější země nikdy neusiloval o rozpuštění Severoatlantické aliance, chtěl jen donutit evropské země k plnění spojeneckých závazků a dodržování dohodnuté výše výdajů na obranu. Toho částečně dosáhl. A jak se jim to dnes ve světle ruského útoku na Ukrajinu hodí!

Donald Trump není typ, který by oslňoval liberální intelektuální kruhy, nešarmoval vybranou společnost, nebyl miláčkem Hollywoodu ani Silicon Valley, byl výstřední, mimo současný systém, ale ve své politice byl efektivní.

Nakonec nejspornější byl až závěr jeho úřadování, kdy neunesl tíhu své porážky, která vyvrcholila násilnostmi v sídle Kongresu. Vítězství jakési bytosti v černých brýlích, která evidentně k existenci potřebuje řídící asistenci, může být sebevíc podivné, ale republikáni si měli ty korespondenční hlasy víc pohlídat.

Trump se ale nevzdává, stále dýchá, chce se znovu o Bílý dům poprat, a tak je třeba jej dodělat. Do boje nastupují staří dobří hráči z médií i ze státního aparátu a exprezidentovi udělali doma šlachtovskou šťáru. Zatím to vypadá, že mají nabito stejně jako český policejní plukovník. A pro nás to může být zajímavé jako případová studie. Když se to může stát bestii nebo bývalému americkému prezidentovi, tak už komukoli.