Kde se bere, že demonstrace nerespektují volby?

Demonstrace proti vládě Andreje Babiše pokračují a úměrně množství účastníků roste počet těch, kteří Babiše podle svých slov sice rádi nemají, „ale respektují volby“, se skrytou nebo explicitní výčitkou, že protestující to nedělají. Z veřejného povědomí jako kdyby se vytratil fakt, že pohnutkou demonstrací není svržení vlády, ale vyjádření nesouhlasu. Ne s výsledkem voleb, nýbrž se způsobem, jakým se s mocí obdrženou ve volbách nakládá.

Kritici současných demonstrací se rekrutují povážlivě často z lidí, kteří podporují Žluté vesty jako autentickou lidovou vzpouru a projev živé demokracie, ale český „čajíček“ se nerozpakují označit za pokus o puč a nerespektování výsledků voleb. S konzistentností si hlavu nelámou, rozlišovací mechanismus tady funguje podle sympatií.

Jiná věc je, pokud někomu nevyhovují organizátoři, řečníci nebo celý ten étos, to bude odhadem nejčastější. Umělci, kteří už třicet let nechybějí u ničeho a jejich podpora před volbami je polibkem smrti, pořadatelé, kteří nezapřou, že jim srdíčko nad srdíčkem z neonu ustrne, dva z fakulty, jež je salonním levičáctvím proslulá, poněkud mimoňské požadavky, aby s nimi premiér jednal. Někoho může odpuzovat i účast politiků, které považují za spolupachatele současného stavu. U široce pojaté akce si každý najde něco, co mu vadí, pak už jde jen o to, jestli se přes to dokáže přenést, nebo ne.

Když byl v Americe zvolen Trump a levičáci okamžitě protestovali v ulicích, dalo se to považovat za protest proti výsledku voleb. To ale není případ současných demonstrací. Proti Babišovi se neprotestuje proto, že se stal premiérem, byť jeho přiznaný střet zájmů a pochybná minulost by k tomu zavdaly záminku už tehdy. Proti Babišovi se protestuje kvůli tomu, co dělá jako premiér, namátkou jak bezostyšně krmí svůj miliardový byznys dotacemi.

Na Babišově rodném Slovensku demonstrace k předčasným volbám nevedly, a pokud by vedly, Směr by je vyhrál a koaliční partnery by asi taky našel, byť by musel sáhnout do míst, kam se podle dosud platného konsenzu nesahá, protože užitečné idioty z Mostu vláda s ním zabije stejně jako ČSSD vláda s Babišem. Jedno mají ale Fico s Babišem společné: jakmile dopadla kosa na kámen, hned věděli, že jsou za tím temné síly. Fico byl sice ještě pár měsíců před Kuciakovou vraždou eurohujer, který se prsil účastí v tvrdém jádru, ale najednou to byl útok na vzpurnou V4, v níž byl nejslabším článkem.

Zde v Maďarsku se protestuje pravidelně a stotisícových demonstrací bylo v uplynulých letech několik, aniž by to s dominancí Orbánova Fideszu otřáslo. Maximálně udělali ústupek v konkrétní věci, jako když upustili od zavedení internetové daně. Podobný počet lidí je navíc vláda schopna dostat do ulic na svou podporu. To je pro Babiše nesplnitelný sen. Češi k politikům nepociťují tak silné emoce, ať už pozitivní, nebo negativní, i obhajoba Babiše probíhá většinou v módu „ale ti před ním kradli taky“, ani jeho voliči k němu nemají citové pouto – a na druhé straně si Milion chvilek hlídají, aby se jim na demonstracích nehoupaly šibenice.

Před Orbánem byli v Maďarsku u vesla socialisté, jejichž vládu doprovázely monstrózní demonstrace po celé čtyři roky, a taky dovládli do řádných voleb. V těch prohráli a jejich dalšímu úpadku nezabránil ani Gyurcsányho odchod a založení vlastní strany. Bývalý český premiér vzpomíná, že každé jeho jednání s Gyurcsánym jako premiérem na maďarské půdě neodmyslitelně doprovázel křik demonstrantů pod okny.

Člověk nemusí sympatizovat s Milionem chvilek, aby mu Babiš lezl na nervy, není potřeba svou neúčast nijak ospravedlňovat. Já na demonstrace nechodím, protože mám sociální fobii. (Dvakrát jsem byla pouze na Pochodu pro život, a to jen proto, že nenarozené děti považuji za rovnocenné lidské bytosti, jejich průmyslové zabíjení je pro mě tedy větší morální problém než špatná vláda.) Rozhodne se u voleb, velmi pravděpodobně v řádném termínu, ani není nikde napsáno, že Babiš nebude premiérem znovu. Ale dokud se demonstruje, ještě se neumřelo.