Přichází čas diktatury? O neliberálním liberalismu a pomstě dějin

Kdyby nás navštívil náš nejbližší soused ze souhvězdí Alfy Centauri a pomocí svého analytického superpřekladače zjistil, o čem západní svět nejčastěji píše a čím se politika zabývá, nestačil by žasnout. Mediální komentátoři si libují v apokalyptických vizích, všude vidí jen rozvrat a zmar. Krizi ekonomickou, sociální, ekologickou, demografickou a především krizi liberálního řádu.

Dokonce i ti nemnozí, kdo alarmismu nepodléhají a hledají příčinu oné podivné západní skepse, přiznávají, že všeobecné negaci docela nerozumějí. Polský politolog Dariusz Karlowicz si v upovídaném eseji, jako by ho platili od počtu slov, Restart nebo revoluce (česky Kontexty č. 6/2019) klade před výročím tří čtvrtin století míru v západní Evropě otázky, odkud ten hněv, protesty a hořící auta ve Francii, proč Evropské unii důvěřuje málokdo a proč si tolik Evropanů myslí, že se nejpozději do 20 let rozpadne.

Není možná příčinou rozkolu společnosti sama dlouhodobá stabilita, oněch „75 let na svazích vyhaslé sopky“? Tolik arogantně eurokraty vychvalovaná a považovaná za samozřejmou, zatímco „se obrací proti významné části obce, jíž odebírá důstojnost, svobodu a naději na lepší úděl”. Dobře, ale proč ta absolutní negace statu quo místo politicky formulované alternativy, ptá se autor textu, proč odmítají protestující zařadit svůj hlas do spektra politiky a negují dnešní politický model?

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo, který získáte na stáncích.