Karvinsko závislé na uhlí z Austrálie. Je to správné, těžba už nemá smysl, zní z kraje

DOVOZ UHLÍ

Karvinsko závislé na uhlí z Austrálie. Je to správné, těžba už nemá smysl, zní z kraje
Důl ČSM, poslední činný černouhelný důl společnosti OKD. Foto: Wikimedia Commons/Petr Štefek
2
Ekonomika

Markéta Malá

Těžba černého uhlí v Česku se už brzy stane minulostí. Poslední funkční důl na uhelném Karvinsku má skončit do konce roku a surovina se nyní musí dovážet až ze zámoří. Celá Evropa má totiž uhlí kvůli ukončování těžby nedostatek. O tom, zda se závislost na dovozu uhlí a uzavřené ostravské doly Česku vyplatí, mluvil deník Echo24 s náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje Jakubem Unuckou (ODS).

Do Česka minulý týden poprvé připlula po Labi loď s více než tisícovkou tun černého uhlí z Austrálie. Tam probíhá hlavně povrchová těžba uhlí, která je oproti té hlubinné mnohem méně nákladná. Dosud uhlí z přístavu v nizozemském Rotterdamu vozily vlaky, lodní doprava tedy byla na zkoušku kvůli plánované výluce na trati. Z Děčína je poté uhlí vlakem převezeno na Ostravsko, kde je ho kvůli útlumu těžby nedostatek. Tamní hutě jsou na uhlí závislé a musí ho dovážet.

Podle rejdařů jde o přelomovou zakázku, protože uhlí se po Labi dříve vozilo běžně, ovšem jen z Česka do zahraničí. Černé koksovatelné uhlí není určeno pro teplárenství ani energetiku. Jedná se o metalurgické koksovatelné uhlí a koks je pak nezbytnou surovinou pro výrobu surového železa a následně oceli.

V Česku je jediným producentem černého uhlí společnost OKD. Těžba ale postupně končí. Těží se už jen v Dole ČSM, kde se těžba plánuje ukončit do konce roku, nejpozději na jaře 2023. Ačkoliv působí dovoz uhlí do dříve s těžbou pevně spjatého Karvinska absurdně, podle náměstka Unucky se zde uhlí těžit už opravdu nevyplatí.

„Malá těžba se nevyplatí“

„Je to jak z ekonomických, tak i z ekologických důvodů. Spotřeba černého uhlí v našem kraji klesá, momentálně je jeho spotřeba okolo čtyř miliónů tun ročně. V roce 2025 to už bude jen 1 až 2 milióny tun. A tak malá těžba se opravdu nevyplatí. A nechat si dále devastovat krajinu a uhlí prodávat do zahraničí je nesmysl. OKD nemá papíry na těžbu po roce 2022. Aby mohli dále těžit, museli by získat povolení a to trvá asi tři roky. A byl by nutný souhlas Polska, což se v kontextu sporu o důl Turow jeví jako nereálné,“ řekl pro Echo24 Unucka.

Podle něj je těžba uhlí v OKD nadprůměrně nákladná. „Jednak je uhlí hluboko, jednak je OKD zatíženo z minula obrovskými ekologickými škodami, které je v podstatě nemožné z výnosů těžby zaplatit, i kdyby se cena uhlí držela vysoko několik let. A cena uhlí kmitá neuvěřitelným způsobem, během roku jsou to stovky procenty. Spolehnout se na vysokou cenu je jako hrát ruletu,“ domnívá se Unucka. Redakce požádala o vyjádření i společnost OKD, do vydání textu však na dotazy nereagovala.

Uhlí vytěžené z Dolu ČSM putuje výhradně k podnikům Třinecké železárny a Liberty a dále pak k obchodníkům, kteří ho prodávají dalším koksovnám. „Každá vsázka uhlí do koksovny se totiž míchá z několika různých druhů uhlí tak, aby bylo zajištěno potřebné chemické složení. Proto se australské uhlí dováželo i dříve a míchalo se s tím českým, polským a ruským. Energetické uhlí se už v dole ČSM netěží,“ říká náměstek hejtmana.

V Dole ČSM jsou ještě zhruba dva miliony tun vytěžitelného uhlí. „Pokud budou těžit rychle, tak to stihnou do konce roku. Pokud pomaleji, tak do jara 2023. Záleží na tom, zda těžba půjde hladce a rovněž na tom, co je výhodné pro horníky. Zda mít prémie za nadprůměrné výkony nebo více odpracovaných šichet pro budoucí rentu,“ tvrdí Unucka.

Celkově má tedy náměstek moravskoslezského hejtmana názor takový, že uzavírání dolů na Karvinsku chybou není a ukončení těžby oblasti prospěje.

„Karvinsko je jedno z nejznečištěnějších míst u nás. Těžba uhlí a s tím spojená prašnost je jednou z příčin tohoto stavu. Důsledkem je vyšší nemocnost, nižší doba dožití, málo investorů a zejména odchod mladých pryč. Ne náhodou jsou obě dvě hornická města Karviná a Havířov úplně poslední v žebříčku kvality života v Česku. Proto je konec těžby správný. Samozřejmě za předpokladu, že to nezpůsobí kolaps tepláren či hutí, ale k tomu právě slouží zajištěné dovozu uhlí různými cestami, třeba z Austrálie a po vodě,“ myslí si Unucka.

O uhlí byl v loňském roce celosvětově obrovský zájem. Po covidovém nuceném útlumu ekonomiky masivně vzrostla poptávka po elektřině, a tu nebylo možné pokrýt prosazovanými nízkoemisními zdroji. Znovu se tedy zapojovaly uhelné elektrárny, aby spotřebu energie pokryly. Poptávku po z uhlí táhl nahoru také prudký nárůst cen zemního plynu. Uhelná energie se totiž stala ve srovnání s plynem nákladově dostupnější.

V posledních dvou letech ceny uhlí kvůli útlumu ekonomiky spíše klesaly, v první polovině roku 2020 až na 50 dolarů za tunu. Hospodářské oživení však ke konci roku začalo tlačit ceny nahoru. Loni v říjnu pak bylo uhlí na maximu a prodávalo se téměř za 300 dolarů. Nyní se cena pohybuje kolem 160 dolarů za tunu, což je stále třikrát více než před dvěma lety.