Trh práce je postaven na hlavu. Neodráží realitu!

ÚHEL POHLEDU

Trh práce je postaven na hlavu. Neodráží realitu!
Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

Angličané říkají, že když něco vypadá jako kachna a kdáká to jako kachna, bude to nejspíš kachna. Hluboké to moudro. Takže když něco vypadá jako hospodářský růst a vykazujeme to chování trhu práce jako hospodářský růst, měl by to patrně být hospodářský růst. Jaké to překvápko, když se z toho vyklube nejhlubší recese, jakou kdy Česká republika naměřila.

O co jde: Tento týden Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo data o nezaměstnanosti. (Jen tak mimochodem, tím pokračuje už několikátý měsíc v řadě „politika“ zveřejňování statistických čísel ve zcela nestandardní dobu, než na jakou bylo zveřejnění oficiálně naplánováno, protože politici se chtějí chlubit „svými“ úspěchy co nejdřív.) A data jsou to zcela kuriózní.

Ekonomika totiž žije už půl roku s koronavirem – jenomže na trhu práce to prakticky není vidět. A to vše jen kvůli státním zásahům. Místo toho, aby celkový počet uchazečů o zaměstnání rostl, tedy aby také rostla míra nezaměstnanosti, v říjnu překvapivě tento celkový počet uchazečů o zaměstnání naopak poklesl (!) na 271 685. Nezaměstnanost tedy i přes hospodářskou krizi klesá.

Pak ovšem je pochopitelné, že značná část lidí vůbec nechápe, že se nacházíme v krizi. Dvouciferný propad HDP je nezajímá, protože ho necítí na vlastní kůži. To, že mnohé podniky nemají práci a jedou na rezervy, řadoví zaměstnanci nevnímají. Ti jsou totiž zvyklí klást v duchu rovnítko mezi hospodářskou krizi a vysokou nezaměstnanost. Podniky nikoliv – pro podniky je krizí situace, kdy nevyrábí či neposkytují služby. Pro ně je tedy krize plnokrevná. Já se ale dost často setkávám se situací, kdy zmíním stávající hospodářskou krizi – jsme ostatně v nejhlubší recesi, jakou si kdy naše země od počátků sledování této statistiky prošla – a reakcí je poměrně pobouřená až agresívní odpověď: „Jaká krize? Tohle že je krize?!“

Do jisté míry je ale pochopitelné, že obyvatelstvo podléhá této falešné iluzi, že se zemi ekonomicky daří. Projevuje se totiž klasická sezónní poptávka, jako by se nechumelilo a lidé nenosili roušky. Nezaměstnanost, přesněji řečeno tedy podíl nezaměstnaných na pracovně aktivním obyvatelstvu, se díky tomu snížila na 3,7 %. To je vzhledem k rozsahu krize neuvěřitelně nízké číslo. Když se data přepočítají metodikou Eurostatu, dostaneme se dokonce pod 3 %, zatímco EU27 se pohybuje s nezaměstnaností kolem 7,5 %. Něco je tedy zatraceně divně.

A co je divně či špatně? Asi takhle: Každá nerovnováha v ekonomice se podle logiky propojených nádob provalí na nějakém jiném místě. Třeba když centrální banka nepřirozeně sníží úrokové sazby, provalí se to nepřirozeně slabým měnovým kurzem. Nebo když centrální banka nasype příliš peněz do oběhu, provalí se to buď příliš vysokou inflací, nebo příliš vysokými cenami cenných papírů. A tak dál. No, a příliš nízká nezaměstnanost má zase svou protiváhu v obřím deficitu státního rozpočtu.

Nicméně i kdybychom věc postavili tak, že obětujeme veřejné finance ve jménu udržení nízké nezaměstnanosti, bude to skřípat a začnou se objevovat mouchy. Například program antinivirus nemá vliv na počet nově vytvořených volných pracovních míst. Ten proto klesá. Ke konci října poklesl na 310 730 volných pracovních míst. To je o 26 723 méně než před rokem. To je ale pořád překvapivě malý pokles. Ekonomika prudce klesá, vyrábí se mnohem méně, odpracovaných hodin je mnohem méně - a stále se hledají zaměstnanci. To není normální. Trh práce evidentně neodráží realitu. Zdá se, že mnoho podniků ještě nezměnilo svá očekávání a očekávají brzký návrat ekonomiky do normálu. Dobře si pamatují, jako bylo v posledních letech těžké najít lidi, a teď je pro jistotu nechtějí propouštět.

Na jedno volné pracovní místo připadalo v říjnu v průměru jen 0,9 uchazeče. I to je příliš málo! Trh práce hledá lidi, kteří v ČR nejsou. Prostě pracovní trh chce lidi do skladů, kde je ale ochotno pracovat jen málo Čechů. Data jsou tak pokřivená a neodrážejí stav ekonomiky.

Politici se dnes přou o budoucnost programu Antivirus. Je ale jasné, že dříve či později skončí. Navždy tu nebude. Možná ho nahradí nějaký kurzarbeit, nejspíš bude v nějaké měkčí formě. To sice bude dál bránit velkému nárůstu nezaměstnanosti, nicméně tlak na růst nezaměstnanosti by přesto měl přetrvat. Veřejné peníze jednou dojdou. Ekonomika je hluboko pod potenciálem, nevyrábí jako dřív. I když příští rok poroste, svého potenciálu ještě dlouho nedosáhne. Vládní opatření růst nezaměstnanosti jen odkládají a brzdí změnu struktury ekonomiky, protože nové podniky nemají kde brát zaměstnance. Ti zůstávají v neperspektivních podnicích.

Mnoho zaměstnanců je dnes už fakticky nezaměstnaných, jen si to ještě neuvědomují. A do jisté míry si to možná neuvědomují ani jejich zaměstnavatelé. Vládní opatření nemají šanci – dokud ještě existují v zemi zbytky kapitalismu – nárůst nezaměstnanosti odstranit; ona ho pouze odložila na později. Na dobu, když už bude pro občany těžko pochopitelné, že nezaměstnanost roste v důsledku covidu-19. Tou dobou už možná bude virus dávno skoro „zapomenut“.

Vazba HDP, průmyslové výroby a maloobchodních tržeb na počty zaměstnanců v ekonomice se nám rozpadla. Predikce jsou složitější. Navíc vše komplikuje fakt, že v příštím roce mohou být další lockdowny. Ohledně zázračné vakcíny jsem skeptická, další lockdown na jaře 2021 by mě vůbec nepřekvapil.

Nyní to vypadá tak, že letos bude průměrná nezaměstnanost činit 3,6 %. To je vzhledem k probíhající krizi super nízké číslo. Příští rok jsou volby. Politici budou dělat vše pro udržení nízké nezaměstnanosti alespoň do voleb. Ta přesto poroste. Ekonomika stále nebude tam, kde byla v roce 2019. Náš firemní model i přes zvýšenou nejistotu očekává nárůst průměrné nezaměstnanosti k 4,3 %. To je pořád nízká nezaměstnanost. Politikům se podařil „zázrak“. Škoda jen, že se nám tenhle „zázrak“ vrátí jak bumerang v době, když už na to nikdo nebude mít náladu.