Buňky, které mládnou. Podaří se naplnit odvěkou touhu lidstva?

ECHOPRIME

Buňky, které mládnou. Podaří se naplnit odvěkou touhu lidstva?
Kam může dospět omlazování buněk? Zpátky až k vajíčku a spermii by to asi chtěl málokdo. Foto: Shutterstock
Týdeník

Marian Kechlibar

Celé složité lidské tělo má počátek v jedné buňce. Svaly, šlachy, srdce, plíce i mozek s jeho miliardami spojů, to všechno se v matčině děloze vyvíjí z oplozeného vajíčka. První fáze našeho vývoje, embryo, je plné buněk, které se mohou vyvinout v libovolnou lidskou tkáň. Kvůli této schopnosti se jim říká „pluripotentní“.

Kolem studia a případného použití embryonálních buněk existuje etická kontroverze, protože k jejich zisku je potřeba vytvořit a následně zničit vyvíjející se lidské embryo. Za prezidenta Bushe byl jejich výzkum omezen zákonem, za éry Baracka Obamy se restrikce zase uvolnily. Tou dobou už ale stejně nešlo o kritickou otázku, protože mezitím se věda začala posouvat jiným směrem.

Zásadní objev, který za onu změnu směru mohl, učinil japonský vědec jménem Šin’ja Jamanaka. Už dřív se vědělo, že i dospělá těla obsahují určité množství specializovaných kmenových buněk. Ale co obyčejné buňky, řadové stavební kamínky, které tvoří tkáně našich těl? „Nepamatují“ si náhodou svoji minulost, doby, kdy bývaly pluripotentními kmenovými buňkami? Je to vzdálená minulost, stalo se to před několika desítkami buněčných dělení, ale něco z téhle dávné minulosti by přece jen mohlo přežívat. To byla otázka, ke které se Jamanaka se svým týmem rozhodli najít odpověď.

A roku 2006 slavili úspěch. Odpověď zněla, že běžné tělesné buňky si svoji dávnou minulost pamatují, a že je dokonce k tomuto stavu lze vrátit. Proces, na který Jamanaka přišel, byl ovšem značně neefektivní. Pouze jedna z několika tisíc dospělých tělesných buněk se působením vhodných faktorů dala změnit zpátky v pluripotentní kmenovou buňku. Ale na Nobelovu cenu, udělenou roku 2012, to bohatě stačilo.

A protože v době, kdy Jamanakovy experimenty konečně začaly dávat výsledky, byly v módě iPody a iPady, dal Jamanaka těmto starým mladým buňkám jméno iPSC, indukované pluripotentní kmenové buňky. Na rozdíl od těch embryonálních (ESC) nebyly nijak eticky kontroverzní, vždyť se daly vyrobit z drobného odebraného vzorku tkáně. Navíc byly plně geneticky kompatibilní s tělem dárce. Zásadní otázka tedy zněla: Co všechno – kromě zisku Nobelovy ceny – s nimi lze podniknout?

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěním vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: echo