Česko uvízlo v chaosu. Počet nových případů koronaviru na počet obyvatel je po Španělsku už druhý nejvyšší v Evropě. A co je mnohem horší, kabinet Andreje Babiše neví, jak dál. Nemá žádnou strategii – nebo ji zatím bohužel lidem nepředstavil. A jak ukazuje letošní velmi krátká koronahistorie, ti, kdo nemají strategii a situaci nezvládají, nakonec končí v tvrdých středověkých lockdownech.
Jako to aktuálně sledujeme ve Velké Británii, kde konzervativní kabinet Borise Johnsona velmi vážně uvažuje už o druhém vypnutí země. Uvažuje o něm i proto, že britská vláda nebyla schopná rozjet masivní testování na covid, jaké dnes mají v Evropě Němci, Dánové, Švýcaři nebo Lucemburčané. Zároveň nemá odvahu nechat ochranu na osobní zodpovědnosti lidí, bez restrikcí nechat zemi virem promořit, jako to udělali Švédové. A když není ani schopnost testovat, ani odvaha nechat viru volnější průběh, končí to vypnutím společnosti, které má ničivé ekonomické, společenské a psychologické následky.
My teď stojíme na podobné koronakřižovatce. Ve vyspělém světě se proti koronaviru používají tři strategie. Dvě mají dnes půl roku po startu krize své viditelné přednosti, rizika a cenu, která se za ně platí. Třetí nemá přednosti žádné. Ekonom Daniel Münich, jenž na jaře působil v ekonomickém týmu při krizovém štábu, ty strategie popsal jako promořování, chytrá karanténa a systém brzda–plyn. V různých zemích jsme viděli různé kombinace těchto strategií.
Chytrá karanténa, to je Jižní Korea či Německo. Velmi masivně se testuje, trasují se kontakty nakažených a při té masovosti testů se virus daří držet pod kontrolou. To všechno se dělá proto, aby se musela co nejméně vypínat společnost a ekonomika. Němci i Korejci jsou dnes po půl roce od startu covidu úspěšní. Na tuto strategii postupně nastoupili třeba i Dánové nebo Finové. Při jednom z nejvyšších počtu testů na obyvatele ve vyspělém světě je zároveň těch testů velmi málo pozitivních. V Německu je to aktuálně 0,8 procenta. V Koreji 0,9, v Dánsku 0,6, ve Finsku 0,5 procenta. Jen pro srovnání: v Česku to v posledním týdnu bylo přes deset procent pozitivních testů. A když se odečtou opakované testy stejných osob, z oficiálních statistik vyjde, že je to dvacet procent pozitivních. Jsme na tom skoro nejhůř ve vyspělém světě.
Tato čísla jasně ukazují, že ani náhodou neplatí slova Andreje Babiše, že máme tolik nakažených, protože hodně testujeme. Máme je proto, že testujeme málo nebo pozdě. Prostě to testování nezvládáme. Počet testů na obyvatele je v Česku šestý nejnižší z celé Evropské unie. Před námi je jedenadvacet zemí. A třeba i ti Francouzi, jimž se dnes nákaza šíří zemí velmi rychle, mají jen 5,4 procenta pozitivních testů. Chytrá karanténa tady opravdu nefunguje. Tady jsou jasná data.
Druhá strategie je promoření s minimem restrikcí a pouze doporučeními, jak se mají lidé chovat, kterou si zvolilo v Evropě Švédsko. I tam je dnes po několika hodně divokých měsících koronavirus pod kontrolou. Jednou z hypotéz je, že už si švédská společnost setkáním s virem a promořením vytvořila kolektivní imunitu. I Švédové zároveň masivně testují (v počtu testů na obyvatele jsou před námi). Jen 1,1 procenta je přitom pozitivních.
Brzda–plyn
Pak je strategie brzda–plyn, do níž se pouštějí zoufalé země, které nejsou schopny zorganizovat masové testování a nemají odvahu na švédskou promořovací cestu. Sem patří citovaná Británie – a bohužel také my. Dopady na společnost jsou v tomto scénáři nejhorší.
Pokud se chceme ze současné pasti dostat, musíme volit strategii chytré karantény, promoření nebo jejich kombinace. To znamená nechat společnost volně žít, posílit testování a trasování, chránit ohrožené a zajistit dostatek kapacit v nemocnicích. Nevypadá to, že by vláda Andreje Babiše u něčeho z těchto bodů přicházela s konkrétními návrhy. Místo toho ve stresu přemýšlí, co zase vypne.
Opozice sice hodně a hlasitě křičí, jaký tady Babiš vytváří chaos. Zatím ale nepřišla s mnoha konkrétními dobrými nápady, jak situaci řešit. ODS teď konečně s jedním takovým přichází. Poslanec Marek Benda chce prosadit, aby se mohlo testovat na covid i v lékárnách. Nápad mu dodal předseda pražské ODS Tomáš Portlík – a Benda už se jako zdatný a protřelý legislativec ujal jeho produkce. Aby to bylo možné, je potřeba změnit zákon. Marek Benda uvažuje o tom, že testy v lékárnách vloží kvůli rychlosti do některého ze zákonů, které se právě ve sněmovně projednávají ve druhém čtení.
Je to konkrétní, logická a praktická věc. Akademici stále upozorňují, že coby země, která patří v biochemii ve špičce, máme rozsáhlé zázemí akademických laboratoří, kde by se mohlo testovat. Akademici jen potřebují, aby jim prostě někdo nabral a dodal vzorky, a oni už testy udělají. Testovací místa především v nemocnicích už aktuálně nestíhají. Masivní zapojení akademických laboratoří by mohlo kapacity výrazně zvýšit.
A Marek Benda nyní nabízí cestu, jak ty vzorky odebrat. Magistři v lékárnách jsou farmaceuti, žádní amatérští prodavači. Neměli by tedy problém vzorky odebírat. Řada lékáren je prostorných, takže by se dal oddělit „čistý“ provoz pro běžné zákazníky od „špinavého“ na testování. Dají se před ně navíc klidně postavit stany, jako stojí v nemocnicích. Nikdo nikomu nic nebude nutit. Lékárnám se jen otevře možnost. Kdo ji bude chtít využít, může, kdo na to nemá prostor, prostě to dělat nebude. Jistě se najde hodně argumentů, proč to nejde, případně že to není snadné. Ale opravdu to není nic víc než možnost. Ve Spojených státech se mimochodem v lékárnách běžně očkuje třeba na chřipku.
A ti Němci, kteří jsou aktuálně evropskými šampiony v testování, nabízeli koncem léta při návratu z dovolených odběry na mnoha nádražích a dálničních odpočívadlech. Hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Z pasti a hrozby dalšího destruktivního lockdownu nás nezachrání neustálý křik, jaký chaos to tady Babiš dělá. To už dnes vidí úplně každý. Zachrání nás nápady, jak masivněji testovat, chránit zranitelné a ostatní nechat v klidu žít, pracovat, chodit do škol a sportovat. Ne sedět doma v dalším vypnutí země.
00:01
