Babiš, nejúspěšnější socialista Evropy

To, co bývá zvykem nazývat levicí, je aktuálně v celém západním světě bez šance vyhrát volby. Vytváří se zdání, že společenské kyvadlo se zase na nějakou dobu zhouplo doprava. Je to falešný a zavádějící dojem. Příběh je jinde. Levice se v tažení za lepšími zítřky ztratila svým voličům. Nabízí jim politiku, o kterou nemají zájem. A ignoruje jejich skutečné zájmy. To je jistý recept na volební porážky. Své voliče přenechává stranám, které jsou často mylně popisovány jako pravicové nebo populistické.

Levice téměř všude – od Německa přes Spojené státy po část naší ČSSD – upnula své síly a zájem k progresivismu a otázkám identity. Bojuje kulturní a ekologistické války. Hájí bezbřehou a nekontrolovanou migraci. Soustředí se na politickou korektnost, otázky práv menšin, gender, transgender, homosexuální svazky, diskriminaci, internacionalismus. To jsou ale témata, která jsou důležitá pro zlomek občanů. Podle různých průzkumů a volebních výsledků je to tak kolem 10, maximálně 20 procent voličů. Podíl ve společnosti v různých zemích se liší. Drtivou většinu společnosti to ale buď vůbec nezajímá, protože se to míjí s jejich zájmy a starostmi, nebo je to přímo odpuzuje.

To, co levicoví voliči chtějí a co jim levicové strany v honu za pokrokářstvím nenabízejí, je tradiční socialismus. Popsat ho je docela snadné. Je to silný stát, který se o ně stará, rozhoduje za ně a dost jim organizuje život. Pečovatelský stát, jistící člověka od kolébky do hrobu. Do vrcholného stadia byl rozvinut v posledních desítkách let v některých zemích Evropské unie. A teď je hodně ohrožován právě progresivismem, na který levicové elity houfně přesedlávají. Z médií, z velké části ovládaných progresivisty, mají dojem, že to je trend doby. Ten dojem je velmi falešný a vede je do volebních porážek. Život je jinde.

Socialismus je mezi levicovými voliči stále víc v kurzu. Nedávný průzkum amerického institutu Gallup ukázal, že prudce roste podíl voličů demokratů, kteří jsou fanoušky socialismu. A ubývá těch, kdo považují za lepší společenský systém kapitalismus. To znamená co nejvíce volného trhu, svobody a co nejméně zásahů státu do života. Padesát sedm procent voličů demokratů hodnotí socialismus pozitivně. Průzkum dělá Gallup vždy po několika letech. Je v něm vidět drobný pokles proti roku 2016, kdy bylo socialistů 58 procent. Mohlo by se zdát, že je to posttraumatická reakce na finanční krizi z roku 2008, kdy kapitalistické finanční elity, tradičně privatizující zisky, brutálně socializovaly své ztráty. Museli je za ně zaplatit daňoví poplatníci. Po krizi v roce 2010 ale bylo mezi demokraty jen 53 procent fanoušků socialismu. Stejně jako o dva roky později.

Ještě výraznější je pokles demokratů s pozitivním názorem na kapitalismus. Součet nemusí dohromady dávat sto procent. Respondent se může zároveň označit za fanouška obou společenských systémů. Mezi demokraty pozitivně hodnotí kapitalismus jen 47 procent z nich. To je pokles o devět procent jen za poslední dva roky. Ještě v roce 2016 jich bylo 56 procent. V roce 2012 bylo ještě mezi demokraty víc kapitalistů než socialistů se skóre 55 : 53.

Socialistická náklonnost mezi voliči republikánů je naopak nejnižší za posledních osm let. Je jich jen 16 procent. O procento méně než v roce 2010. Fanoušků kapitalismu je mezi nimi 72 procent.

Celkově ale ve Spojených státech převládají kapitalistické instinkty. Bez ohledu na volební preference je má 61 procent Američanů. Je to ale nejméně za posledních osm let.

Největší mentální socialisté jsou mladí lidé mezi 18 a 29 lety. Je jich 51 procent. Stejně jako v roce 2010. Jenže za tu dobu se v této generaci prudce snížil počet Američanů, kteří pozitivně hodnotí kapitalismus. Je jich jen 45 procent. Ještě v roce 2016 to bylo 57 procent a v roce 2010 se za ně považovalo 68 procent mladých Američanů. Za osm let jich ubylo 23 procent. To je obrovská změna atmosféry v nejmladší generaci voličů.

Mezi všemi Američany z generace 30 plus už kapitalisté výrazně převažují nad socialisty a jejich podíl v generaci se příliš nemění. V generaci 30 až 49 let je 58 procent stoupenců kapitalismu. Mezi lidmi nad 50 let je to 60 procent. V žádné jiné generaci na rozdíl od nejmladších socialistů nepřibývá. Je jich od 28 do  41 procent. Vůbec nejméně socialističtí jsou nejstarší lidé nad 65 let.

Rostoucím socialistickým instinktům se ve svém projevu o stavu unie tento týden věnoval i Donald Trump. „Ve Spojených státech jsou alarmující nová volání, abychom zavedli socialismus. Amerika byla založena na svobodě a nezávislosti, nikoliv na vládních zásazích, dominanci a kontrole. „Zařídíme, aby se Amerika nikdy nestala socialistickou zemí,“ prohlásil Trump za aplausu republikánů. Dobře si vědom toho, že drtivá většina Američanů socialistické instinkty nemá.

Ti, kdo je mají, ale nejsou politicky obslouženi. To jsou ti mladí, kteří v demokratických primárkách volili pravověrného socialistického veterána Bernieho Sanderse, jenž málem porazil pozdější prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou. Pokud chtějí demokraté vůbec pomýšlet na poražení Trumpa v příštích volbách, musí proti němu postavit socialistu, nikoliv progresivistu. Socialistu, který Trumpovi sebere jeho agendu ochrany životní úrovně širokých vrstev Američanů.

U nás bohužel podobně kvalitní generačně hodnotové průzkumy, jaké nabízí Američanům Gallup, nemáme. Dá se ale odhadnout, že socialistické instinkty, touha po silném autoritativním státě, zajišťujícím životní úroveň, mají spíš starší generace. Pro ty dělá špičkovou socialistickou politiku s rozdáváním důchodů, zvyšování sociálních dávek a slevami na vlaky Andrej Babiš. Je to v této chvíli jeden z vůbec nejúspěšnějších socialistů v Evropě.

Silně socialistické návrhy a instinkty projevuje díky správnému porozumění tomu, po čem je ve společnosti poptávka, řada lídrů, kterým se často mylně říká pravicoví. Vůdkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penová nabízí spolu s tvrdým přístupem k migraci silně socialistickou hospodářskou a sociální politiku. Nejvíc na ni sedí označení národní socialistka. Také se o dost hlasů přetahuje s vůdcem krajní levice Jeanem Lucem Mélenchonem. Šéf italské vládní Ligy a ministr vnitra Mateo Salvini býval v mládí komunistou a posléze byl v separatistické straně, tehdy ještě se jménem Liga severu, lídrem její levicové frakce. Dnes odmítá škrtat v italském rozpočtu, aby mohl vyššími sociálními dávkami pomoci pěti milionům chudých Italů. Podpora Ligy se od voleb víc než zdvojnásobila.

Babiš, Le Penová a Salvini jsou dnes přední evropští socialisté. Sbírají levicové voliče, kterým lídři utekli k progresivismu. Většina levicových voličů chce tradiční socialismus, nikoliv pokrokářství.