AD: Minout se kontinentem

NÁZORY ČTENÁŘŮ: Musím se přiznat, že text Petra Pitharta, tedy dodatečný úvod k Václavu Klausovi mne docela pobavil. Tak třeba tady: „Rovněž jsem pro prostupné hranice států a také vím, že bez hranic není občan ani politika. Vím, že EU nesmí být stát, tím méně superstát: uklidňuje mne, že jím není. Jak správně píše Klaus, je to nestát. Také já jsem pro nutnou, limitovanou a kontrolovanou migraci…Jsem proti absurdní, přepjaté politické korektnosti, ale budu chránit před urážkami ty slabší.“

Znáte pohádku o Královně Koloběžce? Obutá-neobutá, přijela-nepřijela, oblečená- neoblečená, dar-nedar? „Nezná míru a nemůže za to. Něco jej žene, aby byl vždy první, vždycky vítěz. Vždycky jediný vítěz. Nadopovaný ctižádostí už odmala.“

Pan Petr Pithart byl předsedou české vlády, šest let předsedou Senátu, kandidoval na funkci nejvyššího ústavního činitele, na prezidenta. Do těchto vrcholných politických funkcí ho hnala, na rozdíl od Václava Klause, patrně vrozená skromnost, ba možná i obsesivní plachost?

Knihu Erika Hoffera pan Pithart přeložil. A když už ji přeložil, neměl ji Václavu Klausovi dávat. Ten by dnes mluvil pěkně v čistě měkkých formulacích, jak se na správného politika sluší a patří. S panem Mečiarem by se ve vile Tugendhat dohodli a společným úsilím by postavili útulný dvojdomek. V něm by si každý žil úplně po svém, jak pokud jde o jeho opravy, tak i platby za energie, prostě jak by kdo uznal za vhodné.

Zbývá jen otázka, zda pan Pithart přeložil The Passionate State of Mind také do maďarštiny. Je to docela možné. Daly by se tím vysvětlit radikální postoje Viktora Orbána. Ten chlap je opravdu hrozný a pan Pithart k němu pociťuje oprávněný odpor. Orbán totiž nejen mluví, ale svoje slova také proměňuje v činy.