Babiš poražen, a stačí to?

POLITICKÁ ARÉNA: Letošní volby nebyly o vážných tématech. Předvolební boj byl veden bez zřetelné ambice soutěžit o hlasy voličů nabídkou představ o tom, jak by měla vypadat budoucnost naší země. Jedinou – ovšem zásadní, emotivní a neobyčejně vyhrocenou – třecí volební plochou byl spor „babiš-antibabiš“.

Netřeba se Andreje Babiše a jeho „maláčovsky“ rozhazovačné vlády zastávat. Je dobře, že Maláčové sociální demokracie zmizela z povrchu politického světa už proto, že míra rozvratu veřejných financí, na nichž se socialisté v minulých letech významně podíleli, je zdrcující.

Jakkoli bylo téma „vyhnání Babiše“ tématem zástupným a únikovým, výsledky voleb svědčí o tom, že většině voličů to stačilo. Povrchnost veřejného mínění umožnila stranám a koalicím vyhnout se tématům skutečně zásadním. Tématům, která v blízké i vzdálenější budoucnosti budou určovat kvalitu života českých občanů, hospodářský výkon země a sociální stabilitu i roli České republiky ve světě. Nabízí se tak jednoduchá otázka: když se lídři báli formulovat své názory k zásadním tématům současnosti v kampani, proč by rázem měli mít odvahu řešit tato témata po volbách?

Je po volbách a Andrej Babiš byl poražen. Sjednocující cíl – společně sdílená nenávist k Babišovi (ve které jakýmsi zázrakem nezbývalo moc prostoru na obdobnou nenávist k hrůznému vládnímu řádění socialistů v čele s Hamáčkem a Maláčovou) – zmizel. Tvrzení koaličních lídrů, že vzájemné názorové rozdíly jsou ochotni dlouhodobě vyhlazovat a překonávat, však příliš důvěry nevzbuzují.

Přesto bude koalice zřejmě držet pohromadě zuby nehty především proto, aby se vyhnula blamáži v očích voličů. Než ztrátu tváře před veřejností, budou koalice rozmělňovat už tak zředěný program a postupně ustupovat ze svých názorových pozic. Romantika koaliční spolupráce byla vyčerpána euforií povolební noci, teď přijde všední politická próza. Programová odlišnost jednotlivých subjektů účelově spojených do koalic ovšem musí dříve či později vyhřeznout.

A přesto existují témata, ve kterých si budou členové vládní koalice zřejmě bez větších problémů rozumět. Například v otázce zahraniční politiky České republiky. S jistotou se dá říci, že směřování budoucího Fialova kabinetu bude v historii samostatné ČR nejvýrazněji probruselské, proněmecké a posílí „čaputizaci“ V4 (údajný nominant TOP 09 na pozici ministra zahraničních věcí Ondřej Kolář to nazývá „demokratizací V4“), což dále oslabí pozice Maďarska a Polska (to i skrze spor o elektrárnu Turów, který některé subjekty budoucí vlády průběžně vyhrocují).

Ani obratu k lepšímu se zřejmě nedočkáme ve vztazích naší země s Ruskem a Čínou. Už proto, že to byly právě politické subjekty budoucí české koaliční vlády, které k eskalaci napětí ve „východních“ vztazích významně přispěly. Oč úporněji bude vládní koalice pokračovat v destrukci vztahů směrem k Rusku a Číně (se všemi neblahými hospodářskými důsledky), o to více bude hledat vzor v dnešních progresivismem rozložených západních společnostech. Je ale taková zahraniční politika v zájmu občanů České republiky?

Volby fakticky potvrdily trend, ve kterém z české vládní politiky mizí realistické politické postoje k současné podobě evropského integračního procesu. České národní zájmy obětovala na bruselský oltář Babišova vláda – Babišova „euroskepse“ posledních týdnů byla neautentická a proto nedůvěryhodná. Budoucí český kabinet bude tímto směrem pokračovat, neboť probruselský étos bude mít zafixován v samotných základech své existence. Aniž by si to tak část voličů uvědomovala, svými „antibabišovskými“ hlasy otevřela – a třeba i nechtěně – dveře k nekomplikované akceptaci unijního zeleného extrémismu, bruselského progresivismu a nákrokům k přijetí evropské měny.

Českou republiku, stejně jako okolní země, čekají nelehká léta. Výsledky podzimních voleb, přestože odstranění Babiše bylo provázeno frenetickým nadšením „koaličníků“, příliš optimismu v budoucnost normálnímu občanu nenabízejí. Jejich vítězové nám o svých budoucích plánech totiž před volbami mnoho neřekli a to, o čem po volbách začínají mluvit, moc nadějné zatím není.