Maskovaná progresivistická daň

Je to exemplární ukázka, jak prosazuje velmi motivovaná, ideologicky pevně přesvědčená menšina své zájmy. Nová vlna šíření progresivního dobra se jmenuje Koncepce udržitelných financí Evropské unie. Tak jako v roce 1977 donutili politici novou regulací známou jako Community Reinvestment Act (CRA) popřít princip rizika a půjčovat na bydlení lidem, u nichž bylo zjevné, že hypotéky nebudou schopni splácet, teď chtějí donutit banky, aby půjčovaly na „trvale udržitelné“ a „společensky zodpovědné projekty“, které nemají potenciál samy o sobě vydělávat. Pravidla pro to, jak se vykazuje riziko a zisk, se tudíž musí úplně postavit na hlavu přes nové ratingy a zelené úvěry a dluhopisy. Je jsou to nechvalně proslulé sociální hypotéky, které stáhly svět do těžké finanční a hospodářské krize po roce 2008 v nové verzi 2.0.

Podobnost je varovná. Proto stojí za to si pro pochopení celé nové trvale udržitelné ekonomiky, kterou chce začít Evropská komise novou regulací diktovat, na začátek chronicky známý příběh sociálně zodpovědných hypoték připomenout.

Zmíněný Community Reinvestment Act z roku 1977 nutil banky přesnými regulačními pravidly, aby část půjček poskytovaly i lidem z chudých čtvrtí. Jedním z parametrů, jež regulátor sledoval, bylo právě to, kolik peněz tam poslaly. Města byla rozdělena do map čtvrtí podle průměrného příjmu a celkové sociální situace obyvatel. Ta nejchudší patřila do kategorie D. A právě objem půjček déčkařům se pečlivě sledoval. V bilancích bank a spořitelních družstev se to maskovalo tak, že na ně banky úplně nelogicky musely vytvářet menší rezervy než na půjčky bohatším klientům. A mezi takzvané špatné úvěry, což jsou půjčky, kde dlužníci mají potíže s platební morálkou, se registrovaly až výrazně později, než když měli potíže se splátkami třeba áčkaři nebo béčkaři. Trochu to připomíná dnešní snižování latěk ve školách pro děti, jimž psychologové diagnostikují nějaké psychologické problémy typu poruch koncentrace nebo učení. Dává se jim delší čas nebo jednodušší úkol, ale výsledek se hodnotí stejně jako u jiných studentů. Se sníženou laťkou se vytváří dojem, že jsou stejní. Banky musely pravidelně procházet takzvaným CRA Compliance, tedy ratingem, jak sociální regulaci vycházejí vstříc.

Finančně to samozřejmě nevycházelo, což bankám snižovalo zisky, ceny akcií a bankéřům platy. Rozhodly se to proto zamaskovat ve finančně inovačních cenných papírech, oněch CDO. Rizikové hypotéky rozemlely na masokostní moučku s kvalitně splácenými, udělaly elegantní finanční instrument, který nabídly investorům. Letadlo NINJA hypoték letělo jedenatřicet let. Ale jako každá pyramidová hra muselo narazit. To se stalo onoho 15. září 2008 a spustilo to velkou finanční krizi. Ta výrazně proměnila svět daleko za hranicí bankovnictví. Donald Trump nebo brexit jsou její dlouhodobé přímé důsledky.

Nebezpečné zelené letadlo

Přesně deset let od tvrdého nárazu letadla hypoték tady máme kompletní návrh na novou trvale udržitelnou regulaci finančnictví. Signálem k jejich přípravě byl podpis Pařížské dohody o ochraně klimatu v prosinci 2015. Hned další rok začíná expertní skupina Evropské unie sepisovat konkrétní plány. Novou regulací, která úplně obrací základní smysl podnikání, jímž je zisk, chce banky přinutit, aby nasměrovaly peníze svých klientů na financování společenského dobra.

Pod taktovkou Valdise Dombrovskise, lotyšského viceprezidenta Evropské komise pro euro a sociální dialog, který má v portfoliu také finanční stabilitu, finanční služby a kapitálové trhy, vznikla expertní komise EU vysoké úrovně pro udržitelné finance. Do jejího čela byl vybrán Němec Christian Thimann, šéf regulace a udržitelného rozvoje ve francouzské pojišťovací skupině AXA. Právě on je autorem návrhu nové koncepce financování a udržitelnosti evropské ekonomiky. Je to převrat v principu fungování finančnictví. Úplně od základu se totiž má změnit filozofie, podle níž banky fungují. Dosud bylo tím hlavním principem chování správného a zodpovědného hospodáře. Za to se přirozeně považovalo dosažení co nejvyšších zisků v rámci pravidel. Tedy zákonů a regulace příslušné země. Bankovnictví je z dobrých důvodů velmi silně regulovaný byznys, protože jeho zhroucení ohrožuje celou ekonomiku. To se teď má změnit. Hlavním principem se má stát financování udržitelného rozvoje. Návrh detailně popisuje, jak toho dosáhnout.

Autoři na rovinu přiznávají, že Evropská unie si dala nějaké strategické cíle, jako je boj proti globálnímu oteplování a prosazování různých sociálních programů. Ty stojí nějaké peníze. Banky je však do toho nechtějí dávat, protože se ekonomicky nevyplácejí, a ony by tak jednaly proti žádanému (i pod hrozbou trestů) principu správného hospodáře. Proto je potřeba je k financování priorit přitlačit novou regulací. Podoba s oním Community Reinvestment Act, který byl prvotním spouštěčem finanční krize (od svého vzniku v roce 1977 byl devětkrát novelizován), je až zarážející. „Před třemi lety si svět zvolil více udržitelnou cestu pro naši planetu a naši ekonomiku, která se projevila v přijetí Pařížské dohody o ochraně klimatu a Agendou udržitelného rozvoje 2030 OSN. Poté, co se Spojené státy rozhodly od klimatické dohody ustoupit, se Evropská unie stala lídrem této historické dohody a cesty k nízkoemisní ekonomice, efektivnější na využívání zdrojů,“ začíná vzletně návrh. A protože to píše bankéř, jde se od progresivní poetiky hned na tvrdá fakta a peníze. „V příštích dvou dekádách bude Evropa potřebovat 180 miliard eur (4,6 bilionu korun, tedy čtyři roční české státní rozpočty – pozn. red.) ročně na investice, především do čisté energie, aby dokázala udržet zvýšení teploty planety pod růstem o dva stupně Celsia. To je největší výzva, ale také obrovská příležitost. Přesměrováním toků veřejných a soukromých financí k zelené a udržitelné ekonomice můžeme zásadně přispět ke snížení rizika klimatické změny.“

A už to jede. „Je potřeba urgentně jednat. Je potřeba přijmout finanční a jiné pobídky, aby se nabízely a prodávaly zelené produkty,“ píše Thimann. Novým regulačním metrem se má stát ESG (The Environmental, Social and Governance Criteria). Etický kodex udržitelnosti. Všechny finanční instrumenty se budou posuzovat přes něj. A protože jde o dílo bankéřů, přicházejí už propracované návrhy, jak konkrétně by to mělo ovlivnit jednotlivé branže finančního byznysu od bank přes penzijní fondy (budou muset zelené dluhy povinně nakupovat) až po ratingové agentury. Měl by vzniknout přesný regulační systém pro klasifikaci „udržitelných“ finančních produktů. Měl by být zaveden evropský standard a značka zelené dluhopisy. Měl by se zavést speciální „udržitelný test“ přímo do evropského práva. A najít účetní pravidla, jak udělat z neziskových zelených a udržitelných investic ziskové. Investoři se prý dosud dostávali pod nezdravý tlak konfliktu mezi dlouhodobými udržitelnými záměry a tlaky trhů na zisky. Popisovali, že musí mít vždycky v kapse dva proslovy: jeden pro analytiky trhů, zaměřené na finanční výkon, další pro zaměstnance na konference typu Davos, kde diskutují o přispění své firmy vzdělání, společnosti a planetě.

Sociální podnik a neziskový zisk

Součástí udržitelných financí není jen environmentalistická regulace financí, ale i regulace sociální. Financované projekty se budou posuzovat i ratingem společenské zodpovědnosti. Je obtížné odhadnout, co všechno si pod tím představit. Hranice představitelného jsou totiž ve společensko-progresivistických projektech velmi fluidní. Výklad různých obecných deklarací, které mají formu měkkého práva, do nichž patří právě koncepce udržitelných financí, jsou velmi tekuté. Proti nedávno v marockém Marrákeši podepsanému Globálnímu paktu OSN o migraci, jehož podstatou je usnadnit migraci a dát přistěhovalcům v cílových zemích víc práv, se překvapivě stavěli progresivističtí němečtí Zelení. Připadal jim málo ambiciózní. Tvrdili, že by se v něm měla objevit i nová kategorie „klimatických uprchlíků“, lidí opouštějících své země kvůli změně klimatu.

V evropské koncepci udržitelných financí se objevuje například pojem „sociální firma“ jako něco, co by měly banky aktivně podporovat, přestože to nepřináší zisky. Podoba se sociálními hypotékami, které také měly podporovat „širší společenské cíle“, a proto se kvůli nim vytvářela maskovací regulace, která praskla ve finanční krizi roku 2008, je až zarážející. Co je to sociální podnik nebo firma? „Evropskou komisí jsou považovány za hodnotné instituce, jejich hlavním cílem je sociální vliv,“ píše se v kapitole o „sociálním rozměru“ evropské koncepce udržitelných financí. Pak přichází přímo nový finanční instrument. Stejně jako „zelené dluhopisy“ mají regulátoři tlačit banky, pojišťovny a penzijní fondy i do „dluhopisů sociálního vlivu“. Co přesně to je? „Jeden ze tří hlavních pilířů investic se sociálním vlivem pod Evropským fondem pro strategické investice (EFSI). Reprezentují hodnotný nástroj pro organizace v sociální ekonomice, hledající přístup ke kapitálu od investorské komunity, mimo tradiční filantropii,“ píše se v dokumentu. Celý ten slovník používaný v koncepci udržitelných financí je úplně nový. S tradičním pragmatickým jazykem finančního světa má jen velmi málo společného. Takže přeloženo do srozumitelného jazyka: banky budou muset financovat neziskovky, přestože to neponese zisk. To je současná varianta nechvalně proslulých hypoték NINJA (No Income, No Job and Assets), půjčky lidem, kteří nemají příjmy, práci ani majetek. De facto nic, z čeho by tu půjčku mohli splácet.

Další novinkou je fond nazvaný Spravedlivá transformace. Je to fond, do něhož by měly finanční instituce odvádět peníze a platilo by se z něj „pracujícím, zaměstnavatelům a komunitám, aby mohli profitovat ze systému obchodování s emisními povolenkami, a podporovat tak proces snižování emisí.“ Takže fakticky nové povinné odvody pro banky na podporu obnovitelných zdrojů. Alternativa povolenek, které už dnes musí platit průmyslové firmy.

Jak skrýt daně před Žlutými vestami

Progresivní finanční revoluce postupuje velmi rychle. Skupina expertů dokončila Koncepci udržitelných financí letos v březnu. Už v květnu začala Evropská komise připravovat jejich uvedení do praxe přes konkrétní regulace. V legislativním balíčku představila tři návrhy. Prvním je nový systém společné evropské klasifikace udržitelných ekonomických aktivit (anglicky ho označuje taxonomy). Je to novodobý ekvivalent rozdělení hypotečních klientů podle sociální situace a tlaku na to, aby se jim půjčovalo. Slovo daň (tax) je výstižné. Fakticky je to nový sazebník, jak jsou které obory a firmy prospěšné, a jak přísně se tedy investice do nich mají posuzovat. Druhým návrhem má být prověřování všech finančních investorů, bank, pojišťoven a fondů, jak dalece přijaly principy environmentální a sociální správy do jejich vyhodnocování rizika při finančních investicích. Jakýsi progresivistický rating. Dnes regulátoři posuzují, jak jsou banky stabilní, jaké mají rezervy. Jestli neperou špinavé peníze. Teď budou muset začít posuzovat, jak plní povinnost financovat progresivistické a „společensky zodpovědné projekty“. Třetím regulačním návrhem má být společné evropské měřítko, podle něhož budou banky a spol. posuzovat, jakou klienti, kterým půjčují a s nimiž obchodují, zanechávají svým byznysem uhlíkovou stopu.

Různé ekologistické spolky už dnes tvrdě nutí banky a pojišťovny, aby nepůjčovaly „špinavým firmám“, provozujícím třeba klasickou energetiku. Výjimkou nejsou demonstrace před centrálami. Teď si Greenpeace a spol. ušetří práci. Už se to bude vymáhat přímo evropskou regulací.

O celé koncepci udržitelných financí se jen velmi málo mluví. Ve finále ji ale bude muset schválit Evropská rada. Přestože je to fakticky skrytá zelená a ekologistická daň uvalená na banky, má formu finanční regulace. U ní není právo veta pro každou zemi. Rozhoduje se kvalifikovanou většinou.

To, že se o zelených financích nemluví, není náhoda. Progresivisté chápou, že tyto nápady nejsou a nebudou populární, proto se je snaží co nejvíc maskovat složitou byrokratickou mluvou. Ukazují přesně novou cestu, kudy se bude progresivistická a zelená revoluce v Evropě ubírat. Po masových nepokojích v Paříži kvůli zvýšení ekologické daně na naftu a benzin je zřejmé, že drtivá většina Evropanů odmítá za splnění progresivních snů platit vyššími účty za energie. Z nich politici ty peníze nevytáhnou. Vzbouří se jako Francouzi proti Emmanuelu Macronovi. Proto je ty desítky miliard eur potřeba ukrýt do bank, pojišťoven atd. V naději, že progresivistické letadlo poletí aspoň těch třicet let jako ono letadlo sociálních hypoték pro chudé.