Tichý odchod hvězdy

KOMENTÁŘ

Tichý odchod hvězdy
Americký herec Chadwick Boseman Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Američany různých přesvědčení i barvy pleti zasáhla koncem minulého týdne nečekaná a smutná zpráva – zemřel populární herec Chadwick Boseman, bylo mu teprve třiačtyřicet let, poslední čtyři roky se léčil s rakovinou, kromě jeho nejbližších o tom nikdo nevěděl. K jeho odchodu se vyjadřovali i lidé, kteří ke světu filmu nemají moc blízko, Chadwick Boseman byl totiž hvězda v něčem atypická.

Ve filmech často hrál významné postavy historie černé Ameriky, sportovce Floyda Littla a Jackieho Robinsona, prvního hráče černé pleti, který se prosadil na nejvyšší úrovni amerického baseballu, prvního černošského soudce Nejvyššího soudu Thurgooda Marshalla. A taky T’Challu, hlavní postavu komiksového filmu Černý panter, krále skryté africké země Wakanda, v níž se tradice spojuje s moderní technikou.

 

Snímek byl velice úspěšný, první „blockbuster“ s prakticky výhradně černošským obsazením. Chadwick Boseman zároveň mohl působit jako člověk ze staré školy, vedl život, o kterém by se asi dalo říct, že byl příkladný – tvrdě pracoval, nedopouštěl se žádných excesů (byl hluboce věřící), když za roli v Černém panterovi dostal od MTV cenu pro „nejlepšího hrdinu“, předal ji na pódiu Jamesi Shawovi, který se hrdinsky zachoval ve skutečném životě. A taky – ne že by zrovna tohle bylo to nejpodstatnější – mu to hodně slušelo.

V něčem neodpovídající duchu doby byl i ten jeho skon. Odešel v době, kdy se za správné a zdravé považuje, aby lidé mluvili o svých problémech, žili jaksi transparentně. A třeba svou veřejnou otevřeností povzbuzovali jiné, kdo strádají podobně. Ale nejde jenom o tenhle druh altruismu, předpokládá se, že veřejně známý člověk o sobě bude mluvit, protože každý je přece svoje největší téma a měl by být přesvědčen, že právě o sobě toho má světu hodně co říct.

Boseman o svojí nemoci nemluvil vůbec, rakovinu přitom měl už v době natáčení a uvedení Černého pantera. Nesdílel podrobnosti o svém „boji s nemocí“, jak se říká, nedělal z ní veřejnou záležitost. A po hercově odchodu tohle zjištění přivedlo hodně lidí k tomu, že zesnulého respektovali ještě víc. Ideál nemluvného silného muže se často má za překonaný, někdy dokonce „toxický“. Chadwick Boseman ukázal, že tenhle ideál – dojde-li naplnění – je stejně úctyhodný jako dřív. Že stoické odhodlání tváří v tvář životním strázním může přinést snad i něco naplňujícího tomu, kdo je ho schopen, a inspirativního pro lidi, kteří tu po něm zůstanou. Že ta schopnost nemluvit nemusí být přežitek, projev žádného vnitřního nedostatku, ale taky hodnota.

Foto: Týdeník Echo

 

×

Podobné články