Galeristé mě často nenávidí až k smrti, říká český restaurátor, který odhalil stovky padělaných obrazů
RESTAURÁTORSTVÍ
NOVÉ
1
Ve Švédsku, kde žije více než 50 let, restauroval původem český malíř a biochemik František Makeš velké množství děl z královské sbírky. Díky unikátní metodě, při které využívá enzymy, se mu rovněž podařilo odhalit mnoho padělků obrazů známých malířů a získal tak věhlas po celém světě. Jeho metoda se bohužel nikde nevyučuje.
Falzifikátů podle něj bývá v muzeích i galeriích docela dost, jejich provozovatelé to ale neradi slyší. Proto se dokonce již stalo, že Františka Makeše z několika muzeí vyhodili. „Často mě nenávidí k smrti,“ řekl malíř a restaurátor v rozhovoru s ČTK.
Nyní 87letý Makeš vystudoval Školu umění ve Zlíně, založenou Tomášem Baťou. Dostal se tam už v šestnácti, ačkoliv brali až od osmnácti let. Následně studoval malbu a restaurování na Akademii výtvarných umění v Praze a v polovině 60. let se podílel mimo jiné na restaurování děl Obrazárny Pražského hradu. Na sever Evropy se vydal na konci 60. let.
„Tehdy přišel dopis ze Švédska, že by potřebovali někoho, kdo by jim tam zachránil obrazy. Proč? Generál Carl Gustav Wrangel postavil v 17. století zámek Skokloster. Ten sloužil jako depozitář válečné kořišti Švédska, byla tam i velká spousta českého umění. A oni si pozvali restaurátory z Dánska, Norska, Finska, Švédska, Itálie, Německa i z Ameriky a za rok všichni dostali výpověd, protože všechno, co udělali, zplesnivělo,“ řekl Makeš. Důvodem podle něj bylo, že „oni chtěli ten zámek zachovat pro příští generace v takovém stavu, v jakém byl, to znamená, že tam nebylo topení, v zimě tam bylo minus 20 a v létě plus 20“. Na obraze se pak udělala jinovatka a restaurátoři to žehlili klihem, dávali na to škrobové lepidlo, a tak to začalo plesnivět, dodal.
„Já jsem si s tím také nevěděl rady, tak jsem se přihlásil v Göteborgu na univerzitu a vystudoval jsem biochemii. Pak jsem nedělal nic jiného, než že jsem odstraňoval to, co restaurátoři předtím udělali,“ řekl Makeš s tím, že jím zrestaurované obrazy dodnes neplesnivějí a nepotřebují žádnou opravu. Díky dizertaci o enzymatických reakcích na uměleckých dílech, která sklidila mezinárodní ohlas, se stal hlavním konzervátorem královských sbírek.
„Často mi říkali: Ty nerestauruješ obrazy, ty je léčíš,“ popisuje Makeš, který letos v září vydal v češtině a angličtině učebnici pro restaurátory s názvem Technologie vhodné pro autentičnost a enzymatickou konsolidaci obrazů. V čem tedy spočívá jeho metoda? „Já enzymy odstraním živnou půdu těm plísním, takže nemají na čem existovat, to je hrozně jednoduchý způsob. Ale udělat to už tak lehké není,“ dodal Makeš s tím, že práce na jednom uměleckém díle mu může trvat dva až tři měsíce.
Restauroval například takzvanou rudolfinskou sbírku, mimo jiné slavný Arcimboldův portrét Rudolfa II. Zachránil i plesnivějící pouzdro na české korunovační klenoty. V roce 2005 dostal František Makeš cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. A je také nositelem nejvyššího vyznamenání švédského krále za záchranu evropského kulturního dědictví.
Jedna část jeho nové knihy je právě o restaurování obrazů, ta druhá pak o tom, jak se stoprocentně pozná falzum od originálu. I k tomu František Makeš využívá enzymy. „A to na mě mají vztek po celém světě,“ říká český malíř a restaurátor s tím, že byl již několikrát vyhozen z muzeí i galerií jak v Česku, tak i ve světě. „Jsou na to hrozně hákliví,“ dodává.
Makeš podle svých slov odhalil několik stovek falzifikátů a často kvůli tomu spolupracoval i s policií či svědčil u soudů. Mimo jiné objevil asi 20 falešných Picassů. „A víte, co se stalo? Picasso napsal, že sem přijede a jestli jsou ta falza pěkná, tak je podepíše,“ vypráví jednu z historek. Nakonec nicméně slavný malíř nepřijel, protože mezitím zemřel, dodal.
Kromě svého času věnoval práci i množství peněz. „Měl jsem hrozné dluhy. Koupil jsem si všechno sám, za dva miliony (švédských) korun jsem si postavil laboratoř. A často jsem slyšel Proč? Vždyť restaurátoři potřebují kladívko a hřebíky. A na to jsem jim říkal: Já tedy ne,“ popisuje. Na Švédsku je podle něj skvělé, že se mohl neustále vzdělávat, i v pokročilém věku. „Když se v jednom muzeu začaly rozpadat bronzové talíře, potřeboval jsem to vyřešit, ale chyběly mně znalosti z organických barviv. Tak jsem šel do školy,“ uvedl Makeš.
Jak nicméně se smutkem poznamenává, ve využití své metody pro restaurování i odhalování padělků nemá žádné pokračovatele. „Moje metoda se nikde ve škole nevyučuje,“ řekl.
