Tigrid neříkal CIA, říkal Oni. Jak slavný emigrant vyrobil Havla

Ač se to zdá neuvěřitelné, třicet let od pádu komunismu v Československu ještě žijí lidé, kteří proti němu bojovali od samého počátku. Jedním z posledních účastníků toho boje je Jaroslav Vrzala, bývalý pracovník francouzské rozvědky a v letech 1960–1990 oficiální vydavatel legendárního časopisu Svědectví. Pro Týdeník Echo se rozhovořil o svém životě, vztahu s Pavlem Tigridem i o přízraku CIA nad tímto nejznámějším časopisem československého exilu.

V rozhovoru Jaroslav Vrzala hovoří o spolupráci s Pavlem Tigridem poté, co došlo k přestěhování redakce Svědectví do francouzského hlavního města.

Jak vám vysvětlil, že redakci přesouvá do Paříže?

To ho poslali Američani.

Jasně, ale oficiálně se měl stát zástupcem jednoho soukromého amerického nakladatelství pro Evropu.

Ano. Původně tu měl vykupovat autorská práva od předních malířů, vyrábět z toho umělecké knihy, které by se pak prodávaly v Americe. Udělal jednu nebo dvě, tiskly se mimochodem v Polsku.

Byla to krycí činnost?

No jistě. On byl hlavně celou dobu ve styku s těmi organizacemi, které zastávaly politiku odbourávání komunismu suchou cestou, tedy postupně, vtahováním jakoby rozumnějších komunistů do dialogu. Když se Tigrid nastěhoval do mé kanceláře v té Rue du Pont de Lodi, no tak podle toho, jakou poštu dostával a s kým komunikoval – koneckonců i s Václavem Havlem přes banku Lazard Fréres –, to bylo jasný jako facka. Lazard je francouzská židovská investiční banka, velká, celosvětová. Tenkrát mít dálnopis bylo něco. A Tigrid v té bance měl svoje lidi. Havel zase v Praze přístup k dálnopisu. Zřejmě předpokládali, že to je bezpečné spojení a StB o něm neví. Později už Pavel na Havla tlačil, že musí vzít prezidentství, a Havel protestoval, že nemůže, že neumí řeči, že ráčkuje, že není reprezentativní. Takové dálnopisy jsem ve Svědectví četl vícekrát, ty se normálně povalovaly po kanceláři.

Celý text vyšel v Týdeníku Echo, který si můžete koupit v eshopu ZDE